Můj Janáček
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13664/bmid_muj-janacek-U3X-13664.jpg
4
111
111
Svazek obsahuje tři Kunderovy texty o Janáčkovi, které vznikly ve Francii mezi rokem 1991 a 2004. V třetím textu (záznamu rozhlasového rozhovoru, který vysílal Český rozhlas 3 – Vltava dne 3. července 2004) formuluje Kundera základní otázku: Je Janáček „jen zajímavým skladatelem jakéhosi exotického koutu Evropy, anebo jedním z tvůrců moderní světové hudby“? Tato otázka podle Kundery provází Janáčkovo dílo jako jeho úděl a prosvítá za všemi texty: v prvním z nich, Hledání přítomného času, je Janáčkova opera srovnávána s úsilím Flauberta a Hemingwaye uchopit „prózu života“ a její „přítomný čas“; v druhém, Liška Bystrouška, drásavá idyla, je Janáček řazen k velkým osamělým antiromantikům Střední Evropy; v posledním, Nepravděpodobný osud (rozhovor s Tomášem Sedláčkem), je Janáčkův osud konfrontován s největšími skladateli moderní hudby, od Schönberga ke Stravinskému.... celý text
Přidat komentář
Ke knížce jsem se konečně dostal, neboť Janáček je mi z vážné hudby asi nejmilejší (ještě spolu s Bohuslavem Martinů). Mimoto mám rád Kunderovy úvahy (možná překvapivě mnohem raději než jeho prózu-naraci). A nezklamal jsem se. Kunderova argumentace je brilantní a zároveň svěží, netěžkopádná, jakkoli vzdor této "lehkonohosti" a občasnému přeskakování mezi souvislostmi navzájem snad až příliš dalekými uvěřitelná a inspirativní. Jeho objevy a soudy jsou leckdy bezmála závratné. Knížku tedy vřele doporučuji nejen milovníkům Kundery, Janáčka a moderní hudby, ale i zájemcům o tematiku románu a mýtu, nostalgie a kýče, vzpomínky a zapomnění, nezachytitelnosti přítomného okamžiku a obecně vzato pronikavých úvah skýtajících nefalšované a srozumitelné intelektuální potěšení, radost z myšlení!
Tuto knihu jsem si vybral ke čtení hlavně proto, že jsem nedávno napsal článek o tom, jak Janáček kdysi hrál v našem kostele a vyučoval ve své brněnské varhanické škole jednoho našeho občana, který potom dokonce varhany vyráběl. Trochu se stydím, ale svůj vztah k opeře jsem vyjádřil kdysi dávno ve škole, když jsme jeli do brněnského divadla na Prodanou nevěstu. Po prvním dějství jsme s několika spolužáky a spolužačkami usoudili, že stačilo a šli jsme poznávat noční Brno. Někdo nás nabonzoval, takže z toho byl velký průšvih. Jako operou prakticky nepolíbený jsem na některé pasáže (s prominutím) čuměl jako pr..l z houští. Mám však natolik empatie, že dovedu pochopit a uznat, že se někteří z vás budou rozplývat nad poznámkou, že operu nelze ukončit žábou. Osobně bych v tom žádný problém neviděl.
Musím se také přiznat, že některé myšlenky autora jsou nad moje inteligenční schopnosti. Co nadělám. Přesto jsem knihu četl poctivě, něco i dvakrát. Dokonce jsem dokázal rozlišit pastorkyni od pastorku. Co jsem například úplně nepobral je to, že píše o Janáčkovi, ale pořád tam plete Hemingwaye a Dostojevského. Pak také, když mluví o opeře Liška Bystrouška, poznamenává, že jde o dílo bez velkých uměleckých kvalit. Tak snad to psal podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka. Osobně se domnívám, že udělat z toho umělecké veledílo, tak by to stálo za "hádvěó"
Resumé. Bylo to moc fajn poučné počtení a rozhodně si od MK brzy zase něco přečtu.
Jsem nadšená.
Za následující slova se trochu stydím Kundera svým způsobem pro mě objevil Janáčka, taky trochu se zpožděním, ale nevadí, jdu se do něho zaposlouchat. Třeba mi taky zbývá těch 12 let jako tehdy Janáčkovi, jsem právě v tom jeho věku obratu.
A ještě jedu trochu okrajovou myšlenku ke mně M.K. přivedl. Jsem z Brna a myslím, že zas o kousek lépe rozeznávám podstatu rivality Brno - Praha a nebo Praha - Brno ? :)
Bravurní!!
Možná z mých slov zazní příliš chvály a snad i obdivu, který by mohl hraničit s neobjektivním hodnocením knihy.
Ale prosím o shovívavost a zamyšlení.
Odvaha vydat knížku sestavenou z publikovaných článků ve francouzském tisku a jednoho rozhovoru pro Český rozhlas? Nikoliv. Nutnost a zkušenost nakladatelství Atlantis v Brně.
Prezentace geniality Kunderova formátu je zde nanejvýš zjevná. Úroveň jednotlivých statí lze jen obdivovat. Naléhavost, s jakou propletl Kundera román, prózu a nejen Janáčkovu operu, je až uhrančivá. Čtete s obdivem, jeho až vědecký pohled je průzračně přijatelný laikovi a zároveň jej obohacuje o obzory, kam by jako hudební nýmand neměl možnost nahlédnout.
Rozbor Hemingwayovy povídky a nahlížení na Janáčkovu hudbu charakterizuje jeho moudrost a zkušenost a netušený kulturní rozhled.
Zmínit Hemingwayovu povídku je nezbytné. Jde o nejsilnější část knihy, při které Kundera plynule přechází v obdiv Janáčkově tvorbě. Stylově dokonalý přerod od prózy k hudbě vyvolává až euforickou radost z literární kvality.
Na nemnoha stranách lze nalézt maximum možného z oblasti literární a hudební teorie.
Dogmatická neměnnost Kunderových slov ve vás bude rezonovat ještě dlouho po jejich přečtení.
Ve své podstatě reklama na Janáčka. Ovšem nenásilná a s virtuozitou podaná...
Zbožňuji, když Kundera píše o hudbě! Velice čtivý text o našem zásadním skladateli, který je nejspíše stále ceněn více mimo náš stát než zde. Eseje psané s porozuměním a lehkostí, čirý požitek.
"Vzpomínka je formou zapomnění."
Zatím asi nejlepší a nejzajímavější eseje, které jsem od Kundery četla. Je pozoruhodné číst, jak se velký autor rozepisuje o jiném velkém autorovi.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Zajímavá útlá knížka o zajímavém skladateli se zajímavými úvahami a souvislostmi.