Motýl v pavučině
Jiří Ventluka
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496562/bmid_motyl-v-pavucine-quZ-496562.png
5
33
33
Příběh o boji se zákeřnou nemocí a síle rodičovské lásky inspirovaný skutečnými událostmi Když se u Eriky projevila ona podivná nemoc, nikdo si nepřipouštěl sebemenší pochybnost. Lékaři jednoduše určí diagnózu a zahájí léčbu. Vše je ale jinak. Eričin případ je ojedinělý, s nemocí nemají příliš zkušeností ani ve světě a není prozatím léčitelná… Její rodiče se však nehodlají vzdát. Záchranné lano hledají v alternativní medicíně i mezi odborníky v zahraničí, přibývající komplikace je však nutí do celé řady rozhodnutí, jejichž důsledky nelze dohlédnout. Nezbývá jim než důvěřovat doporučením lékařů. Ale co když lékař udělá chybu? Erika se postupně čím dál více zamotává do pavučiny bezmoci a boj o její záchranu se mění v boj o spravedlnost. Kniha zachycuje autentické vzpomínky Eričina otce na léčbu své dcery – je příběhem o bezmezné síle rodičovské lásky, obdivuhodném odhodlání a neutuchající naději.... celý text
Přidat komentář
Příběh Eriky a její rodiny není čtení na jeden večer, i když se jedná o vskutku krátké dílko. Celé je to totiž velmi smutné a tíživé, takže jsem si musela dávat pauzičky. O to více však oceňuju sílu Jiřího Ventluky, který se rozhodl Eričin příběh sepsat a vydat.
Nečekejte žádné umělecké vyprávění, jedná se skutečně o subjektivní zpověď otce formou spíše útržkovitých vzpomínek na jeho těžce nemocnou dceru, jejíž diagnóza je velmi vzácná. Eričin přístup k životu, byť byla velmi vážně a nevyléčitelně nemocná, je však nesmírně inspirující a poučný v mnoha ohledech.
Ačkoli jsem byla několikrát skutečně deprimovaná z přístupu lékařů a jejich neuvěřitelné neochoty o vzájemnou spolupráci s jinými lékaři ohledně Eričina případu, který prakticky nemá precedens, zároveň jsem se musela několikrát upřímně usmát. Fascinuje mě a dojímá, že ta kniha, byť jsem to vlastně čekala, není žádnou hanou na ty "špatné" lékaře či lidi nebo stěžováním si na nespravedlnost světa. Naopak se jedná o velmi milou vzpomínku na dívku, která pro své blízké znamenala neskutečně mnoho, o jistou formu poděkování lékařům a sestrám, kteří jí zpříjemnili už tak dost těžké dny v nemocnici a snažili se jí pomoci, jak to jen šlo. Z díla nesálá nenávist ani výčitka, spíše snaha poukázat na to, co mohlo být provedeno lépe. Troufám si říct, že kniha může vyznít i jako jistá forma smíření nebo alespoň snaha o minimálně částečné vyrovnání se se smrtí milovaného dítěte, což je to nejhorší, co může rodiče vůbec potkat.
Usmívala jsem se se slzami v očích a přála bych si, aby si tahle kniha našla více čtenářů, protože má skutečně hodně co předat.
(SPOILER)
Jiří Ventluka sepsal smutný a těžký příběh jeho dcery Eriky. Popisuje nám v něm hodně emotivně a upřímně, co vše jeho dcera vydržela v boji s nemocí o které u nás dosud nikdo neslyšel a na celém světě jsou snad jen tři lidé, kteří trpí dysplazií lymfatického systému.
Erice se jednoho dne stane úraz a je převezena do nemocnice, kde se postupně dozvídá horší a horší diagnózy, které ji a celou její rodinu naprosto ochromí. A jelikož si lékaři nevědí rady a jsou bezmocní, rodiče se obrací i na možnosti alternativní léčby a Eriččin tatínek vyhledá i pomoc u šamanů. Obrací se na pomoc u zahraničních lékařů. Chytají se prostě každého stébélka. Ale Erika se jim ztrácí před očima... Sledují, jak se lékaři snaží v boji se zákeřnou nemocí, ale je to ode zdi ke zdi. A snaží se opravdu? Nechtějí pouze uchlácholit rodiče v tom, že bojují a snaží se Erice pomoci?
Knížka je celkem útlá a já ji přečetla za jedno odpoledne, protože ani nechcete přestat číst. Do očí se vám derou slzy, když se dokážete alespoň trochu vcítit do toho, co prožívají rodiče nemocného potomka. Je jedno, že už je dospělý. Stále je to vaše dítě. Tatínek popisuje i negativní zkušenosti s léčbou a přístupem personálu. Boj s větrnými mlýny, hra o čas. Dny, kdy se zdá, že je vše na lepší cestě a pak veliký pád dolů. Bezmoc, beznaděj a jen bolest.
