Mosty přes propast času
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137219/mid_mosty-pres-propast-casu-Wn0-137219.jpg
4
122
122
kniha o zničené planetě a o tom, jak také se dá cestovat v čase
Přidat komentář
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a jenom proto jsem ji dočetla. Začátek byl strašně rozvláčný a kde jsem čekala akci bylo nekonečné rozebírání emocí. Prostředek byl zajímavější a místy měl děj spád, ale neorientovala jsem se v postavách, spousta linií příběhu se zničehonic objevila a pak jako by na ně autorka zapomněla. A konec mě překvapil tím, že přišel nečekaně. Malé zafilozofování a mapy a dovětky, byla jsem v šoku, jako by to autorku přestalo bavit a jednoho rána si řekla, že to prostě uzavře a přilepila tam dvě stránky. (četla jsem v el. podobě a nesledovala jsem, kde v knize jsem).
Vyzkouším radši nějaký historický román autorky, to byly části, co mě bavily. Ale myšlenka a filozofie příběhu byly skvělé, pokulhávalo jen zpracování.
Místo slov, kterých je škoda, použiji pár citátů z tohoto veledíla:
"Co je to?" zeptal se. (str. 54.)
"Cože?" (str. 61.)
"Proč?" (str. 59.)
"To ne," řekl Koneo znechuceně. (str. 52.)
"Ne!" vykřikla Ren divoce. (str. 14.)
"Ne!" vykřikla. (str. 125.)
"Ne!" (str. 151.)
Sci-fi mám ráda, ale tohle byla taková zvláštní kniha a minimálně do půlky jsem se nemohla začíst.
Je vidět, že autorka má pěkně zmáknutou historii, zajímavý byl i nápad a pěkné popisy.
Ale hodně jsem se ztrácela v postavách, nepomohla ani čísla, ani jména a vadilo mi, že se tam najednou nějaká postava objevila, o které se dosud nemluvilo a nebyla vysvětlena její přítomnost. Pak se zase něco dělo, nevěděla jsem proč a jak. A začátek byl takový hodně nahuštěný, stalo se tam spousta věcí, které mi nedávaly smysl.
Takže za mě - nápad zajímavý, ale trošku hůře zvládnutý.
Poprvé jsem knihu četl v 18 letech a pamatuji se, že jsem byl jsem úplně fascinovaný konceptem celého toho příběhu. I dnes po více jak 40 letech a po kompletním přečtení díla Ludmily Vaňkové bych řekl, že “výlet” do žánru Sci-Fi nebyl tak špatný. Ale ta historická většina jejího díla mne oslovuje mnohem více.
Ševče, drž se svého kopyta...
Sci-fi prvky byly zde pro paní Vaňkovou pouze jakousi kulisou, jak se uhnízdit v její komfortní historické zóně, protože SF je ideálním prostředím na filozofování, kterého se nám dostalo nepřeberně, a kvůli kterému byl také příběh sepsán. Potud všechno v pořádku, ačkoliv... to bylo přesně to, co mě nakonec tak pilo krev, hlavně proto, že jsme se nakonec nijak nikam moc nedofilozofovali. Získala jsem dojem, že autorka během psaní nějak ztratila inspiraci, kam postavy dostrkat, ačkoliv je honila celou knihu od čerta k ďáblu. No, budiž, tady byla cílem především cesta.
Ale! Skutečná tragédie byly všechny ty slepice napřesdržku a jejich uslintaný románky! Skutečně si paní Ludmila představuje Atlantiďanky takhle nablblé? Navíc byly vychovávány jako astronautky a ty já si tedy (když už ne citově tak alespoň schopnostmi) představuju trochu víc jako Ripleyovou a Vasquezovou... To bohužel u mě jinak moc hezký námět totálně zabilo.
Takže, viz první řádek.
Úžasná kniha pro milovníky sci-fi a historie. Skvěle vymyšleno, skvěle napsáno. Možná inspirováno panem Dänikenem. Každopádně míra sci-fi, historie a samotného příběhu je v knize velmi dobře vyvážena a známé historické postavy jsou do příběhu dobře včleněny.
Čekal jsem od toho víc, ale nějak jsem se nedočkal. Mám raději historické romány od autorky.Myslím si, že to jí jde daleko víc
Knihu jsem četla jako teenager a utkvěla mi v paměti dodnes.
Mě se to líbilo tehdy moc.
Mám úplně první vydání v edici Kapka:-)
Jenže mám obavu, že kdybych to četla teď, budu zklamaná stejně, jako bych byla u Cesty slepých ptáků.
Takže si radši tu iluzi ze skvělé knihy ponechám:-)
Vynikající námět, bohužel nikoliv zcela zvládnutý. Komplikovaný děj zejména v první části jakoby kouskovaný, obtížně jsem navazoval ony kousky na sebe a k tomu ten nepřehledný počet špatně rozeznatelných vztahů; musím přiznat, že jsem se v tom hodně topil, když navíc očíslované osoby později ještě získávaly "lidštější" jména. Horší než Márquezovi Buendiové... (Kde je mnoho vztahů, je autorkou určitě žena...)
Přesto nelze tento ambiciózní pokus zcela zavrhnout.
Verdikt: Třeba jsem přišel o velké prozření tím, že jsem nedočetl do konce, ale asi mi to je docela úplně jedno.
Paní Vaňková je spisovatelka historických románů a to se odrazilo i v této knížce. Vznikla tak velmi poutavá, čtivá a zajímavá knížka. Nechybí tu ani romantika.
Velmi povedené.
Četla jsem to už dávno a plánuju se k téhle knížce vrátit. Možná se projeví pár stovek přečtených knih a pár desítek let a hodnocení změním.
