Můj přítel rys
Ludvík Kunc
Autor neobvyklé, krásné knížky prožil třináct let ve společnosti největší evropské kočkovité šelmy - karpatského rysa ostrovida. Potomek divoké rysice vyrůstal v ostravské zoo v péči lidí, když přirozená matka o svá mláďata nejevila zájem. Dostal jméno Sixi a byl svého času velmi populární, velký zájem o něho měli fotografové a filmaři. Tento divoký rys chovaný polokrotkým způsobem měl však jako jediný takový rys v celé Evropě schopnost ulovit si svou potravu. Bylo to pozoruhodné - ale jen autor knížky ví, co to dalo času, práce, trpělivosti a zaujetí žít s nádherným zvířetem, často daleko od lidí, uprostřed velebné přírody, a pozorovat Sixiho na ,,rysích ochozech". Co všechno Ludvík Kunc prožil? Co viděl a pociťoval? Na co dnes - po odchodu Sixiho do věčných lovišť - nejčastěji vzpomíná? Vše se dočtete v této zajímavé knížce.... celý text
Přidat komentář
"Květnatá louka, vápence porostlé alpinkami, vysokohorské ticho a vedle mne ta nádherná šelma, mohlo se mi kdy o nádheře tak dokonalé jenom snít ?! Skvělý život. Sixi mě už naučil báječné věci : úžasně si lebedit. Zdaleka to není jen lovuchtivá šelma, ale i náruživý pozorovatel či divák. Celé hodiny dokáže se zájmem hledět do korun spletitých solitérních stromů, pozorovat "ruch" v lese a sladce lenošit v hebké trávě. Při pohledu na "lebedícího si" rysa je člověk účasten hlubokého požitku z prožívání života. Nehybný Sixi strnule hledí - a naplno žije. Jemně jen natáčí boltce do stran, mírně větří, plný intenzivních informací o životě lesa, sám intenzivně žije."
to byl on - SIxi a jeden zajímavý vztah plný respektu a jistě i přátelství..jeho konec jsem , přiznávám, obrečela a dokonce i opakovaně (při každém čtení...)
mnohem víc jsem se zaměřila na rysy, které mě fascinovaly od dětství ("naše" bojnická ZOO mívala těchto nádherných šelem z volné přírody k odchovům a následným vypuštěním do přírody celkem dost..) a dozvěděla se strašně moc z jejich života...některé historky pobavily (no jasan, jelení gulášek nechutná jen lidem, ale i rysovi ;))), jiné spíše nutily k úvahám nad těmito šelmami a křehké vznikající opětovné rovnováze při jejich návratu do přírody..
a vždy se na pana Kunce a Sixiho vzpomenu, když trávím při rodinných výletech pro změnu čas v ostravské ZOO při jejich výběhu a poslouchám to hrdelné mručení...
a cíl do budoucna - potkat tuto nádhernou velkou kočku v Beskydech..nedaleko od nás chodívají, tak jednou snad...
doporučuji !!!
Autorovy další knížky
| 2010 |  Můj přítel rys / Z medvědích a vlčích brlohů |
| 1997 | Můj přítel rys |
| 1993 | Život s karpatským rysem |
| 2000 | Opravník omylů ze světa zvířat |
| 2015 | Chci domů lva |
Krásná knížka pro všechny milovníky přírody a šelem, dojemný příběh o přátelství člověka a rysa ostrovida. Určitě doporučuji k přečtení tulákům a milovníkům přírody, kniha prodchnutá láskou k přírodě kolem nás, k horám a k nádherné kočkovité šelmě - karpatskému rysu ostrovidu Siximu.
"Sixiho jsem tu už ani nezapínal na vodítko - cítili jsme se tu oba natolik doma, že obavy nepřicházely v úvahu. Sixi svobodně vyšel z chaty, loudal se terénem, na kmenech si brousil drápy a celé hodiny polehával na balvanech a pařezech, odkud pozoroval lesní dění. Nebylo proč a kam spěchat, čas babího léta se sladce táhl, v údolí ležela měkká oblačnost a my si hověli v nadoblačné modři pod majestátem Rakytova."
" Nedaleko byla hluboká rokle, z níž vyrůstal asi 60 metrů vysoký, nízce zavětvený smrk - na ten jsem se nikdy nemohl sdostatek vynadívat, ten byl obdivuhodně majestátný. Při jednom fotografování jsem náhle zaslechl hluboké Sixiho zamručení. Vmžiku jsem sbalil fofoaparát a uháněl k místu, kde jsem Sixiho zanechal. Z intenzity mručení bylo jasné, že se na skalce něco děje."
"Já tomu, čemu mě Sixi naučil, říkám pro sebe lebedění. Není to jen úplně čistá nečinnost. Pod povrchem sladké lenosti se skrývá schopnost maximální koncentrace, která v určité chvíli dozraje k výbušné akci. V tom prolnutí činu a nečinu byl Sixi nedostižný mistr."