Můj bratr mesiáš
Martin Vopěnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342269/mid_muj-bratr-mesias-WB4-342269.png
3
33
33
Narodí se příští spasitel v Praze-Holešovicích? Píše se rok 2096 a sucho trvá už mnoho let. Řečiště Vltavy je vyschlé. Vědecký projekt odvrácení části slunečních paprsků ve stratosféře však vzbuzuje naději. V té době, právě za prvního deště, se v Praze-Holešovicích narodí Eli. Roku 2168 káže v řecké osadě poblíž Olympu Eliho starší bratr Marek těm, kteří přežili nejhorší exodus v dějinách lidstva. Zatím jen hrstka nejvěrnějších uvěřila v mesiášství umučeného Eliho. Nejnovější román českého spisovatele a vizionáře Martina Vopěnky uvěřitelně a s citem pro psychologii postav ukazuje, kolik bolesti, lásky, nenávisti, pochybností i naděje by mohlo přinést zrození někoho, kdo by v lidských dějinách hrál stejnou rolijako kdysi Ježíš.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s autorem a absolutní spokojenost.
"Nehledej cesty, po kterých se už šlo. Nehledej příběhy, které se už staly. Možná je v nich nějaká podobnost; vždycky je nějaká podobnost. Jenomže já vím, že jsem tady, abych cestu prošlapal, ne abych se k nějaké už prošlapané vracel."
Samozřejmě, že podobnost Eliho příběhu s Ježíšovým musí každého trknout. Ostatně sám Eli na to několikrát upozorňuje. Ale zároveň je jiný. Jinak nový. Evangelizační? Nevím. Odkazy na Ježíše nejsou příliš časté, vyskytují se zmínky i o judaismu a islámu a rozhodně nedávají jasné odpovědi, vždy je tam nějaká polemika. "Je mnoho cest k jednomu cíli. Tolik cest, kolik poutníků. Kdo by chtěl druhé přesvědčovat pro svou cestu, sám z té správné sejde." Takže evangelizace spíš ne.
"Budeme začínat od nuly. A pak: nemůže věda za to, co se děje teď? Přesto proti ní nic nemám. Musí být úžasné na něco přijít. Určitě to mohla být cesta. Jenomže se to nestalo."
Je mrazivé, jakou vizi kniha nabízí. A ještě mrazivější, když si člověk uvědomí, jak blízko by se realita k této vizi mohla dostat.
Kdybych byl objektivní, tak bych knize vyčítal nezáživný, až dokumentaristicky popisný styl. Ale myslím, že autor tuto formu volil úmyslně. On podává svědectví. O tom, co by se mohlo stát. Nedává odpovědi, jen klade spoustu otázek. Nevyslovených, o to naléhavějších. Odpovědi si musí najít každý sám.
"Lidé nevěří, že by zázrak mohl být součástí jejich života. A tak, čím blíž mu jsou, tím víc se mu brání."
A zdejší nízké hodnocení tohoto malého a nenápadného literárního zázraku, jako by to jenom dokazovalo. :-)
To byla tak zajímavá kniha. Určitě jiná než všechny ostastní. Mám ráda téma postapo a tato kniha mne zaujala už když vyšla ale dostala jsem se k ní až teď a jsem ráda protože pak bych jí třeba chápala jinak. Je jednoduše napsaná ale to co se v ní píše má své složitosti. Přišlo mi jakobych šla tu pouť s Markem a chápala jsem Eliho a to, že svět spěl a dospěl do záhuby. Doufám, že ve skutečnosti jsou lidi napravitelní. Snad i ve vás kniha něco zanechá.
Přečteno během tří nocí, těžko se odtrhávalo od čtení, hodně aktuální, docela uvěřitelná budoucnost.
I když je to psáno lehce, v dialozích až moc, lehké čtení to nejde. Zasazeno do kontextu jiných knih Martina Vopěnky začínám chápat, o co mu v díle jde - pořád o to samé: nežijte jen pro sebe, buďte si vědomi důsledku svého chování. Je to trošku didaktické psaní, což ale neznamená, že nemá svoji váhu. Tento typ evangelizačních příběhů mne nevadí, dokonce i láká - nutí mysl pracovat nad sebou samým. A o to autorovi asi šlo. Bohužel v mnoha ohledech (změna klimatu, uprchlíci, politikaření, odevzdanost vědeckému pokroku) je to dílo velmi aktuální. I když jsem blíže tomu vědeckému pohledu, Vopěnkův pohled mne také oslovuje.
Příběh napsaný, jako když jdete na dalekou pouť. Všechny kroky jeden za druhým, přes hory a roviny, kolem nepřátel a v objetí příznivců, hlad i dostatek... Moc pěkné. Konec mě nepřekvapil -dokonalé.
Jsem nadšen. Myšlenkou, stylem napsání, ale i aktuálností příběhu, ačkoliv se odehrává v budoucnosti. Autor opět rozvíjí jednu z možností vývoje lidstva v nepříliš vzdálené budoucnosti v důsledku jeho hospodaření na Zemi.
Koupila a četla jsem knihu zhruba před měsícem. Pak jsem čekala na první komentáře.
Mně se kniha líbila. Život a smrt Eliho popisuje jeho bratr, který žije celý život i vlastně dobu po Eliho smrti v jeho stínu a je to on, který nese břímě přenesení poselství a odkazu do dalších generací. Jeho úloha se zdá být dokonce těžší než Eliho. On sám ale nepochybuje. Myslím, že podobný úděl mohli mít první Ježíšovi následovníci, jako třeba Petr a Pavel. Autor zmínil židovské kořeny, to asi umožňuje, že dokáže psát o Bohu a víře, ale není svázán tradičními křesťanskými dogmaty. Sám námět je absurdní - Mesiáš narozený v Praze... Autor má odvahu, obávám se, že kniha nebude příliš většinovým českým obecenstvem přijata kvůli obecnému odporu ke všemu, co zavání náboženstvím. Měli byste jí (knize) dát šanci.
Je mi líto. Pár dobrých nápadů v záplavě banalit, předpokladatelný děj a mimořádně špatné dialogy.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Spící město |
| 2015 | Nová planeta |
| 2012 |  Spící spravedlnost |
| 2013 | Spící tajemství |
| 2009 | Pátý rozměr |
I když mám ráda žánr sci-fi, bohužel mě toto dílo příliš nezaujalo. Kniha je napsána hezkým jazykem, dobře se četla. Ale k dalším dílům autora se nejspíš nevrátím.