Těžko uvěřitelný, ovšem pravdivý příběh zoufalství rodičů, kteří přijdou o své dítě, i když se snažili udělat to nejlepší, co mohli, a neustále tápají, zda někde něco nemohli udělat jinak či lépe. Je zřejmé, že autor není spisovatel, o to silnější je dojem ze čtení, kde je všechno popsáno tak, jak skutečně bylo, bez literárních příkras. Jelikož se jedná o pravdivý příběh, navíc velmi silně emotivní, není potřeba více hodnotit, snad jen zamyslet se nad tím, co skutečně ve svém životě máme, aniž bychom si toho při běžných starostech vážili. Rodině autora přeji snad jen méně pochybností o tom, zda vždy rozhodovali správně. Pro své dítě rodič vždy udělá jen to, co považuje za nejlepší možnost.
Neskutečně silný příběh o nemocné Erice, který vypráví její otec. Na jedné straně víra v to, co lékaři dělají a na druhé straně bezmoc, že nemůžete pomoct svému dítěti. Tohle jsou přesně ty okamžiky, kdy si říkám, že jakmile nejde o život, tak nejde o nic. Klobouk dolů před těmi, kdo podobnou situaci zažili nebo zažívají.
Knihu jsem přečetla jedním dechem – příběh je naprosto strhující a odzbrojující... Je až neuvěřitelné, čím si Erika a její rodina museli projít a jak velikou si vzájemně byli oporou. Mám moc ráda knížky z lékařského prostředí, které mají spád a nutí vás číst dál a dál. Motýl v pavučině je přesně taková kniha, protože vás zajímá, jak Eričin boj bude dál pokračovat, a navíc je podle skutečného příběhu – o to větší to celé má sílu... Obdivuji autora, tatínka Eriky, který do knihy vložil mnohé – své vzpomínky, zážitky plné emocí, ale i podnětné úvahy nad životem, lidskými osudy a charaktery či spravedlností... Velmi doporučuji.
Neskutečně silný příběh, od kterého se prostě nedá odtrhnout! Knížka by se měla prodávat s balíkem kapesníčků, protože ty jsou k ní téměř povinnou výbavou
Když Erika onemocněla, rodiče si mysleli, že lékaři stanoví diagnózu a vyléčí ji. Bohužel, její nemoc je vzácná, nikdo o ní moc neví, ale hlavně, nikdo neví, jak by se mohla vyléčit. V knize sledujeme vzpomínky Eričina otce na dobu léčby. Rodiče sami pátrali po dalším možném řešení, ať už v alternativní léčbě nebo třeba v zahraničí.
Uf, tak tohle byla náročná knížka plná slz. Je to kniha o rodičovské lásce i bezmoci. A právě pro rodiče jakéhokoliv dítěte, je to neskutečně těžké čtení a já jsem tak polovinu knížky probrečela.
Do knihy se okamžitě začtete, příběh Vás pohltí a knihu už neodložíte. Chce se mi říct, že mám ráda knihy z lékařského prostředí, ale tady se to opravdu nehodí. Ač je tu nemocniční prostředí a lékařské výrazy více než časté, je to hlavně o síle a vůli vyřešit neřešitelné tak, aby Erika mohla dále žít a uzdravit se. Je to o pocitech rodičů, kteří by udělali první poslední, ale nikdo jim nedokáže poradit.
Kniha je napsána tak, že Vás zasáhne a rozhodně Vás nenechá chladnými. Budete vše prožívat společně s Eričinými rodiči, dokážete pochopit jejich pocity i to, proč někdy dělali věci tak, jak dělali.
Konec knihy je plný různých informaci, je to trošku jinak podáno než zbytek knihy, ale pochopíte, proč to tam autor potřeboval takto shrnout. Kniha je poměrně útlá, věřím, že by se příběh Eriky dal ještě více rozepsat, ale mně to takto naprosto vyhovovalo a myslím, že tam všeho bylo tak akorát.
Knížka plná emocí, tím, že je to skutečný příběh, Vás zasáhne o to víc. Když si uvědomím, kolik takových příběhů se neustále odehrává, je mi z toho moc smutno. Pro mě opravdu silná kniha, která mě zasáhla.
Motýl v pavučině
Ráda bych tu napsala něco, co málo kdo ví a je možná škoda, že se o tom ani nikde moc nepíše. Autor knihy Jiří Ventluka a literární agentura MÁM TALENT, která autorovi pomohla se vznikem knihy a nalezením nakladatelství, které ji vydá, darovali celý svůj honorář z knihy na výzkum nemoci, na kterou hlavní hrdinka knihy zemřela. Nakladatelství Rosier nápad podpořilo a i ono darovalo část honoráře z prodeje na výzkum těžké a vzácné nemoci. Je fajn vědět, že kniha pomáhá dobré věci.