Motýlek
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537413/bmid_motylek-662fbb21794aa.jpg
5
1269
1269
Francouz Henri Charrière byl v roce 1931 nespravedlivě odsouzen za vraždu na doživotí, strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech, uprchl a dvacet let poté popsal svůj příběh v bestselleru, jehož filmová verze se Stevem McQueenem v titulní roli obletěla svět.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2015
,
Radioservis
Originální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Prečítať sa to dalo, ale to je asi tak všetko. Film je podstatne horší a k tomu riadne okresaný, než knižná predloha, ktorá je trikrát dejovo dlhšia. Čo sa týka deja, naozaj neviem, aké boli pomery v juhoamerických väzniciach, ale rozprávka to nebola. Naopak, tak trochu mi ako rozprávka príde celé Henryho rozprávanie. Čítal som paperbackové vydanie z edície retro, kde bol na konci jedinečný rozhovor so spisovateľom, exkluzívne len pre slovenské vydanie. Ten mi na rozdiel od knihy prišiel značne lepší. A ja som túto knihu prečítal dvakrát. :-)
Je to dobrodružství s velkým D. Jestli je to také pravdivé vylíčení autorových příhod, to je docela jiná otázka. Ale napsal to krásně a za to mu patří pět hvězd.
Pro mne naprosto výjimečně, film překonal knihu. Film Motýlek je podle mého neodborného názoru skutečná perla kinematografie, film, který jsem mnohokrát viděla, a ráda ho ještě mnohokrát uvidím.
Super knížka.. (poslední dobou mám šťastnou ruku při výběru :)) Četla se jedním dechem :)
Je to napínavé, čtivé, poučné a čtenář drží Motýlkovi palce od začátku až do konce .
Konečné smíření pro mě bylo docela překvapením, protože jsem usuzovala, že ani v tomhle se hrdina nevzdá, ale krom hovoru s Bohem nelze než souhlasit.
Neuvěřitelný příběh člověka bojujícího za svobodu, ať je pradivý nebo ne ukazuje nám jak důležité je nevzdat se svých nadějí, snů... "dokud žiješ, máš naději!" ...
Velice mne překvapilo jak tady někdo píše ze ji četl v dětství cca ve 14letech a knihu si oblíbil..byli tady asi 2nebo 3tyhle komentář a mne nezbývá než nevericne kyvat hlavou ze jsem to mela úplně stejne..knihu jsem četla taky asi ve 14 a dodnes o ni mluvim jako o své nejoblíbenější. Uz si ani moc nepamatuju jak to cele probíhalo ale vím ze me to cele nadchlo a bylo mi úplně jedno jestli se kniha shoduje s pravdou protože jsem se nechala unést dějem a chtěla věřit všemu a taky jsem věřila.. Neprislo mi tehdy ze by se motylek nějak povysoval a tvrdil o sobě víc než byl :) stejne tak jsem v te dobe věřila ze to za co byl odsouzen neprovedl.. No je to asi věc názoru a tomu kdo chce cemu věřit.. Ale taky si po přečtení tehhle nazoru na motylka říkal ze bych mela znovu otevřít tu pro me tehdy tak bajecnou knihu a přesvědčit se jestli motylka znovu uvidím tím stejným pohledem :)
Zajímalo by mě, jestli je opravdu nevinný (neřekla bych, ale nepřísluší mi právo ho soudit...) Každopádně ty 4* si myslím zaslouží -za vytrvalost při všech možných útěcích, za odvahu - ve vězení i za to že tu knihu vydal - a i když své maličkosti (lehce) nadržuje, je to podle mě dobře a čtivě napsané.
Čtenářská výzva 2015 #kniha, která má více než 500 stran
spousta polopravd, lzi, vymyslu a nesmyslu... ze kterych motylek vychazi jako vitez, ten nejlepsi a nejskvelejsi, ten, kterymu chce kazdy pomoci, aniz by vlastne vedel proc (asi proto, ze je nevinen :-D srandista). pro me moc preslazeny :(
Kniha, ktorá vtiahne snáď každého, kto si prečíta prvých pár stránok. Pútavý príbeh o ľudskom odhodlaní sa dostať z "nespravodlivého" väzenia. Čo trochu podrýva autentickosť je fakt, že niektoré scény a pasáže sú autorom prifarbené a nedokázané, často bol obviňovaný z toho, sú časti vymyslené alebo prevzaté od iných ľudí, ktorých na svojích cestách stretol. Vynikajúce je aj to, že celý príbeh "ako motýlik skonči", sa môžete dočítať v knihe Banko, ktorá nadväzuje na túto knihu. Rozhodne vynikajúce čítanie. 100%.
Ondry: já po ní sáhla v nějakých 14, 15 letech, a vím, že mě to tenkrát dost rozsekalo. Dodneška ji mám v hlavě, nebo teda aspoň určitý pocit z ní. Ale jak tak pročítám komenty, asi bych si ji mohla dát pomalu znova a přehodnotit současným okem :)
Četla jsem i s druhým dílem jako jednu knihu, přesto budu hodnotit samostatně, protože každá z částí na mě zapůsobila jinak.
