Motolice a plankton
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16025/bmid_motolice-a-plankton-XDk-16025.jpg
4
108
108
Tuto prózu Borise Viana bychom mohli bez nadsázky nazvat mejdanovou. Jediným tématem knihy jsou nesčetné mejdany a takzvané surprise-party, které organizoval Vian a jeho přátelé v době následující krátce po osvobození Paříže. Hlavním hrdinou a tahounem mejdanů je Vianův kamarád z dětství Jacques Loustalot zvaný Major. Majorovy překvapivé akce a happeningy byly magnetem na holky, kvůli nimž se nakonec všechny mejdany konaly. Jeho nejzářnějším číslem bylo vyjmutí a polknutí skleněného oka, které bylo pozůstatkem Majorova úrazu z mládí. V neposlední řadě se čtenář dozví i zaručený plán, jak postupovat při balení holek a odrovnávání vyskytnuvších se soků v lásce.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2004 , GaramondOriginální název:
Vercoquin et le plancton, 1946
více info...
Přidat komentář
Po zkušenosti z jiných jeho knih jsem si nalil trochu raketového paliva, neboť je třeba se odpoutat od přízemního logického myšlení a vznášet se minimálně alespoň duševně. I přes toto opatření jsem se bavil asi tak první čtvrtinu knihy. Pak už to bylo mdlé, násilné a nudné. Takže teď si od mistra dám dlouhou pauzu.
Ech, zde můj oblíbený Vian poněkud zklamal choutky mé. Po výborné až vynikající první části, kteráž skvělým bedekerem ohledně konzumování mejdanu jest, následující tři části byvše dost upadle se jeví. Hrátky se slovy, nelogismy a očividnými nesmysly zůstaly ale tak nějak nelze se čeho zachytit. Ovšem veršování je skvělé.
Roztodivný vír fantazie v němž staví Vian do protikladu nihilistickou nevázanost mládežnických večírků a starosvětský pomýlený svět byrokracie. Do obou se pak snaží propašovat něco z toho světa druhého - ať již jím je Normice pro party nebo mírně potrhlý zásnubní večírek Majora a Koukolky za účasti pánů z úřadu. Když čtenář přistoupí na Vianovu hru, bude se náramně bavit. V opačném případě mrskne knihou vzteky do kouta. Já, stejně jako mnohokrát předtím, zobu Vianovi z ruky ...
Po Pěně dní další mnou přelouskané dílo od Viana, pořád dost šílené, originální forma textu dělá z knihy nevšední zážitek. Boris Vian psal proti proudu a možná proto, někteří čtenáři knihu nedočtou, proud je ztrhne a Viana zatratí.
Opravdu dobře jsem se bavila.. i když v druhém mejdanu to fakt už trochu drhlo.. malinko přes čáru..
ale ty jeho absurdnosti prostě miluju.. kéž bych si některá přirovnání nebo obraty pamatovala.. (..žitomír krvácel jak tapír..)
Škoda kostrbatější druhé části knihy,kdy jsem četl třikrát pomaleji...:-) Ale obdivuju smysl pro zdánlivě nesmyslná přirovnání v kombinaci s rádoby odborným popisem vymyšlených úřadů a funkcí.
" On se jmenoval Alexandr a přezdívali mu Koko. Ona se jmenovala Marie. A přezdívali jí Koko."
Vian se zřejmě opět dost dobře bavil při psaní této z dlouhé řady jeho absurdností. I když to sem tam i na můj vkus trochu přehnal, přesto jsem se dost dobře bavil. V literatuře prostě není nic zakázané a je jen na čtenáři, jestli přistoupí na autorovu hru nebo ho pošle do háje.
Neskutečně podivné příhody z mozku mistra imaginace Borise Viana. Hrozně mě pobavil popis jakéhosi klavíru na výrobu drinků:)
Boris Vian sa mi nečíta zrovna najľahšie, skôr inklinujem k jeho alter egu Vernonovi Sullivanovi (čo možno dokazuje moju prízemnosť, ale je to tak). Motolice však okrem ťažších pasáží mali dosť veľa tých zábavných, dostali ma najmä spomínané návody ako odrovnať soka v láske :-))
Štítky knihy
francouzská literatura poválečná doba večírky zlatá mládež
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
"Nechť mu kojoti naplijí do ksichtu!" zabučel Antiochos rozzuřeně.
"Nač by plýtvali slinou," odtušil Vídal.
------
V dostatečném předstihu bylo rozesláno na sto padesát pozvánek, aby zůstala naděje, že se alespoň devět osob dostaví.
------
"Nechcete, abych vás představil nějakým děvčatům?" vybídl strážníky Major.
"Tisíckrát se omlouváme," odpověděl ten tučnější, s rezavým knírkem, "ale jak se říká, naše povolání nás nutí k buzerantství."
-----
Tohle je jen skromný výběr Vianových zlomyslností, které se mi příjemně četly a nutily mě k pravidelným výbuchům smíchu. Trochu mi vadila počáteční dávka "nedžentlmanství" na způsob pana Feriho, ale chápu (neschvaluji!), jiná doba. Tak budu radši šetřit slinou.