Mötley Crüe
Neil Strauss , Nikki Sixx (p) , Vince Neil , Mick Mars , Tommy Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1015/bmid_motley-crue-q3H-1015.jpg
5
135
135
Zpověď rockové skupiny s nejhorší pověstí na světě. „Příběh zde předkládaný nepochází pouze z jednoho pera, stejně jako příběh zločinu není u soudu vyprávěn pouze jedním svědkem.“ „Nejdivočejší rock’n’rollový příběh, který kdy kdo vyprávěl,“ tak charakterizoval jeden z recenzentů neuhlazenou autobiografii Mötley Crüe, jejíž členové své historky vyprávějí zcela bez ostychu. Tato barvitá kniha překypuje šokujícími historkami o hromadných orgiích, drogových mejdanech a úletech v zákulisí, jež by přivedly do rozpaků i Ozzyho Osbourna. Se svými příběhy vystupují celebrity jako Heather Locklearová a Pamela Andersonová; členové skupiny hovoří o heavymetalové filozofii, rvačkách při koncertech a o tom, jak správně nakládat s dívkami, jež se hrnou za umělci do šatny. Oživlá noční můra všech rodičů.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Dirt: Mötley Crüe, 2001
více info...
Přidat komentář
Miluji knihy ,ale stejnou vášeň mám i k hudbě.
Tato kapela není nejlepší ,ale je nejhorší co se týče jejich pověsti ohledně chování a způsobu života.
Nejdříve jsem viděla film ,upřímně jsem byla zděšená. Vážně jsou na světě takoví magoři? :-D
A to byl ten důvod proč jsem sáhla po této knize ta snad bylo ještě neuvěřitelnější.
V ní co se týče jejich hudby vlastně nic není je to její biografie vyprávěná z 80.let.
Mötley Crüe je rock' n' rollová kapela,ti to hoši dělali hudbu To ano ,ale hlavně to byli ti co žili až na dřeň. Jejich mejdany měli takové koule ,že se divím jak to mohli přežít.
Šlo v nich hlavně o drogy alkohol rvačky orgie děvky o bolest a někdy i o smrt.
Bylo to pro mě neuvěřitelné čtení!!!
Tuto zdivočelou jízdu z Mötley Crüe doporučuji.
Nedávno se mě na tuhle knihu ptal můj košický přítel mm13.
Šoupnu sem bez jakékoliv úpravy moji odpověď:
U té knihy je problém, že se strašně zaměřuje na soukromý život členů Mötley a skoro úplně ignoruje hudební stránku věci. Kdo se chce dozvědět, kde všude a s kým si který člen Crüe zapíchal, porval se, naboural nebo se zfetoval do bezvědomí, ten bude mít hody. Hudba ale jako by téměř neexistovala - je úplně na pozadí, snad až někde v šestém plánu.
Nemám nic proti zábavným historkám z rock and rollového života, naopak, mám je rád. Ale jelikož jsem i fanouškem té muziky, uvítal bych třeba nějaké dobové recenze, informace o tom, jak která písnička vznikala, kdo dělal obaly desek a za jakých okolností... Historky ze zákulisí nahrávání jednotlivých alb, vyjádření jejich producentů, rozbor písniček... Prostě něco o muzice!
A v té knize je toho přitom o hudbě úplné minimum. Zato tomu, jak se bubeník dal dohromady s herečkou z Dynasty, jaká byla svatba, jak pokračoval jejich vztah, co kdy řekla tchýně - o tom tam najdeš snad hned několik dlouhých kapitol. Taky v dětství všech členů se to ráchá neskutečně dlouho - dozvíš se všechno o tom jak se Nikki Sixx hádal s otčímem, jak vycházel s matkou, nebo jak si Mick Mars hrál s bráchou ve stodole na kovboje a Indiány, i se všemi detaily kolem.
Prostě a jednoduše: Uvítal bych raději knihu, která se zabývá mnohem víc muzikou Mötley (a vším kolem ní) a trochu méně soukromím a rodinnými záležitostmi jednotlivých členů.
To ovšem neznamená, že bych tu bichli nepřečetl tam i zpátky hned několikrát. :-)
Pokaždé u toho ale trpím tím, jak zoufale málo je to ve skutečnosti o muzice.
