Moudrost psychopatů
Kevin Dutton
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400310/bmid_moudrost-psychopatu-J3u-400310.png
4
118
118
Na své strhující cestě do života psychopatů a jejich vychytralého chování známý oxfordský psycholog Kevin Dutton odhaluje existenci stupnice „šílenství“, na níž má své místo každý z nás. S pomocí nejnovějších metod zobrazování mozku a rozvíjejících se neurověd ukazuje, že brilantní neurochirurg, postrádající empatii, má se sériovým vrahem, jenž zabíjí pro potěchu, společného víc, než bychom si chtěli připustit, a že lupič na spoře osvětleném parkovišti může být stejně ledově klidný jako ten nejúspěšnější podnikatel. Když autor rozvíjí svou teorii, že psychopatické sklony má v určité míře každý, dochází k názoru, že společnost jako celek je dnes psychopatičtější než kdy předtím. Koneckonců, psychopati bývají nebojácní, sebevědomí, okouzlující, bezohlední a soustředění na cíl – což jsou vlastnosti jak šité na míru úspěchu v 21. století. Moudrost psychopatů, provokativní po všech stránkách, je vzrušující dobrodružství, jež odkrývá, že právě naše zavrhované temné stránky často ukrývají trumfy úspěšnosti. Prof. Kevin Dutton je výzkumný psycholog v Calleva Research Centre for Evolution and Human Sciences na Magdalen College při Oxfordské univerzitě. Je členem Královské lékařské společnosti a Společnosti pro vědecké studium psychopatie. Česky vyšla též jeho kniha Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , PortálOriginální název:
The Wisdom of Psychopaths: What Saints, Spies, and Serial Killers Can Teach Us About Success, 2012
více info...
Přidat komentář
Očekávání bylo určitě větší, i tak jsem si v knize našla pár zajímavých bodů, které si v rámci studia tématu odnáším dále. Obsahem by se kniha dala však smrsknout na polovinu, neboť se mnoho informací neustále opakuje. Pro čtenáře, kteří se s tématem teprve seznamují, to bude zajisté zajímavé čtení. Čtenářům, kteří se tématem zabývají dlouhodobě, toho kniha tolik nedá.
Už delší dobu čtu či poslouchám knihy (audioknihy) s touto tematikou. Překvapily mě rozporuplné recenze, tak jsem byla sama zvědavá na své dojmy. A Moudrost psychopatů se mi líbila moc! Je plná zajímavých informací, různých úhlů pohledu, zamyšlení nad dnešní dobou a poznání, že psychopaté jsou od ,,normálních smrtelníků" k nerozeznání, respektive ničím na první pohled nevyčnívají.
Poslouchala jsem jako audioknihu, hlas Miroslava Černého je velmi příjemný.
Knihu doporučuji, je psaná téměř neformálním stylem, vhodná i pro nás laiky.
Zajímavé, ale ne převratné. Rozhodně by se kniha měla brát s rezervou a ne jako jediný zdroj informací o problematice psychopatie.
Moudrost lze v tomto kontextu chapat jako schopnost uzit specificke vlastnosti jedince a to kniha vice mene naplnuje. Pomuze objasnit nektere politicke a kriminalni pripady.
Jeste bych upozornill na poznamky o budhisticke meditaci na konci knihy. Autor tam mimo jine zminuje knihu o mysli zacatecnika od Suzukiho, ktera je zde na DK. Z poznamek si lze udelat alespon castecnou predstavu o stupnich soustredeni, ktere jsou popsany v Jogasutre Patandzaliho.
Tak nevím, jak knihu zhodnotit. Doporučila mi ji kamarádka. Nečte se úplně špatně, ale přesto jsem se v některých částech totálně ztrácela a přemýšlela, co tím chtěl autor sdělit. Navíc jsem měla dojem, že informace z různých kapitol si občas protiřečí. Obecné povědomí o tom, že v řídících funkcích a na vysokých manažerských postech je vysoké procento psychopatů, je už dneska zřejmě všeobecně známou věcí. Dává to docela smysl.
Co mě zarazilo byla informace o tom, jak lze dneska vysekat člověka obviněného ze závažného zločinu na druhých lidech jen na základě vědeckých výzkumů a teorií o genech. Oni za to vlastně nemohou...No svět se opravdu řítí do záhuby...
Telegraficky:
1. Moudrost u psychopatů opravdu nehledejte, u nich zaručeně neexistuje.
2. Pokud byl otec pana Duttona psychopatem, jak autor v úvodu knihy sám tvrdí, proběhla socializace malého Kevina anomálním způsobem. S velkou pravděpodobností má vážné duševní následky. To by vysvětlovalo i nesmyslný název knihy...
