Motýlek
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161419/bmid_motylek-161419.jpg
5
1269
1269
Z vězeňského pekla umí uniknout jedině Motýlek Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele. Limitovaná edice legendárního románu vychází k pražskému knižnímu veletrhu Svět knihy ve dvou variantách obálek od význačných českých výtvarníků – Michaela Rittsteina a Karla Jerie – je na vás, jakou si zvolíte.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2013 , BB artOriginální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Vyprávění o útěcích z trestanecké kolonie na Guyaně. Henri, s přezdívkou Motýlek, se do vězení dostal kvůli vraždě, kterou nespáchal a snaží se co to jde dostat zpět na svobodu. To je ve zkratce oč tu běží. Poslouchala jsem jako audioknihu a bohužel není k dispozici jiná verze než ta zkrácená. Takže fyzická kniha má skoro 600 stran a audio podoba šest a půl hodiny. Váhala jsem jestli do toho jít, ale už dlouho jsem měla Motýlka v hledáčku. Bylo cítit, že někdo text uměle krátil a bylo pár momentů, kdy jsem byla ztracena v místě a čase. Abych mohla knihu spravedlivě soudit, potřebovala bych ji přečíst celou, takže moje hodnocení berte s rezervou.
Motýlka jsem viděl prvně jako film na který jsem chodil do kina stále dokola, pak jsem se dostal ke knize Banco, což je volné pokračování a ta se mě kupodivu velmi líbili pro spoustu skvělých myšlenek a pravd ze života a až po letech jsem se dostal teprve ke knize Motýlek, která vyšla v brožovaném vydání rozdělená na dva díly, později jsem si ji koupil znovu v pevné vazbě. Teď mě v knihovně létají samí motýlci. Velmi mě zaujal při čtení Banco autorův styl psaní, kdy jsem hltal každou větu. Klenot v mé knihovničce. Zda se příběh doslova nezakládá na pravdě a hodně přikrásnělý mě je úplně jedno, důležitá pro mě je dobrá četba.
Motýlka jsem četl jedním dechem už v době, kdy si člověk nemohl sehnat další info na netu. Všechny tři díly mě fakt chytly. Ač vše neprožil sám, muselo to být děsné. Četl jsem již několikrát a poslechl i načtenou velmi dobře Bohumilem Švarcem, ten to načetl mistrovsky. Film jsem samozřejmě viděl, je velmi dobrý, ale kniha je kniha. Rozhodně se k ní budu vracet.
Přiznám se, že jde o velmi vzácný případ, kdy knižní předlohu považuji za slabší než filmové zpracování.
Knižní motýlek byl zajímavý příběh, ale styl vyprávění mi nějak nesedl, přišlo mi, že autor (jenž je zde zároveň vypravěčem) občas míchá páté přes deváté a líčení jeho příběhu je místy dost nekonzistentní.
V době, kdy jsem příběh četl (cca před 15ti lety) jsem ještě neznal osud skutečného Henriho Charriera. A to bylo dobře, protože s představou, že jde o skutečný příběh, jsem knihu mnohem víc prožíval.
Až později jsem dozvěděl, že Charierre z trestanecké kolonie nikdy neutekl, ale byl propuštěn zpět do Francie. Příběh o Motýlka sice obsahuje některé jeho zážitky (zejména pokud jde o popis prostředí káznice), nicméně příběhy o útěcích on sám vůbec neprožil, ale spojil zde různá vyprávění různých trestanců, které však prezentoval jako své vlastní příběhy a sám sebe představil jako neohroženého Motýlka, jímž ve skutečnosti nebyl.
Po tomto zjištění u mě dojem z příběhu poněkud klesl a proto dávám o hvězdičku méně
Knihu jsem si vzala do nemocnice,kde jsem čekala na nějaké plánované vyšetření. Díky ní se mi podařil čas čekání minimalizovat.Dočítala jsem doma. Je mi úplně jedno, jestli je příběh vymyšlený nebo ho prožil autor sám nebo některý z jeho kamarádů. Pro mě to byla naprostá bomba. Proto dávám nejvyšší možné hodnocení.
