Můj dlouhý běh
Daniel Orálek , Luboš Brabec
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380649/mid_muj-dlouhy-beh-Qdb-380649.png
5
123
123
Druhé, rozšířené vydání úspěšné knihy. Ikona českého ultramaratonu Daniel Orálek (*1970) v ní vypráví o touze objevit svoje limity a pokusit se dostat za ně, bolesti, dřině a pochybnostem navzdory. Podíváte se s ním do rozpálené pouště v Badwateru, přiblíží vám atmosféru jedinečného závodu s mexickými indiány z kmene Tarahumara a také euforii i hluboké dno legendárního Spartathlonu. Můj dlouhý běh je čtivá, vtipná a s nadhledem napsaná kniha o nenápadném půvabu běhání – a ultramaratonu zvlášť. Inspiraci v Orálkově příběhu najde zkušený borec i hobík, který se statečně pere se svými prvními kilometry.... celý text
Přidat komentář
Čtivé, zajímavé, motivující. A samozřejmě obdiv ke sportovci takového formátu. Moje sportování je hooodně hobby a bez závodění. Ale čím jsem starší, tím raději mám ten pocit fyzické únavy, namožených svalů, lehké nevolnosti krátce po sportu, která přejde za pár hodin nebo taky až druhý den do velkého hladu. Vše umocněno tím, že pracuju téměř výhradně hlavou a ve velkém kolektivu - prostě tenhle druh relaxace potřebuju. Za mě je nejlepší druhá polovina knihy, moc jsem si užila ty popisy dlouhých tratí...
Když jsem začínal s během vždycky jsem si říkal kde je ta hranice kam až se dá doběhnout a říkám si to vlastně pořád....po přečtení této knihy odpověď neznám, ono to totiž vypadá, že hledat ji vůbec není potřeba, že žádná taková hranice vlastně ani není...Všechny ty fyzické projevy těchto náročných běhů, které Dan v knize popisuje působí naprosto autenticky, jako byste byli u toho a paradoxně možná dostanete i chuť si to zkusit taky.... samozřejmě s největší pravděpodobností v dosti odlišném tempu než o jakém se tady dočtete :) Hodně mě zaujala i pasáž, která odkazuje na knížku Born to run, ale celé komplet to prostě stojí za to, rozběhnout se po stránkách a pak svým tempem někde venku......
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že zahraniční sportovní knihy se mi čtou lépe, ale co se musí nechat je, že asi opravdu ukazuje ultra a celkově běh v jiném světle. To odhodlání běžet závod v o dvě čísla menších botech, překonávat pravidelné problémy se žaludkem na trase - to je za hranou mé běžecké vůle a mého chápání.
U přirovnání běhu k opečovávání anglického trávníku jsem se musela smát nahlas, jak v průběhu čtení, tak i na konci - děkuji za toto trefné přirovnání.
Příjemné vyprávění skvělého českého dálkového běžce. Zaujaly mě popisy z mládí, kdy možnost prosadit se v socialistickém sportu nebyla vůbec otázka talentu či výkonů, a také vlastní prožívání samotných ultra běhů včetně všech těžkostí, které Dan musel překonávat. Je to, myslím, pěkná motivace pro všechny běžce - když člověk opravdu chce, může dosáhnout čehokoliv. Až tedy na ty vzdálenosti a hlavně časy, ty jsou zkrátka... neuvěřitelné!
Děkuji, K, za zapůjčení fajn knihy, navíc i s autorovým věnováním. :)
Krása na ultra či dálkových bězích obecně je, že se dá této sportovní disciplíně věnovat i ve středním věku a mít kolikát lepší výsledky než mnohem mladší běžci. Rychlost je daná geneticky a tréninkem ji zlepšíte o procenta, zato vytrvalost se dá zlepšit trénováním o desítky procent. “Málokterý sport je takhle spravedlivý,” cituji z knihy.
