Motörhead
Lemmy Kilmister
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25015/bmid_motorhead-Epv-25015.jpg
5
139
139
S nadhledem a humorem vyprávěná autobiografie rockové legendy, která zůstává už přes třicet let věrná svému stylu, svým fanouškům a svým požitkům. Lemmy, vlastním jménem Ian Fraser Kilmister, se narodil v roce 1945 jako syn vikáře, který opustil jeho matku, když mu byly tři měsíce. Inspirován ke hře na kytaru ranným rocknrollem padesátých let, v roce 1975 založil nekompromisní metalovou skupinu, kterou nazval Motörhead, což je americký slangový výraz pro konzumenta drog. Skupina se vyznačovala typickým rock-and-rollovým způsobem života, poháněna alkoholem, drogami a sexem, přičemž vydala dvacet jedna alb a získala si velký počet příznivců. Tato kniha nabízí čtenářům poučnou, občas úsměvnou a často šokující procházku historií rocku uplynulých čtyř dekád s frontmanem nejhlasitější rockové skupiny světa. Z lékařského hlediska by měl být Lemmy už po smrti. Po letech různých excesů by jeho krev byla jiné lidské bytosti osudná. Tato kniha je příběhem člověka, který podle mnohých může být označen za největšího konzumenta alkoholu a amfetaminu, neřku-li sexu, v hudebním průmyslu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
White Line Fever, 2002
více info...
Přidat komentář
Kniha se čte téměř jedním dechem, vypravěčský um Lemmyho je bezva, s ničím se nemazlí, nemá daleko od neslušných slov (ale v knize nepůsobí nevhodně či vulgárně), nechybí humor. Nejen pro jeho fanoušky a fanoušky Motörhead, ale obecně užitečné i zajímavé pro všechny fandy dobré muziky. Dávám plný počet hvězd, 13. 11. 2023.
Nejsem skalní fanoušek Motörhead, ale po dočtení Lemmyho životopisu se jím asi stanu. Už jen z toho důvodu, že Lemmy byl (no, spíš je) jediná opravdová rock'n'rollová star, co kdy chodila po planetě Zemi (přestože by mě Lemmy s tímhle tvrzením poslal do pr*ele). On sám byl Rock'n'Roll. Životopis je pak neskutečně zábavné čtení, přesně takové, jako byl pan Kilmister sám. Slabší povahy by se sice co strana křižovali, knihu pálili a popel vysypali do nejbližší vodní nádrže, my ostatní, resp. my, pro něž je rocková hudba takřka vším, se však můžeme opájet, smát se, smutnit a vůbec si užívat jednu z nejlepších hudebních biografií, co kdy byla napsána. Takže do jedné ruky knížku, do druhé ruky sklenku whiskey, do uší Motörhead, volume doprava a enjoy.
Hudba Motörhead Vám vletí do hlavy rychlostí blesku. Vypláchne a vykloktá Vám mozek a se vším ostatním ho vyplivne na špinavý chodník. Jak rychle přilétla, tak rychle i zmizí a je jen na Vás, jestli si to všechno seberete a nacpete zpátky, nebo to tam necháte válet. A chcete to znovu. Budete to chtít znovu !
S touto knihou je to stejné. Skvělá jízda a (zaslouženě) plná palba !
Rešpektujem Motorhead, aj keď sa neradím ku skalným fandom a na nosiči mám len 1 album, no Lemmy ako človek bol veľmi zaujímavá osobnosť a to dokazuje aj táto kniha. Skvelá a vtipná výprava do sveta drog a hudobného businessu.
Tuto knihu jsem před léty koupila svému manželovi k narozeninám, neboť je zarytým fanouškem. Při jedné z našich procházek mi povídal historku o tom, jak vypravili pravý vikingský pohřeb jejich karavanu ve Finsku. Dost mě to pobavilo.
Lemmyho jsme zažila na Masters of Rock 2007. Byl to velmi působivý koncert, na který nezapomenu do konce života. Stále ho mám před očima. Ten chlap stíhal všechno. Hrát na kytaru, foukat na harmoniku. Krom toho měl v puse cigáro, žvýkačku a ještě zpíval. Po vystoupení mi hodně dlouho pískalo v uších.
Deptá mě, že je teď doba, kdy na koncerty nemůžeme a asi to bude ještě dlouho trvat. Tak aspoň čumím na YouTube. No a když jsem si pustila Lemmyho, dostala jsem chuť přečíst si tuto knihu.
Náležitě jsem si to užila. Byly chvíle, kdy jsem i záviděla. Ten člověk si svůj život řádně užil. Nakouknutí jeho očima do hudebního průmyslu bylo též dost zajímavé. Je dobré to vidět i z druhé strany, nejen coby fanoušek.
Když jsme se dozvěděli o jeho úmrtí, nalili jsme si s mužem panáka Jacka Danielse a se slzou v oku jeho odchod důkladně zapili.
...... Takže jsem byl outsider už od prvního dne, což mi ale nevadí, někdo jím být
musí.
