Mrazilo - tálo
Jaroslava Vondráčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237974/mid_mrazilo-talo-Jdz-237974.jpg
3
3
3
O Jiřím Weilovi. První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií.... celý text
Přidat komentář
Cenný pramen, respektive hlas týkající se života a díla Jiřího Weila i levicových kruhů zejména v meziválečném Československu (přesahy jsou i jinam: do Francie, SSSR a pochopitelně přesahují do doby války a po ní). Jen pozor: jde o pramen silně stylizovaný, s patrnou literární ambicí, místy dokonce jistou senzacechtivostí, který bohužel není prost řady nepřesností. Na ty hlavní poukazuje Markéta Kittlová v závěrečné rekapitulační studii. To vše by bylo v pořádku, Jaroslava Vondráčková sepisovala své vzpomínky se značným odstupem, v pokročilém věku, leccos možná popletla nebo zapomněla. Některé věci nakonec ani nemusela vědět, Weil po trýznivých zkušenostech ze SSSR a z druhé světové války dávkoval svůj osud a názory různým lidem různě.
Potíž knihy vnímám v (ne)kvalitě edice: Ač si ji vzal pod křídla zkušený a zasloužilý Jan Šulc, nejspíš mu chyběl čas, energie či motivace. Krom překlepů (mj. i v nadpisu Kalendária!), nejednoznačností a různých sporných řešení, kdy se člověk nezbaví pocitu, že bylo jednoduše přepsáno a přehlédnuto původní samizdatové vydání textu, je problém především v absenci jakékoli ediční poznámky, komentáře a vysvětlivek. Ty by měly nejen charakterizovat početné dnes již méně známé postavy a osobnosti, v textu zmíněné, dějinné souvislosti, umělecká díla, ale i přeložit cizojazyčné pasáže či konkrétně upozornit na autorčiny omyly a nepřesnosti. Jmenný rejstřík je sice fajn, ale ediční zpráva a komentář by byly mnohem potřebnější. Když vyšla v roce 1979 poprvé v samizdatu, řada protagonistů či pamětníků nejspíš ještě byla naživu (navíc dost možná byli hlavní skupinou recipientů) a tím, že povědomí o popisovaném ještě nevyprchalo, nebyl potřeba ani komentář. V době vydání, tj. v roce 2014 (resp. 2023, kdy knihu čtu), je však už situace zcela jiná. Také fotografická příloha (pouhých 7 snímků) klidně mohla být rozsáhlejší. Ale ať nejsem hyperkritický: knížku jsem četl (krom toho, že jsem ji prostě nějaký čas měl doma) v podstatě jako přípravu na četbu románu A. Machoninové Hella a na druhé čtení Weilovy Moskvy-hranice. Ta mi před lety učarovala a teď nedávno vyšla v kritickém, precizním vydání v nakladatelství Triáda. Tak se na ni těším a Vondráčkové knížečka vzpomínek svůj účel protentokrát v podstatě splnila. Škoda jen, že tolik nepomůže při serióznějším zájmu.
Mrazilo - tálo
Kniha je cenná tím, za co nemůže - že je to jediný souhrnný pramen o spisovateli a novináři Jiřím Weilovi. Škoda, že je to bezuzdné vzpomínání paní Vondráčkové, která do toho plete svůj vlastní příběh, chvílemi to vypadá, že je to spíše o ní, není úplně jasné, jak blízko k Weilovi měla, je tam cítit jakýsi odstup, který ostře kontrastuje s familiérností, jakou je text psán. Je pro mne nepochopitelné, že tato kniha má tak špatnou redakční úroveň, ať už za to "může" Jan Vladislav v exilovém vydání nebo Jan Šulc v současném. Není jasné, kdy začíná přímá řeč, a hlavně kdy končí - může to být záměr autorky, ale místo uměleckého dojmu dochází jen ke zmatení, text si zaslouží proškrtat. To je opravdu velká škoda. Familiérní tón mne celou dobu iritoval, Vondráčková nebyla Weilovou partnerkou, nevím, kde k tomu vzala oprávnění, jen to, že žila ve stejné době a měla tu odvahu (nechci říci přímo drzost) na Weila zavzpomínat. Když to srovnám s poeticky upřímnou vzpomínkou Ludmily Vančurové na svého manžela Dvacet šest krásných let, kterým lze vytknout určitý patos, tak zaplať pámbůh za to ve srovnáním s tímto textem. Abych ale i něco ocenil, tak to, že v toku jejích rádobyuměleckých reflexí prožívané doby se jí tu a tam podařilo vystihnout určitou atmosféru, v níž její generace žila. Takže škoda přeškoda, Jiří Weil by si zasloužil seriózní monografii. Není divu, že jsem knihu koupil ve výprodeji Torstu za 25 Kč.
Naštěstí kniha obsahuje výborný doslov - skutečný alespoň náčrt profilu J. Weila od Markéty Kittlové, který je informačně hutný a nosný, značně objektivní a po plkajícím vzpomínání osvěžující.