Rebeka
Daphne du Maurier
Mrtvá a živá série
< 1. díl >
"V noci sa mi snívalo, že som bola opäť v Manderley. Stála som tam pred mrežami hlavnej brány, ale nemohla som dovnútra, lebo bola zamknutá na retiazku s visacou zámkou. V sne som volala vrátnika, no nik sa neozval; keď som sa lepšie prizrela pomedzi zahrdzavené tyče, videla som, že vo vrátnici nik nebýva." Týmito slovami začína rozprávanie hlavnej hrdinky, ktorá sa na Francúzskej Riviére zaľúbila do príťažlivého a zámožného Angličana Maximiliana de Winter. Ľúbostný vzťah je zakrátko spečatený manželským sľubom a zdá sa, že mladá manželka si rýchlo zvykne na nový domov. Netuší však, že na jej šťastie čoskoro začne vrhať tieň tajomný prízrak Maximovej prvej ženy - nebohej Rebeky. Vo vytváraní stiesňujúceho ovzdušia nemalú rolu zohráva komorná, pani Danversová, ktorá je presvedčená o tom, že nikto nemôže a nesmie nahradiť predchádzajúcu pani domu, šarmantnú a vo všetkom dokonalú Rebeku. Neštíti sa pritom nijakých prostriedkov, keď ide o to, aby novej manželke pána domu strpčila život. Romantickú, priam mátožnú atmosféru stupňujúcich sa udalostí podfarbuje hučanie mora, v ktorom sa tají tragédia, ktorá navždy poznačila pána domu a jeho starú služobníčku. Román Rebeka, podľa ktorého v roku 1941 svetoznámy majster hororovej atmosféry Alfred Hitchcock nakrútil dvomi Oscarmi ocenený film, neprestajne vychádza v nových vydaniach po celom svete.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1969 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Rebecca, 1938
více info...
Přidat komentář
Nádherný odpočinkový napínavý román, skvělé vykreslení postav, prostředí, přírody i atmosféry, báječné počtení!!
O dovolené jsem sáhla po této knize a opět mne nezklamala .Tuto knihu považuji za nejlepší z autorčina díla, které bylo již několikrát vydáno a také zfilmováno. Spíš než červenou knihovnu ,bych knihu řadila mezi psychologické romány. Skvělé čtení.
V "tých" časoch som ešte vyhľadávala knihy s tématikou hororuuuu. Nesklamala som sa. No a pred niekoľkými rokmi som natrafila na film Alfreda Hitchcocka s Joan Fontaine ako pani de Winterovou a Maxima de Winter hrá Laurence Olivier. Aj ten sa mi páčil.
Proč? Proč jen ta hlavni hrdinka je takova husa?! Nesebevedoma, vztahovacna, nanynka bez humoru, touzebne vzhlizejici k Maximovi, cekajici na pohlazeni .... zaplaťbůh se ke konci trochu pochlapila... jinak pribeh by to byl pekny, ale kvuli samym vzdechum skoro do poloviny knizky, to znovu cist nebudu... Bohuzel...
Rebeka me bavila :-)
Z knížky jsem byla zklamaná. Už od prvních stránek na čtenáře čekají až monstrózní popisy veškerého okolí, což je sice na těch prvních pár stránkách hezké, ale dál už nudí a odvádí pozornost od tématu. Dalším zklamáním pro mě byla hlavní hrdinka - psychicky labilní bez špetky seběvědomí, ustrašená, tvořící si v hlavě vlastní verze situací, které se teprve stanou... Já nevím. Ano, jsou takoví lidé, ale v Mrtvé a živé mi to přišlo strašně přetažené a nepřirozené. Počítejte s tím, že první polovinu knihy tvoří právě tyto duševní monology hlavní hrdinky a květnaté popisy každého keře, který v Manderley našla. Druhou polovinu knihy tvoří zápletka, kdy se naposled vrací na scénu mrtvá Rebeka a manželům celou cituaci ještě trochu zkomplikuje. Bohužel celá kniha se mi jeví tak, jako kdyby se autorka u první půlky zasnila a plnila stránky svými vlastními duševními pochody a ve druhé půlce si vzpomněla, že vlastně taky chtěla psát nějakou zápletku, aby to nebyla úplně nuda. Tak šupšup, trošku to popohnala, takže druhá půlka byla oproti té první nepřiměřeně akční, ale aspoň se konečně začalo něco dít. Za mě byla druhá polovina ovšem rozhodně lepší, ale i tak jsem z knížky zklamaná. Hrozně jsem se na ní těšila, dle anotace a hodnocení jsem měla nějaká očekávání, která se bohužel nesplnila. Za mě tedy dvě hvězdy.