Tuhle kapelu samozřejmě znám, respektive její texty, i její profláknuté skandály... Proto jsem se na tuhle knížku dost těšila. Každopádně jsem z ní ve finále úplně neomdlela, nešílela. Jako kolovrátek se tam stále dokola točí stejné věci. Přitom tahle kapela měla mnohem širší záběr, něž jenom v sexu, drogách, alkoholu...
Nejprve jsem si myslela, že dám tak 3 hvězdičky. Nakonec jsem dala o jednu víc. Možná pro to připomenutí ,,STARÉHO SVĚTA," kde panovala větší volnost..., chlap byl chlap a růžová barva patřila - slušela víc holkám... ; ))
(SPOILER) Zběsilá dekadentní jízda s Mötley Crüe. Na každé stránce si říkáte, že vypadne pytlík s Heroinem, tabletou LSD a jiné halucinogenní látky . A když ne, tak možná láhev Jacka Danielse s prsatou blondýnkou ze sprostých časopisů se kterou sešlápnete plyn až na podlahu s ohuleným rádiem za poslechu rockové hudby. Potkáte se s Ozzym, Litou Ford, Dickinsonem, Stallonem a Gibsonem. Když si představíte, že jeden den hrajete v klubu o velikosti whiskey a další den hrajete ve vyprodaném fotbalovém stadionu, jasně že vám cákají nervy... Jejich nelehká cesta se četla velmi dobře. V klidu si užíváte stránky na plný plyn a pak narazíte na zeď jménem "proč ku*#va já" (Vince, Nikky, Tommy i Mick). Já byl velmi spokojen super kniha.
Četlo se to lehce a snadno. Už jsem četla Nikkiho deníky a něco od Slashe a navíc jsem viděla film, takže šokující to tak nebylo. Ale i tak. Američani. Magoři:). Nechtěla bych žít jejich život. Vůbec. V Hollywoodu, všichni ty manažeři, právníci a nahrávací společnosti, všechno složité, komplikované, kde je jednoduchost atd… Ani mi ty 4 nepřišli jako kámoši, byli na sebe dost hnusný. Nikki byl teda arogantní. Každý tvrdí něco jiného, bůhví kde je pravda… btw divím se, že to všichni přežili a že mají dokonce rodiny. Micka Marse je mi teda líto, nevím, co musel komu udělat, že to měl tak těžký. A ty ženský! Ty chlapy si ty magorky snad zasloužili! To není možný, já jsem asi mimozemšťan:).
MC miluju, takže tohle byla nutná koupě. už od prvních stránek absolutní jízda, která vám nedá chvilku klidu. je tam spousta vět, které vás dovedou až k zamyšlení. hlavně k tomu, jak tu všechnu divočinu, kterou způsobili a kterou žili, mohli přežít.
Ve 14 jsem koupila v Levných knihách a od té doby je to má oblíbená kapela. Asi osud :D
Tak to byl nářez. Neuvěřitelné, co tahle banda dokázala. Kniha není jen o jejich zvrácenosti, ale taky lidskosti. Ze začátku jsem ty kluky nesnášela, ale s každou další stránkou jsem je víc a víc litovala. Nejhorší je, že jejich životy neničily drogy a chlast, ale vychcané manželky..
Nikdy jsem si o sobě nemyslel,
že jsem alkoholik,
dokud jsem úspěšně
nedokončil
protialkoholní léčbu.
Přemýšlel jsem, proč jsem si vlastně tuto knihu koupil. A došel jsem k závěru, že mě nalákal tvrdý černý obal s pozlaceným nápisem a oranžově červený přebal s lahví Jacka Danielse překrytého značkou Mötley Crüe. Nic jiného mě totiž nenapadá. Tuhle skupinu jsem, ač velký metalista, nikdy pořádně neposlouchal. A teď jsem zjistil proč. V knize se přesně píše o tom, jaké to bylo show, létající bubny, znějící plechově, zapalování ruky s dohledem tří hasících přístrojů a spíše ženský Vinceho zpěv...to vše byly důvody, proč mě tato skupina neoslovila. Bylo to všechno moc umělé.
Citát: Bolavé péro a pálící nosní dírky znamenají, že jsem pánem světa.
