Mravenci se nedají
Ondřej Sekora
Ferda potká v lese uplakanou mravenčí maminku, která se musí sama postarat o svá vajíčka. Má strach, že na všechno nestačí, ale Ferda jí slíbí, že jí bude věrně sloužit a se vším jí pomůže. Práce mu jde pěkně od ruky, najde spoustu nových kamarádů a zanedlouho vybudují krásné nové mraveniště. Bohužel si však nevybrali ty nejlepší sousedy! Kousek od nich žijí zlí mravenčí otrokáři, kteří jim nedají chvíli pokoje - kradou jim kukly, aby měli co nejvíce otroků. Mravenci jsou zoufalí - co si jen počnou? Ferda však nelení a za chvilku se mu v hlavě vyrojí spousta nápadů, jak se nevítaným návštěvníkům ubránit.... celý text
Přidat komentář
Jedno z dalších vyprávění o mravenci jménem Ferda, který potká v lese mravenčí maminku a pomáhá se jí postarat o vajíčka a později o malé červíky, které se z vajíček vyklubou.
Na knize je znát, že je z padesátých let a tak to u nás chtělo i trochu vysvětlování některých významů, slov a obsahu, aby děti pochopily o čem kniha je.
Dobrodružství Ferdy mravence se dětem líbilo, ale chyběla jim tam a i mně Beruška s broukem Pytlíkem :-) I bez nich jsme však objevili další pěknou knížku o hmyzím životě, která rozhodně stojí za přečtení.
Četl jsem se synovcem a neteří (ne proto, že bych jim to vybral, ale protože to dostali...). Tenhle díl Ferdy Mravence jsem vůbec neznal, z dětství si pamatuju jen trilogii Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi. Tohle tedy byla i pro mě úplná novinka. A popravdě, snad nikdy jsem neměl z dětské knížky tak rozporuplné pocity.
Na straně jedné je zde hrozně zajímavá a (z dětského pohledu) velmi napínavá příběhová linka, kdy mravenci z jednoho mraveniště jsou ohroženi otrokářskými mravenci z jiného mraveniště. Jde asi o vůbec nejdrsnější příběh Ferdy mravence, v podstatě je to život mraveniště v permanentním válečném stavu, do kterého se postupně zapojují i jiní zástupci z říše živočichů. Stejně jako v jiných Sekorových příbězích, i zde jsou zdánlivě pohádkové motivy založeny na skutečném chování představitelů hmyzí říše. Jak jsem následně zjistil googlením, mravenec otrokářský (polygerus rufuscens) skutečně existuje a skutečně krade kukly jiných mravenců (a hned jsme měli se synovcem a neteří další téma na vyprávění).
Na druhou stranu je pravdou, co zaznělo již v komentářích níže, a sice že knížka je místy až zbytečně ideologicky zaměřená. Patrné je to zejména tam, kde spolu jednotlivé části mraveniště „soutěží“ v rychlosti budování. Chápu, že Sekora napsal toto dílo v padesátých letech a že byl tehdy (zřejmě i upřímně) nadšeným komunistou, nicméně za mě už zbytečně tlačil na pilu a dost si tím shodil jinak skvělý námět. Je to škoda, protože stačilo jen trochu ubrat plyn a z přehnaně okatého budovatelství mohla být přijatelná týmová spolupráce a semknutí se při nebezpečí.
Super knížka, krásné příběhy a ilustrace. Děti moc bavila a já se vždy těšila na každý večer, až jí dětem budu moci číst před spaním. :-) Takže dávám plný počet hvězdiček a všem doporučuji.
Taková trochu jiná kniha o Ferdovi, kterou nechám, až bude dcerka trochu větší. Přeci jen první knihy jsou trochu více hravější. Tato sdílí jeden ucelený příběh o společné práci při boji proti nepříteli, ale zpracovává také témata jako je otroctví, krádež dětí apod. Příběh byl rozhodně pěkný, ale oproti takové první knize o Ferdovi chce o kapku starší posluchače.
Opět jsem na knihu sáhnul po letech na přání mého syna, abychom měli večerní čtení. Jiné příběhy Ferdy Mravence jsem neměl nijak zvlášť rád, u této knihy musím uznat, že mě bavila skoro stejně jako v mém dětství. Vybudování mraveniště z ničeho jako nedobytné pevnosti, velký obávaný nepřítel, letecký útok, prostě paráda. Jen ty budovatelsko nadšenecké tóny už lety vyčpěly.
