Mŕtvi romantici
Ashley Poston
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539758/bmid_mrtvi-romantici.jpg
4
39
39
Florence Dayová píše pre jednu z najproduktívnejších autoriek ľúbostných románov v brandži, no má problém – po hroznom rozchode už viac neverí na lásku. Je pre ňu mŕtva. Keď jej nový šéfredaktor, až príliš sympatický mužný fešák, nepredĺži termín na dopísanie knihy, Florence je pripravená navždy sa s kariérou rozlúčiť. Potom ju však prekvapí telefonát, ktorý nikdy nechcela zažiť, a musí sa prvýkrát po desiatich rokoch vrátiť domov, aby pomohla rodine pochovať svojho milovaného otca. Desať rokov bola na úteku z mesta, ktoré ju nikdy nepochopilo, a aj keď jej stále chýbajú teplé južanské večery a jej výstredná milujúca rodina, ktorá vlastní pohrebný ústav, nevie sa prinútiť, aby ostala. Jej otec je navždy preč a aj tak sa zdá, že sa mestečko vôbec nezmenilo. A Florence je z toho celá bez seba. Až kým sa pred ňou pred dverami pohrebného ústavu nezjaví duch. Je práve taký vysoký a neuveriteľne krásny, ako si ho pamätá, a sám je zmätený z toho, čo tam robí. Romantika je určite mŕtva – a platí to aj pre jej nového šéfredaktora. Pri riešení jeho nedokončenej záležitosti musí Florence pochybovať o všetkom, čo vie o milostných príbehoch.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , MotýľOriginální název:
The Dead Romantics, 2022
více info...
Přidat komentář
Moc krásný příběh...duchové tu hrají důležitou roli a věřte bát se nebudete...
Já bych ještě brala pár info třeba její návštěvě v nemocnici (jestli se to nakonec dozvěděl) atd..
Jinak chápu Flóru,kvůli čemu přestala věřit na lásku..
Romantici ze záhrobí | Ashley Poston
Florence Dayová je stínová spisovatelka romantických bestsellerů – jenže jak má psát o lásce, když na ni po brutálním rozchodu úplně přestala věřit? Poslední knihu není schopná dopsat a její nový (a nebezpečně sexy) redaktor Benji Andor jí odmítne dát další odklad. A tak se zdá, že je její kariéra v troskách.
Pak ale přijde rodinná tragédie a Florence se musí vrátit domů. Co ale rozhodně nečeká? Že ji tam navštíví duch – a to přímo Benjiho, který je teď nejen nepopiratelně mrtvý, ale stále stejně sexy. Třeba jí Benji dokáže pomoct si uvědomit, že láska ještě neumřela…
No tak wow! Tohle bylo všechno, co jsem ani netušila, že potřebuju. Od první stránky mě kniha úplně pohltila – je vtipná, dojemná, nádherně napsaná a tak rychle odsýpá, že jsem se od ní prostě nemohla odtrhnout a přečetla jsem jí na jeden zátah. Florence je skvělá hlavní hrdinka, u které mě hned bavilo sledovat její myšlenkové pochody (a sarkasmus), a Benji? No, řekněme, že kdyby duchové vypadali jako on, asi bych se jich přestala bát.
Líbilo se mi, jak kniha dokonale balancuje humor, romantiku a hlubší emoce. Chvíle, kdy jsem se culila jako blázen, střídaly momenty, které mi sevřely srdce, a ano, přiznávám – slza ukápla, ale celou dobu jsem měla pocit, že čtu něco naprosto vyjímečného. Ashley Poston tady vytvořila příběh, který je nejen romantický, ale i krásně melancholický a plný nádherných myšlenek o lásce, ztrátě a druhých šancích.
A ta atmosféra? Dokonalost! Pokud máte rádi film A co když je to pravda? nebo hledáte romantiku, která je jiná než všechny ostatní, Romantici ze záhrobí vás dostanou.