Krásný příběh, člověk má pocit, že je přítomen v zámku a všechno, co se děje, vidí svýma očima. Moc pěkné popisy prostředí.
Po knize jsem šáhla z toho důvodu, že po přečtení některých recenzí či obsahů knihy jsem se domnívala, že ta mrtvá manželka se v tom domě zjevuje jako duch. Takové příběhy mezi nebem a zemí miluji. Ovšem opak byl pravdou, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a už se těším na její filmové zpracování z roku 1997, ten z roku 1940 se mně nelíbil, nejenže rejža druhou paní de Wintrovou udělal pěknou, a nikoliv s vlasy "trčícími jako dráty", ale jsou tam některé události udělané prostě jinak a Winter se mně tam nelíbil vůbec.
Jednou se v knize dost možná Rebečin duch zjevil, a to hned na začátku, kdy v Manderley po večeři seděli novomanželé v knihovně a ona pocítila průvan, i když dveře byly zavřené. To si myslím, že si ji ta Rebeka přišla prohlédnout.
Tato kniha ve mně vyvolala hodně široké spektrum emocí odpovídající počtu zvratů, které se v ní odehrávají a které autorka nepochybně moc dobře promyslela, protože přesně věděla, jakými spletitými stezkami chce své čtenáře vést. Nejdříve se objevil úsměv, že hlavní hrdinku potkala taková překvapivá rána osudu. Následovalo pochopení a lítost nad tím, že je pouze jakýmsi stínem, kterým na Menderley každý opovrhuje a zdá se, že její manžel není výjimkou. Slzy romantické duše, že to je nespravedlivé a vztek na něj, že jí ničí život. Rezignace, ať už tedy podlehne vyšinuté služebné, že jí tak možná bude lépe, až mnou nakonec smýkala radost z toho, že co bylo většinu knihy servírováno, je trochu jinak. Pak zase nervozita a nedočkavost, jak to dopadne, i když to vlastně víte, protože už ze začátku se dozvíte, že hlavní hrdinka žije spokojeně. Ale právě v tom má kniha svou sílu, jelikož i když jste s koncem obeznámeni už na začátku, pořád chcete vědět "jak to dopadne", a co k tomu konci povede. Skvělá kniha, kterou jsem nemohla zavřít ani ve tři ráno, kdy mi oči i chápání vět už vypovídaly službu.
Skvělé vykreslení myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, krásná doba, skvělá zápletka.. Kniha mě velmi příjemně překvapila.
První polovina knihy byla dost roztahaná a nijak zvlášť mě nebavila. V druhé polovině se děj pohnul a bylo to mnohem lepší. Hlavní hrdinku jsem si neoblíbila, jelikož mi přišla až moc naivní. Ze mě tedy průměr.
Je mozne, ze za cely cas v knihe nepadlo meno hlavnej hrdinky alebo som len ja prirychlo citala?
Takmer myticka Rebeka z Manderley, prva pani de Winter z manderleyskeho panstva. Vsetko vedela, bola skutocnou vladkynou panstva, organizovala vecierky, viedla culu korespondenciu, polovala, sportovala, cvicila psy, plachtila, soferovala, bola bystra, neskutocne nadherna a... utopila sa.
