Motýla jsem tu neviděl
Anita Franková
Unikátní soubor dětských kreseb a básní, které vytvořily děti vězněné v terezínském ghettu. Během existence ghetta v něm žilo 15 000 dětí, z nichž se koncentráků vrátilo jen 100.
Přidat komentář
Naprosto vysilující, emotivní a nelehké nahlédnutí do dětského světa, který tuší, že je asi něco špatně, ale neumí si vysvětlit co. Děti, bez rodičů, bez zázemí, bez pocitu jistoty, který ztratily a přece ne bezradné, hledající se svou naivitou dětství střípky toho, co by mělo každé dítě mít -pocit, že jsou , že mohou existovat, že jsou milovány a mají před sebou budoucnost.
Strašné? Bezvýchodné?Nesnesitelné? To bylo, ale pro dospělé. Děti, naštěstí pro ně, netušily a nedovedly si představit, co je může čekat....
Myslím, že by tato kniha měla být součástí každé školní knihovny a nejlépe i každé domácí knihovničky. Je to soubor básniček i kreseb židovských dětí, které prošly Terezínem. A toto spojení je silné, dojemné a místy možná výřečnější než mnohé romány. Když si člověk uvědomí, že autoři těch básní byly děti, které zažily tak těžké věci a psaly na základě vlastního prožitku, je to síla. Neopakovatelným způsobem ukazují zase další kousek té těžko pochopitelné skládanky, které říkáme holocaust.
Autorovy další knížky
2005 | Židé. Dějiny a kultura |
2006 | Motýla jsem tu neviděl |
1992 | Židovské dějiny, kultura a náboženství |
1995 | Cesta - cíl neznámý |
2005 | Historie Židů v Čechách a na Moravě II. od emancipace do současnosti |
Mnohé úryvky básní i kresby jsou opravdu krásné, dokud si je nezasadíte do kontextu doby. Smutná a velice důležitá kniha.