Za mě 5/5 a jedno velké doporučení!
(SPOILER)
Nalákala mě recenze. Obálka a ořízka je pěkná, ale nenápaditá. Jenže už s prvními řádky začal velký problém, a to sice okecávání. Florence se doslova topila ve slovech. Každou emoci rozpitvala na tři čtvrtě stránky, každou informaci zopakovala stokrát. Samotný příběh byl vlastně hezký a nosný, jak linie s bezcharakterním ex Marlowem a krádeží námětu na knihu, tak vlastní milostný vztah mezi Florence a duchem redaktora Bena. A samozřejmě tatínkův pohřeb. Vlastně i to prostředí pohřebního ústavu přinášelo zajímavé kontrasty mezi milostným příběhem a smrtí. I přístup rodiny Dayovy k posledním věcem člověka se mi líbil.
Pro změnu mi skřípaly rodinné vztahy. Přes zdůrazňovanou lásku jsem cítila spíš jedovaté vztahy, vlastnosti jednotlivých členů byly dovedeny do absurdity, z toho důvodu nepůsobily hodnověrně. Jmenovat psa starostou města mělo být co? Vtipné? Roztomilé? Mně to přišlo jenom praštěné, ovšem trapným a hloupým způsobem. Mimochodem to by se rozkrádalo z veřejných prostředků, že jo. Florence je z rodného města vyštvaná zlomyslnou Heather, což bylo uvěřitelné. Ovšem rázná proměna povrchní a zlé drbny v laskavou pomocnici byla zase naprosto za hranou. Nejlepší postavou byl Ben.
Zhruba do třetiny jsem se nedokázala pořádně začíst. S napětím jsem četla jenom krátce před koncem, abych zjistila, jak to vlastně dopadne. Konec se mi líbil, i když ty drahoty si Florence mohla odpustit, ale co už, hlavní je happy end.
Ovšem celkově kniha nedosáhla očekávání. Ani vtipná mi nepřipadla. Možná si ji budu dobře pamatovat pro neotřelé zvláštnosti, ale určitě se k ní nehodlám vracet.
Příběh mě díky sympatické hlavní hrdince okamžitě vtáhnul. Nechápala jsem tedy, proč má průměrné hodnocení, protože na mě působil mile a líbilo se mi, jak se Florence svým problémům dokáže postavit s humorem.
Věřila jsem, že knížku přečtu jedním dechem, jenže s příjezdem do rodného města naší hrdinky se atmosféra rázem změnila. Z jízdy na veselé vlně jsme totiž náhle spláchnuti ledovou sprchou. Čtení o smrti není lehké a vzhledem k tomu, že je jí věnována notná část knihy, nemusí příběh sednout každému. Chvilkami jsem si nebyla jistá, zda chci dál pokračovat, ale s postupem času se začaly objevovat i střípky malých radostí.
Příběh Florence je smutný a krásný zároveň. Ukáže nám, že i v těch nejtěžších chvílích můžeme najít útěchu a znovu nalézt ztracenou naději.
Anotace působí dojmem, že Romantici ze záhrobí jsou hlavně o lásce (což nepochybně jsou), ale už vás nepřipraví na to, že vás děj povede trnitou cestou s tíživou atmosférou.
Je pro mě těžké knížku hodnotit, protože nese krásné poslání, ale v určitých pasážích se hlavní hrdinka ztrácí ve své hlavě a nic moc se neděje. Tuhle část bych nejraději zkrátila a více času strávila v romantických chvilkách s Benjim.
Pokud se do knížky chcete pustit, připravte si kapesníčky
Jak jsem stála uprostřed pampeliškové louky, dívala se nahoru do Benových milých, okrových očí, začala jsem si uvědomovat, že láska není mrtvá - ale že není ani navždy. Že je něčím mezi tím, chvilkou v čase, kdy dva lidé existují v přesně stejném okamžiku na přesně stejném místě ve vesmíru.