Ke knize jsem se dostal náhodou v antikvariátě, kde pod vrstvou prachu mne zaujal její přebal. Po přečtení úvodu se můj zájem ještě více vzrost, neboť se jednalo o autobiografický příběh odsouzeného vraha, který za své počínání dostal doživotí na Francouzské Gyuáně. Určité kapitoly však byly zdlouhavé a až těžko uvěřitelné, avšak tento postoj autora chápu, neboť jde především o čtenářskou pozornost a drobné zkrášlování příběhu neuškodí.
Tato kniha neminula ani mne, i když to není zrovna téma, které bych jinak vyhledávala. Ale byla jsem příjemně překvapená. Kniha je čtivá a příběh zajímavý.
Už si opravdu nevzpomínám, proč jsem si knihu před mnoha lety koupil. Vím, ale, že jsem ji přečetl jedním dechem a pravidelně po 3 - 4 letech si ji dávám znova, jako právě teď.
Proč? Možná proto, že autor vypráví svůj příběh a přitom popisuje svoje pocity, motivace, nálady a prožitky velmi podrobně, ale poutavě a děj se neustále posouvá vpřed.
Prvnímu (a ani dalšímu) přečtení knihy nepředcházela mediální masáž, takže jsem neměl možnost utvořit si názor na vinu/nevinu autora (hlavní postavy). Proto ke knize přistupuji jako k románu a vinu autora neřeším.
Hlavní hrdina nesympatický jak kok**, knížka samé utrpení, není to můj styl. Ale špatné to nebylo.
Já vím, já vím... v díle autor přináší svědectví, ale prostě si nemůžu pomoct. Tu knihu přečíst pro mě bylo utrpení.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl, kterým je kniha psána. Tolik utrpení na velkém množství stran, ale zároveň psáno dost úsečně. Občas přeskakování od jednoho k druhému. Myslím, že to bude tím, že autor tuto autobiografii sepsal až desítky let po té, co události proběhly, což to i omlouvá, ale mě se to fakt špatně četlo.
Bohužel jsem nejdříve viděla film, což byla chyba,nějak jsem se nemohla orientovat
Dávám plnej počet hvězd! Naprosto strhující čtení. NÁDHERA! Excuse my Caps Lock. A je mi úplně jedno, jestli je to autobiografie nebo si to autor vymyslel. Celou dobu jsem mu fandil a prožíval s ním všechny dobrodružství. Přečteno jedním dechem.
Četl jsem knihu asi před rokem a mám stále krásnou vzpomínku na vězně, který za facku dostal doživotí. Jeho vůle po svobodě byla neskutečná a o to je celý příběh.
Zajímavá kniha o vězení ve francouzské kolonii. Popisy událostí a míst mi někdy prišly zbytečně zdlouhavé. Zdá se mi zvláštní, že by vězňům všichni místní obyvatelé tak fandili, pomáhali jim a automaticky věřili v jejich nevinu a nespravedlivé odsouzení...
Kniha se mi moc dobře četla. Spolu s Motýlkem, jsme prožívali jeho útěky a znovu zatčení, úspěchy i ztroskotání...
Moc se mi líbilo, že kniha běžela stejně rychle jako jeho život. Když byl ve vězení, v kobce nebo i u indiánů, vše ubíhalo pomalu a táhlo se, ve chvílích, kdy začal plánovat útěk nebo byl na moři děj utíkal velmi rychle.
Jen by mě zajímal také nějaký pohled nestranného člověka. Motýlek mi přišel až moc ušlechtilý... Taky mi přišlo, že to byl úžasný všeuměl, kterému se mohlo nedařit jen "zásahem z Hůry.
Každopádně kniha stojí za přečtení.
Zvláštní a velmi čtivá kniha o osudech lidí, kteří se dostali tam, kam vůbec nechtěli. Psáno z pohledu jednoho z nich, příběh působí dojmem, jako by autor zažil vše sám.
Kniha se četla velice dobře, autobiografický příběh autora, zvaného Motýlek, někdy málo uvěřitelné, že se toto mohlo přihodit jedné osobě. Krásné bylo období u indiánů a v Georgetownu. Henri Charriére měl velice pestrý život a popsal své vzpomínky ve velmi čtivé knize.
Jedna z těch knih, kde není hluché místo. Čtení vás pohltí a čas přestanete vnímat.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice dobrodružství rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Velmi čtivá dobrodružná kniha.