Sedím takhle u Jacka s colou. Najednou příjde ten borec. Cowboyskej kloubouk, dlouhý černý vlasy, už trošku řidší, vousy má jako Franz Josef, sedá naproti mně a vypráví mi svůj příběh. Povídá o svém mládí v anglii, o tom kde vyrůstal, a jak proháněl ženský. Pak to příjde, začne mluvit o muzice a kapelách v anglii. To není možný, říkam si, on viděl Beatles když začínali. Pak mi popisuje svoje zážitky s první kapelou, nedokážu uvěřit tomu, kolik drog musel člověk v šedesátkách vydržet. Musím si dát Jacka s Colou abych uvěřil. Jeho první vystoupení s kapelou, která Ho proslavila je taky na panáka. A tak sedím s ním a popíjím. Trávíme spulu volný čas, během kterého mi vypráví svůj život v Mötorhead. Po čase se stane můj věrný společník, který mi vykládá o časech plných alkoholu, drog sexu a Rock N Rollu.
To je životní příběh! Přesně to, co Lemmy popisuje, jsem si o něm vždycky myslel! Od doby, co umřel, klesl výstav Jacka Danielse o 365 lahví ročně. Letos to bude o jednu víc, protože je přestupnej rok!
Poprvé jsem o něm slyšel od kámoše v první polovině osmdesátek. „Ty, vole, ten chlápek tam řekne jenom Bomber a pak je to neskutečná vypalovačka!“ Tak jsem na burze sehnal „No Sleep Till Hammersmith“, jeden z nejlepších živáků rockové historie.
Naživo jsem Lemmyho potkal 21.6.1993 na zimním stadionu Slávie. Tři dny po koncertě jsem slyšel jen pískání v uších. Ale pořád ho vidím, jak nad námi stojí, směje se, a zpětnou vazbou nás sráží do kolen!
A dál a dál, hit za hitem (s 1916 mě vážně překvapil), až ke smutnému dni, kdy nesmrtelný Lemmy umřel, stejně rychle a tvrdě jako žil a hrál!
28.12.2015 - svatý Petr přichází za Pánem Bohem, „Otče, přišel nějaký chlapík s kytarou, říká, že se jmenuje Lemmy a ptá se, kdy otvírá bar?“
Ace of Spades, Overkill, Roadcrew, Motorhead, Bomber Lemmy forever! Díky!
Autobiografie Lemmy Kilmistera, frontmana speed metalových Motörhead, je psána prostým a živým stylem, bez servítku a bez příkras. Tak jak život šel, tak ho Lemmy prezentuje. Nehraje si na kdovíjakého rockového gurua nebo snad mentora, přitom jeho hodnocení rockové scény se trefuje přímo do středu terče. Jeho zasvěcené glosy nejen o hudbě, ale i o životě a vztazích vůbec jdou vždy přímo k jádru věci. Neskrývá se za svou image rockové legendy a necenzuruje své názory. K vyjádření jednoduchých faktů nepoužívá kudrlinky ani pochybné úhybné manévry, ale s klidem a nadhledem to tam napere na plnou hubu. Jeho zpověď je upřímná a opravdová. Místy je i trochu syrová a obhroublá, ale nikdy ne vulgární. Také své čtenáře neubíjí množstvím jmen a dat, neboť si našel cestu středem. Díky tomuto všemu se Lemmyho kniha čte velice dobře, chybí snad jen lépe zpracovaný rejstřík a přehledná diskografie, která je u knih tohoto ražení dnes již samozřejmostí.
Sex, drogy a rock n' roll.To a ještě něco navíc obsahuje autobiografie této legendy.Pro fanoušky super čtení, bavil jsem se.
Co lepšího si může přečíst matka s půlročním kojencem u prsu :-))) Tohle byl ale k...a nářez!!!
Sice nejsem skalní fanoušek Motörhead, takže jsem se v těch jménech opravdu ztrácela, ale autobiografie rockových hvězd mě vážně baví. Ani tady Lemmy nezklamal s hromadou zážitků a musím říct, že přestože byl uživatelem speedu, tak to měl v hlavně docela srovnané a byl to sympaťák. Myslím, že v každé době je potřeba, aby měl člověk vlastní názory a nebál se je vyjádřit.
Nedávno jsem četla, že Sharon Osbourne říká o svém maželovi: „Až přijde konec světa, přežijí jen Keith Richards, Ozzy Osbourne a švábi.” Při čtení této knihy jsem měla pocit, že by se na seznam hodil i Lemmy. A pak jsem si uvědomila, že už to nejde. Přestože nejsem fanoušek Motörhead, příběhu legendy rockové a metalové muziky jsem neodolala. A udělala jsem dobře.
Lemmy Kilmister byl naprosto charizmatický rebel s duší rockera, který žil a prožil velmi pestrý život, jenž v knize popisuje.
Nebojí se žádných témat, nejprve popisuje své začátky, bohaté zkušenosti s drogami, nevynechává ani sexuální experimenty, ale vše nezapomene okořenit svým typickým smyslem pro humor. A styl, jakým to dělá je fantastický - je uvolněný, je nad věcí, neuvěřitelně vtipný, místy sarkastický, ale sakra svůj a přímočarý.
Motörhead
Ako fanúšik Motörhead, nemám čo vytknúť, výborná kniha.