3. Světová kapacita na psychopaty, kanadský profesor forenzní psychologie Robert Hare, ve svých knihách jasně uvádí: "Dobří psychopaté neexistují". To by měl vědět každý čtenář, který se o danou problematiku zajímá.
Po přečtení knihy mám pocit, že na to, abych byla úspěšná a bohatá, mám příliš mnoho emocí a jen velmi málo psychopatických rysů :-). Ale teď vážně. Nikdy mě napadlo uvažovat o neurochirurgovi, bankéři a dalších úspěšných lidech jako o psychopatech, jimž jejich "neemoce" a chladný rozum dláždí cestu k úspěchu (snad s výjimkou politiky, kde nám dějiny už mnohé ukázaly). Člověk si psychopatii spojuje spíš s lidmi za hranou zákona. Velmi zajímavá kniha, za mě ale první polovina mnohem poutavější.
Zatím snad jedna z nejčtivějších psychologických knih, která se mi dostala do ruky. Autor píše takovým příjemně lidským neformálním stylem a už podle tloušťky samotné knihy lze usuzovat, že má co předat. Celá problematika s psychopaty je skvěle zpracovaná, má to hlavu a patu a sama jsem ani nečekala, jak obohacující a zábavná kniha bude. Má však jedno úskalí - po přečtení budete okolo sebe hledat známé či neznámé a budete hodnotit, na jaké škále psychopatie se asi tak můžou nacházet... A uvědomíte si, že s novými znalostmi zde náhle můžete zařadit mnohem víc lidí, než jste čekali! Jenže svět není tak černobílý a ačkoliv vás kniha k podobnému hodnocení může poté svádět, nevím, jestli to není trochu zjednodušený pohled na svět. Každopádně v Moudrosti psychopatů najdete také plno zajímavých výzkumů z psychologické oblasti a opravdu se jedná o kvalitní knihu, žádnou nepodloženou slátaninu. Určitě doporučuji.
Zajímavé počtení o povaze člověka. Autor se snaží definovat psychopata, což se mu zřejmě na vědecké úrovni daří, ale z mého pohledu je každý člověk jiný a vydělit nějakou skupinu není pro nás normály asi ani příliš produktivní, až na to, že není asi zas tak špatné býti na chvíli psychopatem a použít jeho strategii a dosáhnout co nejefektivněji cíle. Naštěstí je zde také mnoho příkladů podivného jednání, které knihu činí ještě více užitečnou i přes časté opakování různých poznání a zjištění.
Jistě zajímavé, čtivé, srozumitelné. Jen nebýt těch opakovaných pasáží nad sklenkami whiskey....
Podepisuji zejména komentář Magriva o sebestřednosti autorů, která je velice rušivá. Za mě je tím kniha zbytečně nabobtnalá. Vzpoura deprivantů má na toto téma přednost. I podle komentářů u knihy zde.
Taky slumdog má pravdu :o)
Psychopaté jsou mezi námi. A čím dál více. Moderní doba jim přeje. Kniha popisuje jejich myšlení (mnohdy rozporně, ale to je asi tím, že psychopaté jsou různí). Psychopaté žijí přítomným okamžikem, nezajímá je příliš budoucnost, proto často ignorují rizika. Jsou povrchní. Někteří ignorují city úplně, jiní je prostě dokáží v určitých situacích vypnout, což jim poskytuje možnosti jednat bezohledně, ale i maximálně se soustředit na určitý úkol. Ignorování rizika a lepší možnosti soustředit se na chladný kalkul z nich může dělat lepší zločince, ale i lepších chirurgy, hasiče, vojáky a další lidi, které společnost obdivuje. Nebo také ředitele korporací, užívající si a zneužívající svoji moc. Mezi řemeslníky nebo pracovníky charity budeme hledat psychopaty jen těžko. Nejednají nezištně, chtějí prospěch nebo slávu. Pokud najdou uspokojení ve slávě z toho, že dobře provádí svou práci, mohou být velmi prospěšní. Dokáží však snadno manipulovat s ostatními a využívat je. Kniha neříká, zda jsou psychopaté dobří nebo špatní. Spíše uvažuje nad tím, jaké jsou jejich vlastnosti a kdy jsou prospěšné a kdy škodlivé. Povrchnost, soustředěnost na krátkodobé cíle, bezohlednost, ochota riskovat, bezcitnost, schopnost chladného kalkulu – vlastně to jsou ideální lidé do kapitalismu.
