Můj oxfordský rok
Julia Whelan
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390822/bmid_muj-oxfordsky-rok-tLY-390822.jpg
4
116
116
Poutavý román o lásce nehledané, ale přesto nalezené, a o snech, které někdy musíme opustit, abychom mohli začít žít. Američanka Ella Durranová byla od dětství rozhodnutá studovat v Oxfordu, a to se jí nyní konečně vyplnilo. Se stipendiem v kapse a s nabídkou práce snů v politické kampani Ella začne svou roční stáž plná očekávání a vznešených cílů. Ty však záhy naruší jistý sebevědomý, drzý a neuctivý chlápek, a jak Ella zjistí, její budoucí učitel. Počáteční nedorozumění se ale brzy vysvětlí a Ella a Jamie se začnou sbližovat. Lehká romance brzy přeroste v něco hlubšího, ale pak se Ella dozví, že Jamie před ní skrývá životně důležitou informaci. Náhle stojí před těžkou volbou: má se otočit zády k muži, kterému právě začala propadat, a jít za svými celoživotními sny, anebo podstoupit těžkou zkoušku spolu s ním – a doufat v nemožné?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
My Oxford Year, 2018
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že po přečtení několika komentu, jsem se bála vůbec do knihy pustir, ale jsem ráda, že jsem to udělala. Velmi se mi líbila, romantická, napinava a hlavně něžná. Nejprve jsem odsuzovala, jak rychle na to hupli, ale po přečtení, je vám jasně, že chtěl žít okamžikem a vše sinuzit a vyzdimat do poslední kapky. A velmi oceňuji, že tu nejsmutnější a neodvratitelnou událost autorka vynechala a zakončila snem.
Zajímavý příběh, překvapilo mě to. Není to vysloveně slaďárba ale dle mého názoru stojí za přečtení. :)
Z knížky jsem bylo hodně dlouho hodně rozpačitá. Během čtení se mi zdála špatná, kýčovitá, tuctová, nijak dobře napsaná. A Ella byla pipina. Čím dýl o ní ale přemýšlím, tím víc mi ulpívá v paměti a zdá se mi lepší. Spousta postřehů o literatuře v knize zmíněných je fakt... dobrých. Někdy tam trošku míchaj švestky s hruškama, ale po nějakém čase prostě zapomenete na některé z hrůz, co stvořila autorka, a ulpí vám v hlavě hlavně využitá primární poezie - Rossetti, Tennylson, Browning - a zanechá ve vás něco krásnýho. Protože ten výběr je skvělej.
Četla jsem už dříve, ale příběh mě velmi chytil za srdce. Láska dvou lidí nezná hranice.
Původně jsem měla trošku jinou představu o ději. Když jsem zjistila, co je hlavním tématem příběhu, byla jsem trošku zklamaná. Kdybych to totiž tušila, knihu bych nečetla. Nakonec se mi kniha ale líbila a i závěr mě nezklamal. Takže nakonec jsem ráda, že jsem o knize moc nevěděla a měla možnost si ji přečíst.
Kniha je zatím místními čtenáři opomíjena, přitom zdaleka není špatná. Anotace nás trochu svádí, abychom si ji zaškatulkovali pod lehčí čtivo, o to víc vás pak příběh zaskočí. Víc se napsat nedá, abyste i vy byli překvapeni.
Kniha byla čtivá, humor takový anglický a Ella jako hrdinka sympatická se zálibou v literatuře.
Příjemná romatická kniha, jejíž příběh není typická slaďárna, což je příjemná změna. Hrozně mě nadchlo prostředí, ve kterém se děj odehrává - Oxford je zde popsán opravdu barvitě až jsem dostala chuť vyrazit na výlet.
Já tuto knihu hodnotím velice kladně. Dostala jsem od toho to, co jsem očekávala. Styl příběhu není úplně novinkou, připomíná mi to film - Než jsem tě poznala, ale je to krásný příběh v krásném prostředí. Hlavní hrdinové se mi líbili a byli mi velice sympatičtí. Kniha je reálná a dokáži si představit, že se příběh opravdu odehrál. Na Ellu jsem pyšná, že se rozhodla jak se rozhodla.
Je to krásná kniha. Posledních dvěstěpadesát stránek jsem snad přeskočila jen abych se dozvěděla konec. Budu si ji muset přečíst znovu a pořádně.
Moc hezké, velice čtivé. Čekala jsem od toho trochu něco jiného, jen další bezduchou romanťárnu. Když se ukázalo, že zápletka bude trochu někde jinde, než jsem zvyklá, trochu mě to překvapilo, ale hrozně se mi to líbilo.
Můj oxfordský rok
Hledala jsem nějakou lehkou oddechovou romantiku. Do půlky knihy to tak i vypadalo, ale nakonec se o přehouplo v něco vážnějšího u čeho jsem zas bulela jak malej fakan. Přestože to bylo opravdu dojemné, tak jsem si ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak to ve skutečnosti je, v první chvíli řekla: "Ne, já to číst nechci." Protože to bylo tak strašlivě nefér. Je pravda, že Ellino chování jsem v jedné pasáži nechápala, ale srovnala jsem s tím.
Knihu jsem dočetla a nelituji, přestože bych si pro ně představovala úplně jinou budoucnost, než která je čeká.