První díl Vás nemůže než strhnout. Osobně vyhledávám příběhy podle skutečných událostí, ale tady je potřeba přijmout nejprve několik faktů:
1) Víc než kdy jindy jsem si uvědomovala, jak je taková autobiografie subjektivní a docela dlouho mi trvalo si zvyknout, že ať řekne Moty cokoliv, vždy mu ÚPLNĚ VŠICHNI (včetně jeho logických oponentů) dávají za pravdu, jednají s ním jako s rovným, volí ho za svého zástupce. Motýlek je prostě vždycky nejchytřejší a vždy má pravdu. Je to otravné, ale v půlce knihy už jsem to ani nevnímala.
2) Druhou skutečností je údiv nad tím, jak jeden člověk mohl stihnout prožít tolik věcí. Měla bych chuť si přečíst i "Antimotýlka", o kterém je v knize zmínka, ale nepodařilo se mi jej zatím dohledat. Osobně si myslím, že si Moty spoustu historek vypůjčil od svých spoluvězňů, možná i kompletně vymyslel, ale nechci mu křivdit.
Další výtky se týkají až druhého dílu, takže je zde uvádět nebudu.
První díl ale budu hodnotit komplexně - jde o velice čtivou, napínavou, a dobře napsanou knihu, která nemá snad žádná hluchá místa. Pokud se rozhodnete ji přečíst, jsem přesvědčená, že litovat nebudete.
Kniha, která byť má přes 500 stránek je velice čtivá. Už od prvních řádků Vás vtáhne do děje a spolu s autorem prožíváte jeho proces v Paříži, čekání na transport na Ostrovy a následný pobyt na nich.
Byť je kniha uváděna jako autobiografická, přesto si asi tak v půli musíte říci: Je vůbec možné, aby jeden člověk, měl tolik štěstí? Aby zrovna jemu všichni měli zájem pomoci - bachaři, ostatní vězni i obyčejní lidé? A pak už to jede. Jeden pokus o útěk za druhým. Většina nepodařených, při většině jsou viníci potrestáni (jak bachaři tak vězni). Ale stejně na "Motyho" nezanevřou, nemstí se. Pomáhají mu dál.... Jednu chvíli mi přišlo, jako by kniha vzešla z pera amerického scénáristy dojemných scénářů, kterak se hrdina vlastně sám, napraví, uteče a žije v zemi zaslíbené.
Nevím, bylo to opravdu silné, krásné čtení. Ale pokud si představím, že by se to mohlo stát v reálném životě, a ještě za 2. světové války, nechce se mi tomu věřit. Přesto dávám 5h.
Krásná kniha, ale člověk se musí ze všech sil ke konci příběhu odprostit od všech pochyb a snažit se brát knihu jako příběh ohromné a nezlomné duše, kterou jsme nikdo nikdy asi nepotkal, ale přesto je naší vybájenou představou ctnostné, chválihodné a svobodné bytosti. Do jisté míry tak víc vynikne určitá samolibost autora, ale pro mě lepší než se zadrhnout ve spirále pochybností a nedůvěry k Motýlkovi, což dokáže pořádně otrávit dojem z tak mocného díla. Opravdu lituju, že jsem po knize nesáhl v nějakých 14, 15 letech.
Po přečtení jsem chtěla vědět víc, tak jsem projela internet a ani trochu mě nepřekvapuje, že byla autenticita knihy zpochybněna. Příběh je strhující a čtivý, ale… Motýlek je ten nejcharakternější, vždy nejchytřejší, který na vše přijde a vše vymyslí… ať je kde je, je vždy vůdcem skupiny, každý za ním stojí a uznává ho od bachařů (pouze těch kladných samozřejmě), indiánů, domorodců až po další trestance (opět ty kladné samozřejmě) a to je trochu otravné, protože je to neuvěřitelné a působí to na mě celé trochu moc sebestředně. Na jednoho člověka je těch historek až neuvěřitelně moc.
Jedna z mojich prvých "vážnych" kníh, ktoré sa mojim životom mihli asi v 15ke. Už film bol veľmi zaujímavý, nie to ešte knižka. Napriek drsnému námetu bol opis postáv aj celého príbehu majstrovským dielom.
Kniha môjho detstva. Čítala som ju všade a niekoľkokrát. Ukradla som ju otcovi z knižnice.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice dobrodružství rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Autorovy další knížky
| 2005 |  Motýlek |
| 1971 | Motýlek 1. díl |
| 1991 | Motýlek 2. díl |
| 2000 |  Banco |
Kniha dobrá, krásně popsané útrapy káznic a dobrodružství spojené s útěkem. Přesto mi vadila hlavní postava, a i když jsem věděl jak to skončí, tak jsem mu to nijak nepřál. Prostě žádné propojení s hrdinou.