Motýlí klan
T.M. Palshof
Tajemné volání o pomoc z podivného obchodu s motýly v New Yorku vyústí ve vraždu. Případem se začnou zabývat Tristan a Clara ze CIA, kteří brzy zjistí, že je všechno mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Pustí se do neúnavného hledání pravdy, které je zavede do Pekingu, Říma i Ria de Janeira. Oba agenti CIA odhalí souvislost případu s prezidenty i papeži, se starobylými kulturami i moderními technologiemi. Hra zpravodajských služeb je nemilosrdná a nikdy není jasné, komu se dá věřit a kdo hraje na obě strany. Tristan a Clara během vyšetřování naráží na další a další záhady, z nichž některé jim převrátí život vzhůru nohama. Jak jsou s celým případem propojeni červení a modří motýli? Dá se věřit členům mystického motýlího klanu, kteří se prý mohou dožívat až 300 let? A jaký je vlastně hlavní smysl života? O co v něm má význam usilovat a jak důležitá je v lidském konání naděje? I na tyto otázky musejí Tristan s Clarou hledat odpovědi.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2021 , VendetaOriginální název:
Pavens Yndling, 2017
více info...
Přidat komentář
V této knize je použitý velice neotřelý zajímavý námět. Jediná výtka snad je v tom, že autor v závěrečném poděkování na konci knihy nenapsal, kde se nechal inspirovat k vytvoření této knihy. Pro to ji taky zařadím do doporučených.
Hnus, marast, trapárna. Nijak si neužívám být takto striktní u knihy, která musela stát spoustu času a úsilí, ale tohle se prakticky nedalo číst. Jedinou světlou stránkou jsou zajímavé lokace, ale i tady se spíš chytám stébel, kdy Čínu téměř neodlišíte od Itálie.
Jinak je ale Motýlí klan hloupou a nudnou knihou, která se snaží mít velkou zprávu jako poselství pro lidskou rasu, ale tak trapně jí to nejde, až je to úsměvné. Největším problémem jsou ale postavy. Ty jsou tak neskutečně neuvěřitelné, mluví jako roboti, každou druhou stranu si chválí svůj hyper logický mozek... no prostě jsou nesnesitelné.
Trpěl jsem a rovnou vám řeknu, že kdybych věděl, že půjde pouze o první díl série, zahazuji knihu v dál.
Nerad píšu o knihách špatně, protože stvořit takové dílo není jednoduché...ale tady pan Palshof by se měl věnovat něčemu jinému, než psaním knih. Po přečtení-po velkém přemáhání-jsem alergický na slovo analyzovat a analytický...Jedna z hlavních postav Tristan, byl nesympatický nafoukaný týpek s robotickým mozkem. Neseděl mi ihned od začátku. Jeho kolegyně byla něco jako jeho fanynka, která na něm visela a hltala ho, při každém jeho analyzování co tohle bylo za slátaninu? I samotný příběh je suchařina, absolutně bez nějakého hlubšího smyslu a napětí? Napnutý jsem byl já abych těch 500 stran vůbec dočetl Už nikdy více a někde jsem četl, že snad bude druhý díl...proboha jen to ne, protože to už se autor uanalyzuje