Můj bratr albatros a jiná rodinná zvěrstva
Zuzana Hubeňáková

Že je bratr proutník a jsou s ním jenom problémy, věděla Sylva, vypravěčka prvního debutového románu populární blogerky Zuzany Hubeňákové, vždycky. Jenomže ani tak by ji nenapadlo, že když se tento podařený sourozenec rozhodne z pohnutek veskrze čistých a upřímných vzdát prostopášného života a udělat alespoň jednou v životě něco dobrého, bude to ještě větší katastrofa, zahrnující únos, ztrátu nejmilovanějšího člena rodiny, čili téměř nepojízdné Škody Fabie Combi, či střídavou péči o matku… A hádejte, kdo to musí vyřešit!... celý text
Přidat komentář


Knihu jsem četla jako audioknihu v rámci audioknižní výzvy pro rok 2021, kterou v těchto dnech spustilo Audolibrix a ano, bavila jsem se.
Autorku znám z jejího spojení s Dominikem Landsmanem z knihy Deníček moderního páru. Styl psamí mi sedl a vyprávění, která nám zde předložila, mi několkrát vykouzlil úsměv na tváři a občas i pořádný výbuch smíchu.
Prostě pohodové nenáročné čtení, které jsem i od knihy očekávala.


Komentář píšu pár měsíců zpětně a musím přiznat, že mi z této knihy už v hlavě moc neutkvělo, jen nějaké epizodky. Sem tam jsem se zasmála, ale obecně mi to přišlo trochu nemastné, neslané, asi jsem čekala trochu víc.


Můj bratr Albatros a jiná rodinná zvěrstva je kniha na kterou jsem už dlouho čekala. Autorku a její knihy mám ráda, ale tahle je zaručeně nejlepší. Smála jsem se tak nahlas a dlouho, že jsem došla k těmto zjištěním: 1) Nečíst knihu v MHD, vlaku, v čekárně, u kadeřnice, kdekoliv, kde je větší hustota lidí. 2) Nečíst knihu u jídla. Dvakrát jsem se dusila rýží, jednou těstovinami. 3) Oblíbila jsem si postavu sousedky Lenky, kterážto není postavou zásadní a tudíž Vám může způsobit lehkou posedlost, aby měla v knize více místa. 4) Sháním teď slzám odolnou řasenku. Ke knize nutnost. 5) Kupte si jí a zažijete strach, že se dá zemřít na záchvat smíchu. Děkuji autorce za knižní antidepresiva a těším se na další. Pavlína S. :-D


Poznání č. 1: pokud nechcete vypadat jako panda, před čtením téhle knížky se nemalujte. Poznání č. 2: uslzené oči, trhavé pohyby ramen, kvílivé zvuky způsobené zbytečnou snahou o potlačení smíchu v kombinaci s rouškou přes ústa můžou způsobit, že si vaši spolucestující ve veřejné dopravě budou myslet, že jste se právě dozvěděla smutnou až tragickou zprávu. Opak je pravdou - tahle knížka se Zuzce Hubeňákové opravdu povedla a v mé knihovně určitě půjde do sekce proti trudomyslnosti.
Autorovy další knížky
2016 | ![]() |
2015 | ![]() |
2017 | ![]() |
2021 | ![]() |
2020 | ![]() |
„Ztěžka jsem dopadla na židli a hlavu si dala bezradně do dlaní, aby bylo vidět, že mám situaci pevně pod kontrolou.“
Není to moc dlouhé čtení, až mám skoro chuť Zuzanu Hubeňákovou obvinit z tvůrčí lenosti. Humorná přirovnání a konstruktivní metafory seká jak Baťa cvičky, ale jakmile dojde na souvislý příběh, odbíhá v každé kapitole k nějaké nedůležité historce. Pravděpodobně doufá, že čtenář během četby zapomene, o čem ústřední linie byla. Stran osnovy tak autorka selhává na plné čáře; „rodinná“ komedie se rychle mění v one woman show, přičemž hrdinka ve skutečnosti ani není hlavní hybatelkou děje – pouze osobou, která pomáhá sourozenci v nesnázích.
Ačkoliv tedy vlastní děj příliš nefunguje, bohatě to vynahrazuje situační komika. Těžko jsem se bránil smíchu při líčení komplikací s hlídáním sousedovic dítěte, prodejem auta nebo návštěvou maminky. Je to hravé, české, spontánní a ze života. Mít kniha ještě zápletku, jež by neměla podobu rozvitého vtipu, dal bych jí bez otálení i pět hvězd.