Motocyklové deníky
Ernesto Che Guevara
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42303/bmid_motocyklove-deniky-mm0-42303.png
4
58
58
Zápisky z cest – Diarios de motocicleta – si vedl mladý Ernesto Che Guevara (1928–1967), když se rozhodl se svým kamarádem Albertem Granadem v prosinci 1951, ještě jako student medicíny, podniknout na staré motorce Norton 500 cestu po Latinské Americe. Na základě těchto deníků byl v roce 2004 natočen i stejnojmenný koprodukční film režiséra Waltera Sallese a producenta Roberta Redforda; titulní roli ztvárnil mexický herec Gael García Bernal. Doplněno 50 dokumentárními a dobovými fotografiemi. "Abychom si rozuměli. Tato kniha není o žádných hrdinských skutcích, ale taky to není žádné cynické žvanění – aspoň jím být nechce. Zachycuje kousek života dvou lidí ve chvíli, kdy se plni očekávání a snů rozhodli vydat na cestu. Během devíti měsíců života projede člověku hlavou spousta věcí, od povznesených filozofických spekulací až po úpornou snahu sehnat někde talíř polévky, to vše v přímé závislosti na tom, jak prázdný má žaludek. A když má zároveň trochu smyslu pro dobrodružství, může zažít něco, co by snad mohlo zajímat i ostatní.", Ernesto Che Guevara, 1952.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2006 , Labyrint , TritonOriginální název:
Diarios de motocicleta, 2001
více info...
Přidat komentář
Kluk, co to nemá ještě v hlavě srovnané, si chce odpočinout od školy. Cestuje po Latinské Americe, využívá dobroty místních lidí a utíká, když se vyskytne nějaký problém. Dvojí názor na dobyvatele (obdiv a kritika, která se dále rozvíjí v druhé části knihy). V doslovu (Che Guevarův medailonek) bych radši informace o tom, jak to v zemích vypadalo v době psaní, proč byl vydán, jaké pasáže byly upraveny a kdy apod. Argumenty jsou napadnutelné.
(SPOILER)
"V Cuzcu se člověk neubrání vzpomínkám. Nehmatatelný prach z jiných dob se usazuje na jeho ulicích a zvedá se, když někdo poruší klid slavného jezera a pošlape jeho podstatu."
Nebudu lhát, po deníku jsem sáhla hlavně proto, že jej napsala celkem kontroverzní historická osobnost. Chtěla jsem se proto dozvědět něco víc o Che Guevarovi samém a deníky se mi jevily jako dobrý začátek před tím, než se zcela ponořím do literatury faktu. Netušila jsem, co mám očekávat, a snad právě díky tomu jsem byla o to víc překvapená tím, že Che nepíše vůbec špatně. Jelikož mě deníky z cest nikdy moc nebavily, předpokládala jsem, že i jeho vyprávění o cestě po Jižní Americe bude spíš nezáživné. Che Guevara si dal ale na výsledném textu záležet a vložil do něj něco víc, než jen popisy útrap cestování, líčení krajiny a lidí.
Deník samotný je poměrně krátký. Z jeho formy bych usoudila, že nebyl psán bezprostředně, ale s odstupem času (pokud se mýlím, tak čest autorovi). Nenajdeme tu popis každého dne, spíš takové volné vyprávění. Můj původní záměr, tedy sledovat postupný vývoj Ernesta jakožto studenta medicíny ke komunistickému revolucionáři, mi tím pádem v tomto případě připadá trochu nemožný.
Ačkoliv se u Motocyklových deníku zřeknu hodnocení hvězdičkami, jelikož mi to přijde v tomto případě spíš nepatřičné, nemohu je zcela ani odsoudit k zavržení. Kniha se nečte špatně, není to ani ztráta času. Místy až poetický text působí v silném kontrastu s Che Guevarou jakožto "killing machine", jak jej vylíčil v doslovu Stanislav Škoda, a je to kontrast o to více podporující kontroverznost Ernesta Che Guevary.
Tak tohle byla pecka. Když si text čtete bez znalostí jakéhokoliv kontextu a autora, může vám to přijít jako fajn spis o vagabundském cestování po Jižní Americe v 50. letech. Když deníky ovšem čtete s vědomím, že je psal člověk, který se nesmazatelně zapíše do historie dějin 20. století, snažíte se každou větu dvakrát proklepnout, zdali v ní není skrytého významu.
Che Guevara je ikonou dodnes. A já jakožto cestovatel, který si rovněž rád stopne auto a přespí u místních, musím uznat, že tenhle cestopis má něco do sebe. Guevarova cesta byla pozoruhodná. A jeho životní poslání revolucionáře o to ještě více.
Pokud vás kubánská revoluce zajímá, tohle je fajn kousek k přečtení. Poznáte v něm Che Guevaru z úplně jiné perspektivy.