Po case si pan de Winter privedie na Manderley druhu pani... a ta vsade naraza na ducha svojej predchodkyne, ktoremu sa nijakovsky nemoze vyrovnat. Lenze, je to skutocne na zavadu? A ake tajomstva skryvaju obyvatelia Manderley i samotne sidlo?
Krasny starosvetsky styl pisania, vsetkeho tak akurat, romantiky, tajomnosti, klasickych postav (zena, co vo velkom sidle vsetko pod palcom, hlavny lokaj, vzdy pripraveny, upaty a usluzny, menej dolezity, trochu popleteny lokaj, chichotave sluzobne i jedna "spojenkyna" vo forme komornej a vzdy verny tajomnik). Krasny zaver, mne na nom nic nechybalo.
Rozjezd byl pomalejší, rozsáhlé popisy mě příliš nebavily, ale pak jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Rebeka patří mezi "zvláštně" zajímavé knihy. Docela dost jí uškodil začátek v podobě osmdesáti stran "ničeho". Měla jsem sto chutí knihu odložit, kdybych nevěděla, co mě dále čeká. Až onen stín Rebeky mě donutil číst dále. Je tahem celého příběhu a její život vás nutí přelouskávat další a další stránky. Kniha určitě stojí za povšimnutí, i když jsem ji na začátku skoro odepsala. Přece jenom se odehrává v krásně vylíčené době s nádechem tajemna a starých domů, které mám tak ráda.
V románu mě zaujaly především dvě věci. První je úžasně vykreslená doba, kdy se děj odehrává, což je dané hlavně stylistikou. Z každé stránky na mě dýchala atmosféra filmů pro pamětníky - gentlemani v oblecích, čaje o páté ... A za druhé se mi znovu potvrdilo, že peklo na zemi si připravujeme my sami svými myšlenkami - vlastně celá první polovina je o rozjímání hlavní hrdinky a jejích sebezničujících úvahách o tom, jak ona je absolutní nula narozdíl od báječné Rebeky. Sice chápu autorčin záměr, ale místy už toho bylo opravdu moc.
Román Mrtvá a živá jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale přiznávám se, že jsem měla trochu problém s tím, kam jej zařadit. Vždycky jsem měla pocit, že je to trochu červená knihovna, i vzhledem k tomu, že tento román obvykle vychází v romantických řadách nakladatelství (vyjma podařené nové řady od Motta). Zařazení románu mezi 1001 knih mě trochu uklidnilo, že se o červenou knihovnu přímo nejedná, i když mnoho pasáží je opravdu anglickou romancí se vším všudy. To čím je ale kniha jiná, jsou prvky napětí, až detektivní zápletky. Chápu, že by někdo mohl mít problémy s první částí knihy, která je možná až moc rozvleklá, ale zato druhá část knihy se čte jedním dechem. I přesto, že jsem se bavila, na víc než 4 z 5 to nebude.
Mrtvá a živá spíš do thillerů (ono se tam toho tak moc napínavého nestane) spadá do kategorie psychologický román. A nutno přiznat, že du Maurier je mistryně ve vyvolání atmosféry. Postavy před čtenářem vyvstávají velmi plasticky, ale snad ještě více vás uchvacuje pomalu se stupňující tísnivá atmosféra. Autorka nastolí i otázku, zda existuje ospravednitelný zločin, a byť se zdá, že ano (minimálně společensky dojde k happy endu, tedy v tomto případě neodhalení), přesto víme, že za něj zúčastnění zaplatili vysokou cenu. Možná, že tak vysokou, že ji nikdy nedokáží splatit. A ještě o něčem je Mrtvá a živá: Jak si můžete účinně zničit svůj vlastní život, dáte-li příliš na mínění a řeči druhých. Hlavní postavy jsou toho skvělým příkladem.
Další klasické dílo, které stojí za přečtení. Láska přece jen zvítězí tam, kde nevítězí peníze a zisk.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství psychologické romány gotické romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Jedna z nejlepších co jsem kdy četla. Nemohla jsem se odtrhnout, výborně napsáno.