Mrak
Anna Basiková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471871/bmid_mrak-zfh-471871.png
3
18
18
Čtyři kamarádky, čtyři příběhy. Přátelství, láska, závislosti, deprese, lži a smutek a také hledání smyslu života. Najdeme ho na dně filtrované kávy? M hledá smysl života, R začíná znovu, A žije ve vztahu plném lží a K stále utíká sama před sebou. V životě těchhle čtyř mileniálek zdaleka nejde jen o avokádové tousty. Čeká vás příběh plný přátelství a lásky, ale i závislosti, deprese, lži a smutku. Najdou se v něm všichni, kteří mají někdy pocit, že je jejich život absolutní nesmysl, nevědí, kde a jak ten smysl najít, a zjišťují, že na dně filtrované kávy to asi nebude. Dobrovolně si ubližují tím, co je ničí. Ale naštěstí přijdou na to, že za každým mrakem je schované slunce. Tuhle knihu možná přečtete za chvíli, ale zůstane ve vás ještě dlouho potom.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že tato knížka je skvělou výpovědí instagramové generace. Byť sama instagram ani facebook nevedu, i když jsem ročník 1989, líbí se mi, že autorka vystihuje podstatu srovnávání na sociálních sítích, jak se každý snaží ukazovat v tom lepším světle a sdílí jen to líbivé.
"Mrak" je zamyšlením nad tím, co vlastně od života generace současných třicátníků chce, jak tápeme a stále hledáme sami sebe, aniž bychom pořádně věděli, co je důležité. Chceme kariéru, rodinu, užívat si? A chceme to všechno najednou?
Texty jsou rozděleny na úvahy a příběhy. Mně osobně více sedly kratší úvahy, protože jsou velmi aktuální a Anně Basikové se podařilo trefně a stručně vystihnout problémy generace mileniálů.
Ukázka z knihy: Prahneme po smysluplné práci, nebo jen chceme dát smysl svým životům? Žijeme prací, nebo se jen snažíme zaplnit prázdno? Dokážeme si ujasnit a správně srovnat priority? Po čem vlastně toužíme? V čem opravdu vidíme smysl života? Najdeme ho na dně filtrované kávy? Máme rádi svůj skutečný život?
Jaké si to uděláš, takové to máš - to jsou slova, která mě napadnou po přečtení knihy.
Generačně jsem v Y-lonu, ale narozdíl od holek zmiňované v knize jsem věděla co od života chci. Po přečtení knihy mě zaplallvil pocit vděčnosti, že jsem nesešla z cesty!
Nedočetla jsem. Nepovedlo se. A je to škoda - myslela jsem, že má autorka na víc, než se plácat v plytkých výkřicích. Kdyby nebylo slavného příjmení, tak nevím...Trochu možná pokus zkusit to podle vzoru své mámy, rozpolcenost devatenáctileté Bary Basikové v Rozhovorech s útěkem by se dala ještě pochopit vzhledem k jejímu věku pochopit. Ale tohle už ne.
Pravděpodobně starší generace nemohou pochopit hloubku této knihy a to je asi v pořádku. Našla jsem se v ní, několikrát. Konečně kniha o naší generaci a pocitech, které všichni tak nějak skrýváme a možná si myslíme, že jsme v tom sami. Nejsme. Tohle se fakt povedlo!
Pardon. Nejsem cílovka, nebo nerozumím už vůbec ničemu. Nedokázala jsem dočíst. Snaha o otevřenost, vedoucí k prázdnotě. Kde je empatie a kreativita? Jen sobectví rozpatlávané krátkými, údernými větami. Zklamání. Dětinské. Takhle jsme si tu generaci Y Mileniálů rozmazlili my?!?! Vždyť se jednou o sebe snad ani nepostarají. Tuhle knížku nemůžete číst po Šikmém kostele, Kde zpívají raci, nebo třeba Haně. To srovnání je tak smutné, ta ubohost, kterou musí dnešní mladí řešit, tedy hlavně ve větších městech... Chybí mi v ní krapítko soudnosti. Hvězdička za tu otevřenost.
Tohle mě bavilo, takový pel mel úvah, ale skvěle vystihující dnešní dobu a svět mileniálů, ve kterém o spokojenosti rozhoduje počet lajků na sítích a nabídka avo toastů v hipster kavárně.
Mrak
S knihami od Pointy to mám jako na houpačce. Tohle bylo mé první setkání s autorkou a za mě spíše ne, ale ještě jednu šanci jí dám.