Dan Orálek popisuje přes autota knihy z vlastní osoby celý svůj běžecký život přirozeným a skromným způsobem. Je z toho cítit velká láska ke běhání a přenáší ji na čtenáře. Když si pak Dana najdete na Strava.com a sledujete, jak a kolik běhá, tak ho nemůžete obdivovat. Přes 50 let, 8000 km ročně, tempo lepší než kolik běhají hobíci 10 km při vypětí všech sil. Tak ať to Danovi běhá dál. Knihu mohu doporučit.
Četl jsem více knih o běhání, všechny byly skvělé, ale chyběla jim jistá autentičnost a možnost ztotožnění. Daniel Orálek popisuje právě ty pocity bolesti a utrpení, své úspěchy, ale hlavně neúspěchy. To je na té knize to krásně.
Navzdory opravdu, ale opravdu příšerné obálce knížka skončila v mích spárech. A dobře mi tak. Nebylo to vůbec špatné. Oproti zahraniční literatuře o běhání bylo velice osvěžující číst knížku o někom, kdo spadá do stejného kulturního okruhu. Také se mi líbí, že Deny se nestydí otevřeně přiznat, že na knížce nedělal sám. Je to běžec a programátor, žádný spisovatel a myslím, že udělal dobře.
Struktura textu i zvolená narace byla velice příjemná. Vše odsýpalo, jak mělo, a v knížce se čtenář doví vše, co by chtěl vědět o Denyho dětství, dospívání, dospělém životě i jeho postoji k sportu, ke kterému byl od mala veden, leč šel tak jako tak vlastní cestou.
Musím říct, že mě to moc mile překvapilo – a i hodně bavilo. Opravdu super! A když se pustil ještě do knížek zahraničních autorů a přidal svůj kritický pohled na možná malinko nezaslouženě opěvované sportovce, bylo to moc príma. Jo, tohle mi sedlo. :)
Tyhle knihy mě baví a motivují, není pak divu, že jsem ji přečetl během dvou dnů.
jen jsem litoval, že jsem ještě nečetl Born to run, jinak bych asi porozuměl kapitole o Měděném údolí lépe.
Mé začátky běhání se tak nějak plus mínus kryjí s vydáním této knížky, takže Dan Orálek byl prvním z českých běžců, jehož jméno jsem zaznamenal a znal. Jak postupně "do závislosti" propadá hloub a hloub, tak poznává další jména a osobnosti, ale DO pro mě zůstává velmi zajímavou osobností českého běhu. Nejvíc jsem si asi užil části popisující jednotlivé ultra, protože to jsou závody, o kterých mi asi nikdy nezbyde, než jenom číst.
Závod v Americe jsem si odběhl skrze písmena spolu s Danem. Běžecký nadšenec se od knížky neodtrhne.
Můj manžel je ultramaratonec a navíc Dana Orálka potkáváme na závodech na Blanensku a okolo Brna, takže pro mě povinná četba. Bezesporu zajímavé čtení, chytla mě hlavně první polovina knihy, kde se píše o Danových začátcích, jeho cestě k ultra a o fungování atletiky v tehdejším Československu.
Druhá část, kde popisuje své zážitky z mezinárodních závodů už pro mě neměla takové kouzlo.
Příjemně civilní kniha o běhání. Srovnejte si třeba kapitolu "Na dno měděného kaňonu" s McDougallovým "Born tu run". Nějak je mi ten český přístup bližší a věrohodnější. Jsem stejný ročník a též jsem běhal tratě 3..50 km, takže mě knížka dost oslovila. Ale chápu, že pro "neběžce" moc zábavná být nemusí. Za mě splnila očekávání.
Upřímně popsaná výpověď předního běžce, kniha má děj, spád, nenudí ani chvilku, často čtenář trpí spolu se závodníkem. Užila jsem si nahlédnutí do ultramaratonského pozadí, pocitů...
Přečteno jedním dechem. Hned po dočtení jsem si našel maraton, kde Dan poběží a dojel jsem si pro podpis! Neuvěřitelné, úžasné! :-)
Dana Orálka znám osobně. Absolvoval jsem dost závodů, kterých se účastnil i on, abych mohl říct, že jde o jednu z nejskromnějších osobností co jsem kdy potkal. Jeho příběh a i on sám je pro mě velkou inspirací a vzorem nezlomnosti. Ať to běhá, Dane.