Zaujalo mě autorovo jméno. To přiznávám. Byl jsem zvědavý, co ten krvežíznivý Ernesto vlastně napsal.
Nic.
Přesněji nic burcujícího, zarážejícího, radikálního (možná až na jeden proslov a několik zvolání). Čteme o tom, jak sjížděl kontinent na špatné motorce a co chvíli končil ve štěrku. Čteme o docházejících penězích a zásobách potravin. Čteme o chudobě venkova a zdánlivém bohatství měst.
Pokud vás to baví, prosím. Jinak nepříliš zajímavé. Možná spíš na dovolenou do španělsky mluvící země - dáte si tapas, cañu, poslechnete si kytaru a flamenco. Pak by mohla kniha získat určité kouzlo.
Ještě k obviněním Che. Přes značnou snahu se mi nepodařilo najít nic než obvinění z účasti na popravách po pádu Batistova režimu, a že se popravovalo rychle. Nikdo z odpůrců Che neuvádí detaily a bohužel se ani nevyjadřuje k tomu, že každý souzený údajně měl právo na obhájce a rozsudek byl podmíněn plným prokázáním viny. Podle dohledaných informací na mě tyto popravy nepůsobí zločinněji než Norimberský proces. Odpůrci, včetně S. Škody v jeho Doslovu ke knize Motocyklové deníky, v podstatě neříkají nic určitějšího, než že Che byl zlý člověk. Už mi bylo pět, děkuji. Nicméně i kdyby mi to k vlastnímu úsudku stačilo, jak mám sakra vědět, že není zlý člověk S. Škoda? Z takových zmatků mám tak akorát chuť odejít do hor.
Mám ráda doslovy, často je čtu dřív, než samotnou knihu. Doslov pana Stanislava Škody je ale něco, co mám chuť z knihy vyříznout. V jeho textu jsem nezaregistrovala jedinou autorem podloženou informaci, která by nějak vypovídala o Che Guevarovi, pouze obvyklá všeobecná obvinění, psaná velmi agresivním tónem. Čtenář si může odnést asi tolik, jako kdyby pan Škoda napsal, že jeho soused je kretén, aniž by uvedl konkrétní důvod. Sama se cítím jako kretén, když pan Škoda v podstatě přiznává, že doslov má za účel zabránit tomu, abych jako hloupá idealistka pocítila k Che Guevarovi sympatie. Jako celek je pro mě toto vydání Che Guevarových Deníků neprofesionální a tendenční publikace, s ambicí vnutit lidem názor, místo toho, aby jim pomohla vytvořit si vlastní.
Zábavná cesta Che a Alberta na Nortonu 500 po Latinské Americe. V její bídě se rodil největší revolucionář historie.
Deník sám o sobě je velmi čtivý. Člověku snadno přiblíží myšlení raného Guevary a život v již. Americe v 50-tých letech. Jen bych rád upozornil na doslov, který je silně zkreslen a fakta jsou v něm ZÁMĚRNĚ vystřižena z kontextu. Autor doslovu se s formulacemi nijak nepáral a Guevaru vylíčil téměř jako krvežíznivého vlkodlaka.
Cakal som nieco viac politickeho, asi na sposob: "Ernesto spoznal realie Juznej Ameriky a rozhodol sa zmenit svet". Ale ide v podstate o vcelku bezny cestopis. Vlastne mi to pripominalo knihu od bandy chalanov ktori cestuju po svete na Lade sposobom "na zebraka". Tento Ernesto by k nim do partie urcite zapadol. Štylistika tohoto diela vsak pokrivkava, v prvom rade nazov nieje prave presny, kedze motorka cestovatelom vydrzala z 9mesacnej cesty sotva nieco cez dva. Cesta samotna je pomerne detailne opisana jen asi z prvej tretiny(Argentina, Chile), nasledne strany v kalendari ubiehaju coraz rychlejsie a o USA sam Ernesto nepise vobec nic, miesto toho je uverejneny komentar jeho otca.
---DODATOK---
Tak ako vydavatelia Labyrint a Triton pridali k povodnemu textu dodatok v podobe komentara Stanislava Š. si aj ja dovolim este maly dodatok.
Zivotny pribeh rsp.osobnost Ernesta Che Guevaru je znacne kontroverzna, vykonal mnoho obdivuhodnych cinov nehladiac na osobny prospech. Bojoval a nakoniec zahynul za idealy socialnej rovnosti a za lepsiu buducnost Latinskej Ameriky. Taktiez vsak presadzoval trest smrti, riadil a neraz osobne vykonaval popravy. To co jeho obdivovatelia nazyvaju spravodlivymi procesmi, jeho odporcovia naopak oznacuju za justicne vrazdy. Za kluc k tomu ako si o nom vytvorit objektivny názor povazujem prave jeho vlastne knihy. Myslienky a pocity v nich obsiahnute najlepsie poodhalia ci bol Che chrabry bojovnik za slobodu, alebo krvylacny zabijak. Tento nazor vsak evidentne vydavatelia knihy nezdielaju a aby sa poistili v tom, ze citatel si o Guevarovi utvori ten "spravny"nazor, pridali na zaver knihy komentar pana Stanislava. Napriek tomu, ze na Guevarovich cinoch sa najde dost veci, ktore je mozno objektivne kritizovat, nenechava pan Stanislav nic na nahodu, nevaha prekrucat fakty, tu ktoru skutocnost ucelovo zamlcat ako aj nejake to cire klamstvo prihodit tak, aby vysledne hodnotenie zodpovedalo poziadavke vydavatela.
