Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109354/bmid_mrtve-duse-6mB-109354.jpg
4
435
435
Příběh drobného podvodníčka Čičikova, který postupně navštěvuje statkáře, aby je přiměl k prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, se stal jednou z nejproslulejších knih světové literatury. Z Mrtvých duší N. V. Gogola (1809–1852) známe jen první díl a několik neúplných kapitol z druhého dílu, které se náhodou zachránily (rukopis druhého dílu Gogol krátce před svou smrtí spálil). I tak je Čičikov, tato inkarnace ruské banality, patrně nejdokonalejší Gogolovou literární karikaturou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Mertvyje duši, 1842
více info...
Přidat komentář
Mŕtve duše je kritikou feudálnej spoločnosti poukazujúc na praktiky vyšších kruhov cez podlizovanie, klamstvá, lži, alkoholizmus, gamblérstvo, či ambície zbohatnúť . Hlavný antihrdina Čičikov vrámci svojho „podnikateľského plánu“ začne skupovať mŕtve duše nevoľníkov, za ktorých by ich majitelia mali až do nasledovného sčítania ľudu platiť dane. Ak by sa dostal k väčšiemu počtu nevoľníkov, podľa vtedajšieho práva mohol žiadať o pridelenie pôdy zadarmo v málo obývaných oblastiach Ruska, a za mužikov, zaznamenaných v úradných listinách ako živých, by dostal peniaze, za ktoré by si zaobstaral statok.
Kniha mala 3 časti, no zachovala sa len 1 a ½. Autor pred svojou smrťou kvôli svojím psychickým problémom značnú časť svojho diela spálil, pričom sa z 2.časti zachovala len polovica. To je veľká škola. Chcel sa priblížil Danteho Božskej komédie, kedy sa hlavný hrdina cez peklo dostane do očistca a následne do raja. V druhej časti naozaj vidíme akýsi Čičikov prerod a objavenie nových, kladných postáv, ktorých v tejto knihe je naozaj pramálo.
Kniha napísaná v 1842, no s obrovským odkazom do dnešných dní.
Antihrdina Čičikov na cestě za svým neotřelým podnikatelským záměrem ... jak snadno se dá citem pro to nejvhodnější společenské chování vzbudit falešně příznivý dojem, tak snadno se dá veřejné mínění v okamžení obrátit ... Je to satira, takže žádná psychologická drobnokresba, spíše karikatury, přehnáním zvýrazňující různé lidské vlastnosti nebo společenské nešvary. To vše hladce smíšeno s potměšilými komentáři autora-vypravěče, které mne na románu bavily asi nejvíce.¨
Druhý díl z těch rozsekaných útržků a chybějících pasáží vlastně ani nelze hodnotit, ale zaujme jeho moralistický akcent, možná daný delším časovým rozestupem mezi jednotlivými díly.
"Jen nás měj rád špinavé, čisťoučké si nás každý zamiluje."
Jak tu píše mnoho čtenářů pode mnou, je opravdu škoda, že kniha není dokončená. Poslední čtvrtině to strašně moc chybělo a nebylo to úplně snadné. I proto se mi první polovina líbila o dost více. Gogol své postavy dokázal neuvěřitelně barvitě a dost pravděpodobně i věrohodně vykreslit. Ještě bych rád vypíchnul, jak se autor dost šikovně zapojil do příběhu a tím zapojil také čtenáře. Některé pasáže či rozhovory, či jen takové drobnosti jako myšlenky nebo názory dvou různých postav v téže situaci, to opravdu pobavilo. Škoda toho konce, ale přesto moc dobré a vtipné.
Roztomilá, chytrá a velmi čtivá kniha. Mohly od ní být i delší pauzy a dalo se k ní kdykoliv jako odpočinek navrátit a hned jste se zase dostali do děje. Opravdu je mi líto, že kniha nebyla dokončena. Bylo v ní i mnoho nenásilných zajímavostí o Rusku tehdejší doby, které se vám vryjí do paměti a čas od času si na ně vzpomenete.