V té době už totiž jsou na scéně opravdu tvrdé kapely, které skupiny jako Dio, Van Halen a v neposlední řadě i Mötley Crüe totálně převálcují. Slayer a jejich krev v přímém přenosu, Destruction a jejich šílené řeznictví, anti – náboženští fanatici Buldozer, gotika Cradle of Filth uctívající Lilith a nebo krutý barbarský sci-fi metal Gwar – ti všichni už jsou více.....
Malá ochutnávka:
To, co je v takových lidech, je na mě trochu moc. Všichni jsou posedlí hledáním mimozemšťanů, ale já myslím, že my sami jsme mimozemšťané. Jsme potomci výtržníků z jiných planet. Stejně jako Austrálie byla vězením pro Anglii, která tam posílala svoje zločince, tak je to se Zemí. Tady nás vyhodili. Jsme kurva šílení lidé odjinud, jenom taková banda šmejdů.
Citát: Paření vedlo k závislosti, závislost k paranoidním stavům a paranoidní stavy k nejrůznějším pitomostem s dalekosáhlýmí následky. Ani šukání už nebylo jako dříve, vedlo k manželství, manželství k rozvodu, rozvod k alimentům a alimenty k chudobě.
Příběh Mötley Crüe mě přestal bavit asi tak v půlce knihy. Ono neustále číst o tom, jak shánějí něco do nosu, něco do pusy a kam strčit čúráka, to vám prostě sebere energii na další čtení. Navíc vám neustále tvrdí, jak jsou si toho vědomi a že s drogama a dalším, prostě končí a pak skutek utek. Nic podstatného se vlastně ani nedočtete. Navíc koncept, kdy někdo něco napíše, ostatní si to přečtou a pak se snaží některé poznatky jiných uplatnít ve svém povídání, jde špatným směrem. Vlastně je to takové papouškování.
Citát: Ježíš je ďábel.
Je však jedna věc, která mě na příběhu zaujala, a to nespočet mouder a výroků různých lidí, podílejících se na této knize. Jsou to moudra velmi nerozumná, některá ironická a některá se snad i někdy realizovala. Vybral jsem spoustu citátů a musím přiznat, že to jsou jedny z nejstupidnějších výroků, co jsem kdy četl. Což jen potvrzuje, že hudba nic moc (popový metal), a keců kolem přehršel. Osobně bych řekl, že až s příchodem Johna Corabiho se to zlepšilo, ale už bylo příliš pozdě.
Citát: Chlast jsme si ale vždycky kupovali za své. To byla otázka cti.
Ha, to byla slušná party. V jakém stavu museli bejt, když ani nevěděli, že vystupujou v Japonsku :-D. "Nálepku" rocková kapela s nejhorší pověstí na světě si zaslouží a právem. Prostě sex, drogy a rock 'n' roll. Film je shlídnutelnej, ale oproti knížce to je pohádka na dobrou noc...
Některé ty historky byly úplně neuvěřitelné. Pařby, drogy, sex, bolest a smrt. Prostě život jak na horské dráze.
Viděla jsem i film. Ten je dobrý, ale je to jen slabý čajíček oproti tvrdému lihu originálu.
Taky si říkám, že tihle psychicky nalomení alkoholici a feťáci měli vztahy zásadně s groupies, feťačkami nebo zmatenými typy z Pobřežní hlídky. A pak se všichni divili, že nemají stabilní a normální rodiny. Oooo, to je divný
"Jestli se ti líbili Heroinový deníky, tak z tohohle ti teprve spadne brada", pravila kamarádka, když mi Mötley Crüe půjčovala. A měla pravdu. Představu o životním stylu Mötley, jsem už měla, ("vždycky se na ně líp koukalo, než poslouchalo" - další kámoščin citát, :-) ) ale tenhle popis autodestrukční jízdy ve stylu osmdesátek stál za to. Tohle je vyprávění z časů, kdy rock n' roll byl vážně rock n' roll a ne jeho parodie, kdy rockerům procházely groupies postelemi (auty, zkušebnami, koupelnami atd.) ve čtyřstupech, kdy se šlo ničit drogami ve velkém a ještě vám všichni fandili, když jste to přežil a kdy stačilo nahrát sebevětší sračku (pardon) a stejně jste vyprodali stadiony. Nevěděla jsem, jestli mám dřív žasnout, co všechno se dá přežít, nebo se smát nahlas při popisu všech těch eskapád. Nejlepší scénka - turné s Ozzym na Floridě a Nikkiho slečna na příděl. :-)
Sex, drogy a rock'n'roll, jako by tohle spojení bylo vymyšleno přesně pro tuto kapelu. Po Heroinových denících od Nikkiho Sixxe (jinak taky velmi doporučuji, pokud se vám líbila tato kniha) jsem se konečně dostala i k The Dirt. Věděla jsem, co od toho očekávat. Že Mötley Crüe byla party magorů, kteří si užívali svou slávu. Ovšem jejich životní osudu jsou tak pohnuté, že se jim člověk ani nemůže divit. A během četby si kladete pouze jednu otázku. Jak je možné, že je kdokoliv z nich ještě naživu a v relativně dobré formě? Syrové vyprávění, jak v 80. letech vypadala hudební scéna v LA- divoká a špinavá. Tohle mě hodně bavilo. Koukněte určitě i na film The Dirt, který nedávno vyšel na Netflixu. Sice je to slabý odvar knihy, ale určitou představu vám to dá.
