Přidat komentář
02.11.2018
Nevím, jak knížku zhodnotit. Některé básně bych zařadil do experimentální poezie, další zase do proudu spirituálních a tak bych mohl pokračovat dále.
V básní se mi velmi líbilo pár veršů, jenž mají až filosofický dosah, a které si dovolím níže citovat:
"...Někdy, když nemyslím, zdá se mi,
že myslím nejhlouběji,
má tykadla sálají do vesmíru,
mé nejhlubší myšlenky jsou v nicotě..."
Místy byla ale poezie pro mě až příliš nesrozumitelná, možná i proto, že toto bylo mé první seznámení s autorkou. Snad u dalších sbírek bude dojem lepší.
1
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
1990 | Motýl a smrt |
1995 | Světlo v září |
1943 | Přísluní |
Básně, které od čtenáře vyžadují velkou koncentraci a někdy i použití slovníku (a to si myslím, že na tom se slovní zásobou nejsem nijak špatně...), ale úsilí se vyplatí, i když někdy mi přece jen přišlo, že forma a experimentování trochu převážilo nad obsahem a hlavně se úplně nepovedlo grafické zpracování - tam, kde autorka zařadila různé písmo nakřivo nebo prolínání slov, je to ve výsledku někdy špatně čitelné.
Píchla mě včela do očního víčka.
Kam si jen zamířila? Chtěla mě připravit o zrak,
a přece chci být, být, vidět, vidět.
Jen jedno je moje bytí,
je propojeno
bytí člověka, bytí kamene a bytí hvězdy.