Byl to pěkný příběh, knížka byla čtivá, ale nějak mi tam prostě něco chybělo. Ale myslím, že své čtenáře si určitě najde.
Nechala jsem se zlákat barevnou ořízkou? Ano! Vidí hlavní hrdinka duchy a s jedním z nich si něco začne? Ano! Zní to skvěle a říkáte si, že jste takovou paranormální romanci ještě nečetli? Ano! Třikrát ano a stejně to byl průměr.
Florence nyní žije v New Yorku a píše milostné romány za slavnou spisovatelku. Jenže po rozchodu už na lásku nevěří a jak má nyní napsat něco romantického?
Když jí Benji odmítne prodloužit termín odevzdání, jede hlavní hrdinka zpátky do rodného maloměsta a to poslední, co by na prahu čekala, je duch jejího redaktora.
Knihu jsem úplně zhltla, ale ani ne proto, že by mě příběh bůhvíjak bavil, spíš to opravdu bylo velmi čtivé. Občas vtipné, někdy naopak smutné a s hlubšími myšlenkami, nicméně já si od anotace slibovala ještě trochu silnější příběh, který by na mě více zapůsobil.
Za knihu v rámci spolupráce mockrát děkuji @knihydobrovsky
Další z knih, které bych klidně mohla minout a o nic bych nepřišla. Opět se opakuje poměrně časté téma: hlavní hrdinka vyšla z maloměsta, měla parádní dětství a doteď má úžasnou rodinu, ale ona se před deseti lety z pádných důvodů rozhodla žít v N.Y. a stát se stínovou spisovatelkou.
A románek, který ji čeká, je poměrně předvídatelný, takže žádné překvapení se nekonalo. Pardon, jedno přece! Že v knihách tohoto typu nutně musíte narazit na homosexuální vztah, to už vím, ale tady se objevuje i nebinární osoba. V tomto případě mi ovšem bylo líto paní překladatelky, protože adekvátní vyjadřování nebinárních jedinců je zřejmě možné pouze v angličtině, resp. v jazycích, u nichž slovesa nejsou rodově podmíněná. Komunikace Dany tak pro mě představovala zajímavý jazykový experiment.
Za mě neurazí, nenadchne. Určitě znám lepší romantické oddechovky.
Kniha, která není pro každého, protože číst o smrti není jednoduché.
Není to žádná puberťácká romance.
Za mně je to skvělá, trošku smutná fantasy s krásným, pro někoho naivním koncem, která stojí za přečtení. A nezapomeňte na krásný doslov autorky.
Poděkování autorky
A konečně děkuju komusi, kdo v opilosti v baru prohlásil, že láska je mrtvá – byla jsem tam a věřte mi, láska není mrtvá. Jenom vyspává úpornou kocovinu. Dejte jí dva paraleny a řekněte jí, ať ráno zavolá.
Romantici ze záhrobí mě zaujali svým originálním nápadem a neotřelým spojením romantiky a nadpřirozena. Příběh Florence Dayové, která se zamiluje do ducha svého redaktora, je plný humoru, ale i hlubších myšlenek o smrti a ztrátě.
Atmosféra knihy je specifická, osciluje mezi humorem a truchlením, což může být pro někoho rušivé, ale já jsem ocenila její komplexnost. Florence je sympatická hrdinka, která se snaží vyrovnat se svou minulostí, a Benji je charismatický duch, i když jeho postava mohla být propracovanější.
Romantická linka je sice trochu slabší, než jsem čekala, ale i tak mě příběh bavil. Kniha má ale i své nedostatky, především nevyvážené tempo a nedotažené vedlejší postavy. Anotace slibuje romantickou komedii, ale já se dočkala spíše melancholického dramatu...
Celkově hodnotím knížku jako příjemné čtení, které neurazí, ale ani nenadchne. Pokud hledáte originální romantický příběh s špetkou nadpřirozena, Romantici by vás mohli zaujmout. :)