Trefný podtitul - Zpověď rockové skupiny s nejhorší pověstí na světě - definuje přesně to, co se nám s touto knihou dostává do rukou. Je to šílená jízda čtveřice muzikantů, která bonmot sex, drogy a rock´n´roll povýšila na životní styl. Prudérní povahy by se knize měli vyhnout širokým obloukem, neboť poměr oplzlostí připadajících na jednu stránku je poměrně vysoký. Koneckonců, co také čekat jiného od bohémů, jakými jsou členové Mötley Crüe. Na rozdíl od jiných hudebních publikací, mapujících historii té které skupiny, jsou zde suchopárné faktografické údaje vpleteny do vyprávění jednotlivých protagonistů natolik umně, že má člověk chvílemi pocit jako by ani nečetl odbornou publikaci, ale spíše beletrii. Své si k tomu přidává i zvolený formát, kdy děj posouvají vpřed všechny zainteresované postavy v navzájem se překrývajících příspěvcích, takže mnohdy můžeme na jednu událost pohlížet z více stran, přičemž ne vždy se tyto pohledy potkávají. Je to osvěžující, dynamické a funguje to velice dobře. Na druhou stranu je však potřeba také říct, že Straussova kniha se více než hudbou, zabývá vším okolo ní a upřednostňuje líčení životních peripetií jednotlivých osob, jež jsou natolik vzdáleny životům běžných smrtelníků, že víc to snad už ani nejde. Možná proto je tato rocková zpověď tak zajímavá a čtivá.
Zábavné, vtipné, šokující, nechutné, poučné, chytlavé a na konci i smutné... prostě biografie :) Ale jedna z těch lepších. Tahle kapela věděla co je to mejdan :)
Zpočátku jsem byla trochu zmatená z kapitol, ve kterých každý člen vypráví totožnou situaci ze své pozice. Ale posléze se do toho člověk tak ponoří, že má pocit jakoby ty chvíle prožíval s nimi. Na jedno místo se tedy vracíte s každým členem zvlášť. Velice poutavé, zároveň děsivé a neuvěřitelné. Skvělá kniha, bez debat.
Tuhle knížku jsem před lety náhodou objevila v Levných Knihách za pakatel. To jsem ještě nevěděla, jaký 'poklad' jsem si koupila. Tihle chlápci toho mají za sebou tolik, většinou teda toho špatného, jako snad nikdo :-) Přes všechny excesy s alkoholem, drogami a lehkými děvami to dotáhli až na konečnou své úspěšné kariéry.
Autoři knihy
americká, 1969 Nikki Sixx (p)
americká, 1958 Vince Neil
americká, 1961 Mick Mars
americká, 1951 Tommy Lee
americká, 1962
Do kapely jsem zamilovaná už nějakou dobu, kniha Heroinové deníky mě nadchla a tato kniha byla zase jedna velká jízda. Spousta informací, detailních pohledů i "zákulisních" informací.
U knihy se člověk zasměje, pobrečí a nestačí se občas divit, smutné osudy... Nechcete dočíst poslední stránky, protože další už tam nejsou a bylo by skvělé kdyby tam byly další...