Můj generál

15.06.2024

No, vtipné mi to až tak moc nepřipadalo. S čím mohu bezezbytku z anotace souhlasit, že to má opravdu spád.
Dávám tři hvězdy.

Je možné vyrovn(áv)at se s pokrytectvím a oportunismem, které překlenují různé režimy a údobí? Je možné být „přisluhovačem“ režimu, aniž by k němu měl člověk vlastně jakýkoliv jasný postoj? A je apatie či rezignovanost na nelidskost dostatečný postoj k tomu, aby se něco mohlo změnit? Spousta (morálních) dilemat, žádné jasné odpovědi. Přesto se nimi (a dalšími) zaobírá z různých úhlů pohledu tento velmi zajímavý a v dnešní době téměř zapomenutý satirický román.

Štábní rotmistr Horlacher, ignorantský povaleč a oportunista, se stané osobním řidičem generála, který velí ústupovým operacím nacistické armády v roce 1944 ve Francii. Generál je vykreslen jako absolutní technolog válčení, neúnavně se pohybující po frontě a velící vojenským operacím, bez výrazné stopy nacistické zaslepenosti. I přes stále větší bezvýchodnost vojenské situace, zůstává klidný a soustředěný na svoji práci. To se setkává s nepochopením u Horlachera, který se jen oportunisticky snaží přežívat a svůj život si co nejvíce usnadnit, i za cenu lží a podvodů, které jen světí jeho prostředky a cíle. V rámci své služby se setkává s generálovou dcerou, která se stane jeho milenkou. Při jednom z ústupů jsou generál i s Horlacherem zajati americkou armádou a generál je poslán do Francie k soudu, protože se provinil rozkázáním popravy francouzských partyzánů. V období poválečném chaosu se Horlacher, který je cynický a absolutně bezskrupulózní, velmi rychle zorientuje – zbohatne spolu s generálovou dcerou na výrobě načerno pálené kořalky. Postupně se také spojuje s dalšími členy generálova štábu, se kterými podniká další špinavé kšefty. Po nějaké době se propuštěný generál vrací zpět – je penzionován a začne spřádat revanšistické plány na obnovení nacistické armády. Je však pouze už jen chabou, fyzicky zničenou a senilní kopií svého předešlého já a jeho úvahy začínají stále víc a víc hraničit s bláznivým fantazírováním. V závěrečné působivé scéně, při příležitosti setkání veteránů svého bojového oddílu, se po konfrontaci s jedním ze svých bývalých pobočníků psychicky zhroutí a je umístěn do blázince. Umírá v ústraní a zapomenutý

Skvělá politicko-satiristická sonda do prostředí vojenské mašinerie nacistického Německa i do vývoje v období prvních poválečných let a vzestupu neonacistického revanšismu. Děj románu je koncipován tak, že Horlacher vydává jakousi „zprávu“ o generálově činnosti, vypráví jeho příběh, doplňovaný svými myšlenkami a postřehy, procházejícími určitým vývojem (od odmítání generálova „zupáctví“, přes určitou lítost ke starému senilnímu muži, který žije už jen z odlesku dřívější „slávy“).
Dílo je také velmi kritickou obžalobou poválečného německého vývoje, kdy „mlčící většina“ ve společnosti nedokázala reflektovat hrůzy předešlého režimu - nedokázala a nechtěla se vypořádat se svojí temnou minulostí – a z toho pramenící obžalobou lhostejnosti, cynismu a oportunismu. Na pomyslný pranýř je kladen také typický prušácký militarismus, který určoval tendence v německé společnosti v celém 19. a 20. století - ve válce i po ní – je odsouzením neonacismu a jeho nositelů v podobě revanšistických kruhů v různých patrech společnosti. Mimo tyhle motivy se objevuje i motiv varování před eskalací studené války v podobě agresivního militarismu, syceného právě veterány druhé světové války, který by mohl vyústit v atomovou válku. Vytříbená (a místy značně cynická) satira se stále aktuálními tématy.

10.12.2022

Víte proč Němci nemají smysl pro humor? PROTOŽE NA NĚMECKU NENÍ NIC VTIPNÉHO!!! - Není to sice pravda, ale faktem je, že tahle satira mi občas přišla křečovitá, občas vychtěná. Kdyby to byla vážně míněná antiválečná kniha, zapůsobila by na mě nejspíš mnohem víc. Vzpomínané Jak jsem vyhrál válku je zábavností někde úplně jinde. Literárně ovšem ani moc ne.

28.02.2021

Myslela jsem si, že to bude humorné, popis knihy to tvrdil, ve skutečnosti jsem byla ale několikrát zhrozená z toho, čeho jsou lidé schopní. Kniha je dobře napsaná.

11.02.2021

skvělé počtení, autor si dělá srandu ze starých, zkostnatělých, pruských důstojníků a generálů, kteří nepochopily druhou světovou válku a vývoj v poválečném Německu

27.10.2018

Druhá světová válka z trochu jiného pohledu. Určitě zábavné čtení, chápu i nadšené reakce na tuto knihu. Ale za mě to na víc jak tři hvězdy není.

26.01.2017

Typicky německé prušácké myšlení a postupy, ale nezamořené sebeobviňováním ani vymlouváním, satira a humor směšné až humorné, ale nepřehnané, bez nudy, bez mentorování, bez nesmyslných dlouhých šroubovaných německých vět.

Jako celek natolik zábavé a svěží, že autora podezírám, že ani není němec. Doporučuji všem.

26.02.2016

Autor mě chytil za můj vkus! Postupně a během krátkého období jsem přečetl vše pro mě dostupné. Téma poválečné Německo v tomto případě západní není moc časté téma, ale přesto zajímavé, alespoň pro mě.

13.12.2015

Výborná knížka, která mne hodně překvapila. Autora jsem neznala, ale už pomalu napravuji.

01.05.2015

Překlad Františka Gela je tak skvělý, až jsem s prominutím slintala blahem!