Jak jsem Mosty přes propast času vnímala v době, kdy jsem to četla? Líbily se mi nejen proto, že je to zajímavé spojení mých oblíbených žánrů, sci-fi a historie. To mi vysloveně sedlo. Napsáno je to skvěle. Trocha romantiky mi nevadila. Celkové vyznění mi sedlo. Zkrátka oslovilo mě to a zapůsobilo to na mě víc než "běżná" sci-fi nebo historický román.
Když jsem si přečetla tady komentáře tak jsem si říkala co to bude za knihu. Začala jsem ji číst a napadla mě na prvních stránkách pokus autorky o sci-fi. V první chvíli jsem si řekla, že tu knihu tady dám do odpadu. Později jsem to docela překousla, neboť autorka tam zakomponovala historii světa z 15. století. Poté jsem si vzpomněla, že o této knize byla zmínka v jejím knize - životopisné. Takže si myslím, že to byla historie světa díky jejímu cestování, které jí bylo dopřáno ve starším věku( podle knihy). Jinak jsem dala 2 *, neboť opět měla nastudovanou a precizně nastudovanou historii světa z 15. století. Ale radši ať autorka zůstane u .. Přemyslovců" - české historie.
Škoda vyzrálým konvenčním jazykem plýtvat na rozbředlou ságu. Přelidněnou, libující si leda v drastické scéně inkvizičního mučení. Ta je dusivá, ale proč se mučí, proč se cestuje časem, proč, proč...? Sama (stále žijící) autorka v rozevlátém doslovu jako by chabě obhajovala, že její prvotinu ovládá inscenační bezradnost, odkud a kam?! 13/20
Mosty přes propast času je první kniha od téhle autorky, kterou jsem četla a nelituji. Je pravda, že jsem měla docela často zmatek v postavách (to mě trochu rozčilovalo). Nicméně děj byl poutavý, takže když jsem se začetla, nemohla jsem knihu odložit.
Ten pocit, když si z knihovny nesete domů Mosty přes propast času, podle obálky se těšíte na SF - a ono z toho vyleze něco, jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Jestli chtěla paní V. pro změnu "zpestřit" svůj osvědčený historický žánr implantací romantické "sci-fi", tak se jí to veru nepovedlo. Od vařečky se táhne nakynulý, chaotický a nepoživatelný blaf.
Čistě z hlediska scifisty: ODPAD!
Vy všichni kteří máte rádi klasiku v podání S.Lema,br.Strugacky nebo J.Nesvadby apod,tak tuto knihu ani nečtěte a vy kteří máte rádi dívčí románky tak s chutí do toho.
Nekonzistentní konglomerát sci-fi, historické povídky, červené knihovny, hororu, homosadismu, pseudofilosofie, nevydařeného pokusu o vykreslení některých prvků středověké politiky, (kvazi)alchymie, (pseudo)teosofie a pokřiveného (pa)náboženství. To vše bez sebemenší snahy o hlubší vhled do uvedených okruhů, který by přesahoval pouhý povrchní popis. Nepřehledný děj, nepřehledná spleť postav a nepřehledný labyrint časoprostorového (dis)kontinua. Velké zklamání.
Štítky knihy
středověk cestování časem česká fantasy české sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
(SPOILER) I přesto, že mám ráda fantasy a lehké sci-fi, při této knize jsem se vyloženě trápila. Přiznávám, že na mě byla vyloženě těžká. A to nejen co se týče udržení pozornosti, ale i fyzicky. Tato bichlička totiž váží celých 1067 gramů!
Nicméně, obálka je hezká, a tak nějak si mě přitáhla, že jsem ji dala šanci. Spisovatelka Vaňková je pro mě novinkou, takže neznám její předchozí dílo a nemám s čím srovnávat, ale podle recenzí jí evidentně více sedí historie než sci-fi.
Děj knihy na mě působil mnohdy dosti chaoticky ve smyslu přeskakování časových rovin, ale o tom ta kniha částečně taky je. Hlavní postavy mi příliš sympatické nebyly a těch vedlejších tam bylo mraky, že jsem se v nich dost ztrácela.
Kniha je rozdělena na více časových linií, kdy v první části dvě hlavní postavy, vědci Taré a Koneo, odletí s výzkumnou výpravou na planetu Adalé. Tam plyne čas úplně jinak a zjistí, že na Zemi se stala katastrofa a lidstvo vyhynulo. Kaneo vymyslí plán pro zachování populace a v podstatě se pasuje do role spasitele, což mě trošku iritovalo. Naklonuje se a “vyrobí děti tak, aby se mezi sebou křížily a rozmnožovaly. Muže pojmenovává T1 až T50 jako nějaké tanky. Ženy jsou pod písmenem R, ale některé mají i jména. Mimo jiné jsou mezi nimi Neo a Ré, děti narozené z fyzického splynutí.
Další část je o tom, jak tyto, už dospělé, děti (píšu děti, protože se v průběhu většiny příběhu chovají dosti dětinsky) přilétají na Zemi a jak si vedou, co prožívají. Dostávají se do velmi svízelných situací a pomáhají si při tom vymoženostmi ze “svého světa. Je zde zakomponováno mnoho událostí z historie, vždy obohacené nadčasovými “hračičkami, léky a přístroji. V průběhu několika let života se snaží stále udržet projekt svých předků a zachovat rod. Nemnoží se ovšem jen mezi sebou, jak bylo původně v plánu, ale v několika případech se jejich životy spojí s obyčejnými pozemšťany, či rozšíří své potomstvo opět klonováním.
Autorka jemným způsobem stále připomíná, že člověk je JEN člověk, a ani žádné vymoženosti moderní doby a zázraky nezachrání nikoho před osudovou láskou nebo smrtí. Dost se zaobírá evropskou historií, kterou dokresluje intimnějšími zajímavostmi a hodně filozofuje.