"cílem bude skoupit co nejvíce mrtvých duší a v budoucnu na tom vydělat. Lidé jsou blbí a za pár kopějek mi to budou do klína nosit sami. A věřím, že většina i zadarmo se bude zbavovat zátěže, aniž by věděli, jak mi budou investovat do budoucího blahobytu. Hloupé přechytračím, chytré okradu, zámožným podlezu a chudým přikážu."
výborně vykreslené tehdejší Rusko. Neuvěřitelný postřeh autora a ještě vyjádřený slovy. Velká škoda, že není kniha dokončená.
Nejdříve musím podoktnout a vyzdvihnout překlad od pana Milana Dvořáka, naprosto úžasné.
Může se zdát, že Gogol vymyslel absurdní příběh, ale narážel na dobu, ve které žil.
Čičikov, hlavní hrdina, je nepoučitelný a pořád hledá způsob, jak rychle zbohatnout a ne jednou měl malé trable kvůli tomu a ne a ne se poučit.
„Jestli chcete zbohatnout brzy, tak nezbohatnete nikdy, ale jestli chcete zbohatnout a nebudete se ptát, za jak dlouho to bude, zbohatnete brzy.''
Nemůžu uvěřit, že kniha, napsaná v roce 1842, je tak čtivá. Gogol barvitě vykresluje obraz tehdejšího Ruska; jak jeho reálie tak povahové rysy ruského člověka napříč různými společenskými třídami, ačkoli všude platilo, že lidem nad sebou se leze do zadku po lidech pod sebou se šlape. Tento konsenzus se ostatně drží dodnes a ne jen v Rusku.
První kniha, kterou jsem od Nikolaje Vasiljeviče četl a musím říci, že se mi velmi líbila. Je veliká škoda, že se nedochoval celý druhý díl. Není nikterak dlouhá a navzdory tomu, že nemá příliš poutavou dějovou linii, se četla rychle. Zvláště se mi líbila pasáž na konci prvního dílu a poté autorova úvaha o tom, jak si v mládí užíval cestování (?) a na stáří již ne. Z nepochopitelných důvodů mi to připadalo nadmíru vtipné.
Mimo to jsem se z knihy dozvěděl mnoho o tehdejší ruské kultuře a jídlech, na pasáž o jídle si vzpomenu pokaždé, když přede mnou stojí talíř plný stravy.
Jedná se o satirický román, který se svou vnitřní strukturou a charakterem hlavního hrdiny hlásí k pikaresknímu románu (motivy putování a návštěv, obraz různých společenských sfér, překvapivé zvraty). Román ukázal ruskou společnost ve všech jejích podobách. Ve svém důsledku je kniha obrazem úpadku carského absolutismu. Hlavní postavou je ČIČIKOV, který obchoduje s mrtvými dušemi..
Důmyslný satirický příběh, který patří mezi ruskou klasiku, jež by měl každý alespoň okrajově znát. Překvapivě mě čtení bavilo. Divila jsem se, že si Čičikovy podlézavosti a manipulace nikdo zpočátku nevšímá...
Gogol byl skutečně důmyslný spisovatel.
Mrtvé duše (Výbor díla II)
Ze začátku velmi zajímavé, dobře psané, i trochu zábavné a poučné. Ovšem místo nějakého vyvrcholení, pointy, příběh jde jaksi do ztracena. Druhý díl je nedokončený, chybí části vět i kapitol a není to kompaktní čtení. Autor zde už jen moralizuje, snaží se za každou cenu ukázat, jací lidé na venkově jsou a jací by být mohli, co všechno by mohli dokázat. Vytváří vzorné vzory a děj se nijak zajímavě nerozvíjí.
Gogol v tomto díle jde po povrchu, nejde do hloubky a přes slibný začátek, krásně vykreslující ruský venkov, spadává do nudné tak trochu propagandy. Pro mě dost velké zklamání. 60%, 15. 9. 2019.
Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna).
Stojí za odcitování:
- Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu.
- ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka.
- Rus je chytrý, až když prohloupí.
Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%
Štítky knihy
ruská literatura carské Rusko rozhlasové zpracování společenské romány pikareskní romány člověk a společnost ruské romány hospodářské systémy
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Satirické, vtipné a nedokončené. Pobavila jsem se víc, než jsem očekávala. Příhody Čičikova a lidí kolem něj dokázaly člověka vtáhnout do děje. Přesto vím, že znovu už ji číst nebudu a v knihovně ji mít nepotřebuji.