Mrakodrapy v pralese
Adolf Hoffmeister
Mrakodrapy v pralese jsou synonymem vyjádření kontrastů, s kterými se setkal. Pozornost autor věnoval hlavnímu městu Brazílie, ale všímá si i indiánské kultury v Bolívii a Mexiku. Přibližuje nám i Kubu.
Přidat komentář
Uprostřed zeleného lesa leží jak albatros s rozpjatými křídly a korunkou na hlavě - město. Nejčistěji se rýsují modré osmiproudé betonové autostrády. V obou směrech osmiproudé, s mašlemi nájezdů, podjezdů, mosty a motýlky křižovatek. Kostky cukru a kostky z blyštivého skla stojí v prostoru náměstí a tříd volně...
Adolf Hoffmeister byl komouš, to je fakt. Ale byl to kumštýř. Bývaly doby, kdy o krásách světa psali spisovatelé a básníci. Dnes o nich píše každý, kdo udrží v ruce myš - myším jazykem; upoceným a šedivým.
Autorovy další knížky
1962 | Labyrint |
1956 | Dalekohled aneb Kdo nevěří ať tam běží |
1963 | Mrakodrapy v pralese |
1958 | Made in Japan |
1958 | Kavárna Union |
Zajímavé, někdy poučné. Dozvěděla jsem se informace, které jsem nevěděla. Kde je nejvýše položené mezinárodní letiště na světě, proč bylo přesunuto hl. město Brazílie z Rio de Janiera do nově vytvořeného města ve vnitrozemí brazilským prezidentem českého původu, jak vznikl název Rio de Janiero, uvědomila jsem si, jak upozornil autor, že Indiánům nerostou vousy.... Jižní a Střední Ameriku vč. Mexika a Kuby navštívil v rámci státní delegace v r. 1962. Chvilkami to bylo poutavé a přenesla jsem se do popisovaných oblastí. Občas z knihy sálala komunistická nálada. (Však byl A. H. komunista. Po r. 1970 ho však zbavili členství, ztratil iluze po srpnu '68...). Taky byly zajímavé zmínky o jiných umělcích. Hemingway, Picasso... A. Hoffmeistera jsem měla někde v podvědomí, ale že byl tak všestranný, jsem nevěděla. Možná si přečtu i jeho jiné cestopisy.