Naše další setkání s Ferdou. Tentokrát zabloudil a pokouší se najít cestu ke svému mraveništi. Místo cesty však objevil jednu plačící mravenčí maminku, která si musí po svatbě sama založit nové mraveniště. A je toho na ni opravdu moc. To by nebyl Ferda Ferdou, aby nenabídl svou pomoc:-) Jenže nic není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Poblíž mají své mraveniště otrokáři a dělají si zálusk na jejich kukly. Otrokářtí mravenci? To mi přišlo nejdřív dost přitažené za vlasy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že opravdu existují a potřebují cizí mravence, aby se o ně starali. Bez nich by nedokázali nepřežít. Další zajímavou informací, kterou jsem z knihy vytěžila, byla o tesaříkovi, resp. o jeho kuklách. Bavila mě „exkurze“ po otrokářském mraveništi, brblavý mravenci Brbula a Brbola a samozřejmě Ferdova pohádka o mravenci Hračičkovi. A zajímalo by mě, jestli má brouček Kulihrášek skutečný předobraz v hmyzí říši. Nepodařilo se mi to dohledat.
A co mě nebavilo? Ty do očí bijící paralely s minulým režimem. Pracovní kolektivy plnící náročné úkoly při výstavbě a soutěžící o nejlepší partu. Vyhlašování nejlepších pracovníků, brigády, navazování spolupráce, široké masy, hesla a v neposlední řadě chudáci pracující trpící pod jhem bohatých proradných utiskujících. Bylo tam toho dost. Ze začátku jsem si čtení užívala mnohem víc, protože jsem si toho nevšímala. Pak jsem byla ve fázi, že mne tyto paralely přišly vtipné a ke konci už mi bylo až chvílemi trapné předčítat. Dnes se Barunka zlobila, že jsem dala jenom 4 hvězdičky a já ji nedokázala uspokojivě vysvětlit proč:-(
Mravenci patří k našim nejoblíbenějším hmyzákům a Ondřej Sekora na tom má nemalý podíl. Za to mu patří velké díky. Skoro každý den koukáme, jak naši místní mravenečci pokročili se stavbou svého mraveniště. A opravdu jsou neuvěřitelně výkonní. Také jsme si začali díky této knize všímat nejrůznějších otvorů, kterými v mraveništi mizí. Doufám, že se nám někdy poštěstí zpozorovat mravence otrokáře, i když to samozřejmě našim mravencům nepřeji:-)
Souhlasím s JAnD i freejazz !! Avšak jako děcko jsem tento svět milovala aniž by zanechal sebemenší následky na mém světonázoru. Ani má pracovitost se nestala přehnanou:) Dětská duše má dle mne při dobré výchově rodičů své filtry přes které i takovéto angažované knihy přirozeně prochází a zanechají pouze fantazii a radost v srdci:) I přes Ferdovu "červenů mašl'u", jak píše vtipně vpadysak . Stejným způsobem jsem přežila ještě horšího Neználka :o)
Ferda mravenec je oblíbená postava mé vnučky a tak jsme se dali i do téhle knihy.Na mě to udělalo dojem,že autor v tomto případě dost vystřílel prach,ale vnučce se to líbilo a to je pro mne rozhodující
Můj nejoblíbenější příběh o Ferdovi. Hrozně jsem to hltala a docela hodně si to pamatuju (vč. některých sugestivních ilustrací).
Mravenčí outsideři porazí vycvičené bojové mravence-otrokáře. Půjčovala jsem si to v knihovně stále dokola... :-)
Kniha z detstva ktorá nás peknými obrázkami zaviedla do prostredia pracovitých mravcov, ktoré nič nezastaví a poradia si s každým problémom pri budovaní svojho krásneho mraveniska.
Po rokoch mi budovateľské úsilie, rozjasnené tváre a odhodlanie mravcov podsúva myšlienku, či náhodou tá veľká červená ferdová mašľa predsa len niečo nepripomína... Ale že by aj v rozprávkovej knížke. To asi nie.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1990 | Brouk Pytlík |
1978 | Kronika města Kocourkova |
2009 | Ferda Mravenec |
2004 | Knížka Ferdy Mravence |
1980 | Malované počasí |
Četla jsem jako malá opakovaně a moc se mi to líbilo.