Velice pěkné vyprávění o cestě dvou Argentinců po Jižní Americe. Dobrodružství vyznívají reálně, tedy žádné bláznivé příhody ala Road Trip nečekejte. Ernesto však některé situace popisuje zajímavě - úsměvně. Guevara se v druhé části knihy více věnuje poměrům ve společnosti, kde si všímá především chudých vrstev obyvatelstva.
Napravení těchto společenských křivd a nespravedlností se pak stane jeho životním posláním, které vrcholí svržením proamerického diktátora Batisty na Kubě.
Moja teta mi raz povedala, že najlepšie knihy sú od tých neznámych ľudí, ktorí sa neskôr stali slávnymi. U tejto knihy to bohužiaľ neplatilo. Ale je až absurdné, že tento človek zabil sám okolo 20 ľudí, podpísal rozsudky smrti minimálne 200 ľuďom a dal zriaďovať koncentračné tábory pre údajných kontrarevolucinárov, homosexuálov, jehovistov, vyznávačov afrických náboženstiev a iných...Tak táto postavička s tričiek si dala road trip naprieč Latinskou Amerikou. Väčšina ľudí sa na road trip nedostane ,ale možno je to tak dobre, lebo čo ak by sa potom stali známymi vraždiacimi boľševikmi?:D
Kniha mne zklamala celkem, cekal jsem od ni vice (hlavne pres ten "hype", ktery kolem knihy koluje).
Deníky z cesty Che Guevary a jeho přítele po Jižní Americe.
Motocyklové deníky mě trochu překvapily. Čekal jsem dobrodružnou jízdu na motorce drsnou krajinou jihoamerického venkova, plnou divokých pitek, střílení a podobně. To vše proloženo politickými a sociologickými úvahami o vítězství proletariátu.
Tak hlavně, i když název zní Motocyklové deníky, tak na motorce se jede jenom asi prvních 80 stránek, potom se jde pěšky nebo na korbě náklaďáku. Překvapilo mě taky, jak obyčejné a svým způsobem banální jsou zážitky obou kamarádů. Myslím, že kdybyste si přečetli jakýkoliv cestopis od dvou možná trochu zbrklých a naivních studentů, kteří tento rok procestovali Jižní Ameriku, tak by vypadaly úplně stejně, spíš by tam těch zážitků bylo víc. Líbilo se mi zase ale, že Che vše popisuje bez nějakého patosu, jací jsou frajeři a hrdinové a podobně. Někdy je i dost vtipný a celou dobu rozhodně čtivý. A když Che sem tam napíše něco o útisku obyčejných dělníků tak to kromě konce na mě nepůsobilo vůbec násilně a asi bych si toho všímal úplně stejně jako on. Totálně mi celý text neseděl k osobě revolucionáře, válečníka a pomocníka diktátora Fidela, a jak ho na konci až možná trochu jednostranně nazývá jakýsi historik, sériového vraha.
Štítky knihy
vzpomínky cestopisy argentinská literatura Ernesto Che Guevara, 1928–1967 hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Motocyklové deníky |
| 1961 |  Partyzánská válka |
| 1970 | Bolivijský deník |
| 2000 | Smrtí život nekončí |
Knihy o cestování mám ráda, hlavně ve stylu "beru bágl a jdu", a tak jsem ráda, že se ke mně dostala i tato, okořeněná navíc tím, kdo ji napsal. Přiznám se, že Che Guevaru jsem až dosud znala hlavně jako Jméno, jež jsem sice občas někde zaslechla či zahlédla jeho podobiznu, ale víc mi tato Osobnost neříkala. Nikdy ale není pozdě se něčemu přiučit či doplnit mezery ve vzdělání. Touto knihou se to změnilo jen lehce, neboť se jedná spíše o příběhy z cest a občasné úvahy autora, ale podnítila můj zájem dozvědět se víc o samotném Che.
P.S. I mě trochu zarazil doslov, neboť si myslím, že tak, jako u všeho, by si měl každý udělat názor sám. Nemám nic proti závěrečným stručným shrnutím, naopak, ale měly by obsahovat pouze fakta. Hodnocení, názory, kritiku či obdiv bych nechala na samotném čtenáři.