Můj recept na dlouhověkost
Zita Kabátová
Narodila se rok před první světovou válkou a pět let před vznikem Československé republiky, zažila tedy takřka celé dvacáté století i s jeho neuvěřitelnými proměnami. Už oslavila pětadevadesáté narozeniny, nicméně neustále se na něco těší a kouká se víc dopředu než dozadu, bez problémů používá mobilní telefon, poradí si s digitální fotografií, denně luští křížovky, aby trénovala mozek, sleduje, co se děje doma i ve světě a potrpí si na drobné radosti ženského života, jako je dobrý parfém nebo kvalitní lak na nehty. A tak si člověk řekne - jak je možné, že existují lidé, jichž si zub času nevšímá, že jim nechává dychtivé oči, vnímavou duši a doufající srdce? Jak je možné, že existují lidé, kteří i s více jak devíti křížky čtou bez brýlí, píší knihy, dávají interwiev a dovedou přecházet z jednoho jazyka do druhého? Mají snad nějaký recept na dlouhověkost? Právě na tyto otázky dává odpovědi nejnovější kniha nejstarší české herečky Zity Kabátové. On ten recept totiž opravdu existuje a je fajn, že nám ho má kdo prozradit.... celý text
Přidat komentář
Paní Zita mě zaujala spíš až ve svém "požehnaném" věku, jak sama říkala.
Poté, co jsem viděla v televizi její 13. komnatu, jsem si ji zamilovala a tak jsem si s potěšením přečetla i tento její autobiografický kousek. A určitě jsem nebyla zklamaná.
Tolik optimismu a energie v jedné osobě se málokdy vidí a kdyby si z celé knížky vzal čtenář jen její zásadu "ke kolenům", už to by dokázalo snížit jeho stresovou hladinu.
Obdivuji tuto ženu, a knížku doporučuji.
Původně jsem si půjčila knížku z knihovny, ale jakmile jsem ji otevřela a začala číst, spěchala jsem do knihkupectví pro svou kopii.
Inspirativní, imponující kniha plná pozitivních myšlenek. Prvorepublikové herečky měly opravdu něco do sebe. Musím se přiznat, že u těch současných neshledávám tolik elegance, grácie, zajímavosti a sympatií. Nesouvisí to jen s nostalgií, kterou mám k černobílým filmům. Aura, vitalita a snaha nevzdávat se navzdory překážkám, ke kterým patří například i vysoký věk... Paní Zitě elán, o který se má člověk snažit do posledního dechu, opravdu nescházel.
Bylo to krásné početní a zároveň dojemné z toho důvodu že si i nějáká prvorepubliková herečka dokázala vážit života.
Dáma s neuvěřitelně šťastnou povahou. Zásada jejího tatíčka - VŠECHNO JEN KE KOLENŮM - už mi pomohla v mnoha vypjatých situacích. Svým pozitivním přístupem k životu i v hodně těžkých dobách je velkou inspirací.
Pokud se chcete přenést do časů minulých, dozvědět se o tehdejší výchově, hodnotách, jídle, zvycích a samozřejmě i o životní cestě Zity Kabátové a jejích radách ku dlouhověkosti, zkuste se začíst do této knihy. Z povídání paní Kabátové dýchá vlídnost, skromnost a velká chuť do života.
Autorovy další knížky
2008 | Můj recept na dlouhověkost |
2007 | Moje první republika |
2009 | Prvorepubliková kuchařka Zity Kabátové |
2008 | Bez servítků... |
2011 | Zita Kabátová - Můj život nebyl pod psa, ale se psem... |
Usmála jsem se v knize nad větou, že dlouhověkost je rodu ženského. Paní Zita Kabátová v dlouhověkosti neupřednostňuje genetiku, ale doporučuje cvičení, pohyb, zamýšlí se nad souvislostí úspěchu s dlouhověkostí, možnost dobrého vzdělání, střídmost v jídle a pití, přátelství, všechno jen ke kolenům, láska, pozdní mateřství, drobné radosti, laskavé a tolerantní srdce. Mimo těchto doporučení se dovídáme o životě této úžasné paní herečky a máme možnost si prohlídnout fotografie, které doprovázejí text. Určitě doporučuji.