Moudrost psychopatů vnímám jako skvělou knihu, jednu z těch, která doopravdy popularizuje vědu, podnítí zájem o určitou problematiku a nabídne poměrně nový úhel pohledu, který má potenciál ovlivnit život lidí. Líbí se mi, jak autor pracuje s vlastním příběhem a zároveň se spoustou dat, která ve svém bádání nashromáždil. Jeho kamarádský rozhovor s nebezpečnými psychopaty je snad třešnička na dortu. Pozoruhodná je i autorova dočasná proměna v psychopata. Dozvěděl jsem se také, proč byl svatý Pavel psychopat. :D
Líbí se mi přesah díla z psychologie osobnosti do evoluční biologie, ekonomie a filozofie. Zároveň je poměrně zajímavě chronologicky rozdělena, každá kapitola rozvíjí tu předchozí. V poslední kapitole se autor hojně odkazuje na ty předchozí a svým osobitým způsobem je shrnuje, čímž na mě kniha mnohem víc ve výsledku působí jako vzájemně propojený celek. Nicméně, básník z autora nejspíše nebude. :)
Některé teze knihy považuji za poněkud odvážné a málo prokázané - například že západní civilizace směřuje ke psychopatii. Občas autor trochu moc chodí kolem horké kaše. I tak jsem se však při čtení knihy opravdu mnohokrát zamyslel a na psychopatické rysy osobnosti nyní nahlížím v mnohem pozitivnějším a hlavně také komplexnějším světle.
Jejich oběti o nich říkají, že jsou devastující, oslniví, extrémně sebejistí. Méně mrkají, což znásobuje jejích úchvatnost. Svou kořist si vytipují podle chůze, bez mrknutí oka řeknou miluji tě, jakoby říkali, že je dneska hezky. Bezcitně odhodlaní, extrémně cílevědomí a zvědaví, na druhou stranu lhostejní, zároveň chladní, přitom všem schopní – a nic je to nestojí. „Normální“ lidé, kteří s nimi přijdou do kontaktu, jsou jimi zneuctění ale okouzlení, uchvácení ale i znechucení. Jsou to hazardéři, lamači pravidel i srdcí – často nepochopení s přetrvávajícím vzorcem chování, který se výrazně odlišuje od očekávání v kultuře, v níž jedinec žije. Mají sklony k duševním poruchám. Manie sans delire – šílenci bez deliria. Můžou nás zapíchnout, ale můžou nám zachránit život. To jsou psychopati. Sérioví vrazi, sadisti, ale taky neurochirurgové, pyrotechnici nebo prezidenti.
Průlomová kniha britského psychologa Kevina Duttona boří stereotypy, které jsou spojovány s označením „psychopat“ a na výživných příkladech ilustruje, jak cenné jsou v dnešním světě vlastnosti tohoto specifického lidského „druhu“. V západním světě, kde prakticky nehrozí žádná život ohrožující rizika, kde bují konzum a všehomíra, se lidé bojí riskovat – až na psychopaty, kteří mají hazard v krvi. A přitom tah na branku a chladnou hlavu. A proto vyhrávají. Místo emocí mají čísla, což jim umožňuje dosáhnout maximálního soustředění. Jak upozorňuje Dutton, všechno závisí na „šoupátkách“ - pakliže jsou psychopatické vlastnosti u jedince maximalizovány (málo případů), setkáváme se se sériovými vrahy, pakliže se „šoupátka“ drží níž, vznikají osobnosti Billa Clintona, JFK nebo Jamese Bonda. Jak říká autor, psychopat spíše odpraví někoho na burze než v temném průchodu.
Psychopati jsou téma zajímavé, platí to i o této knize, nicméně Koukolíka a Drtilovou (Vzpoura deprivantů) to nepřekonalo. Kromě jedné zajímavosti s mnichy jsem se nic nového nedozvěděla, což by nemuselo být na škodu, kdybych tuto knihu četla před Koukolíkem. Pořád nechápu, proč někteří autoři odborných knih mají takovou touhu psát o sobě. Přestože je to kniha populárněnaučná, pořád patří do odborného stylu a určitá míra odosobněnosti by tam měla zůstat.
Tak psychopaty já můžu. Kniha dobrá, zajímavá, trochu těžká vzhledem k množství použitých cizích slov a odborných termínů. Je to tak 50/50, zábava versus odborný výklad.
Štítky knihy
psychologie psychopatologie moudrost psychopati, sociopati
Kniha psaná s odborným nadhledem, ale naprosto srozumitelná i pro laika. Autor neobhajuje myšlenku, že psychopat je dobrý soused. Ale spíše myšlenku, že některé vlastnosti těchto lidí by se občas hodily i lidem z běžné populace (v určitých situacích). Na pokusech a výzkumech se snaží odhalit mechanismy, jak fungují a jak smýšlí. A že psychopat se nerovná masový vrah. Může jít o odborníka ve svém oboru, který je pro společnost přínosný. Zajímavý je fakt, že mniši a jiné „svaté“ osoby mají některé rysy s psychopaty společné. Asi se dá narazit i na odbornější a detailnější knihy, ale pokud si chcete udělat ucelenější a přesnější obrázek tohoto tématu (než z internetu nebo seriálů) je to dobrá volba.