Můj tank
Viktor Horváth
Píše se rok 1968 a Forrest Gump východního bloku je u toho. Politicky uvědomělý prosťáček s hodností nadporučíka Maďarské lidové armády překvapivě asistuje u všech důležitých momentů, ve kterých se rodil plán invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Na tajných státnických schůzkách tlumočí praotci Kádárovi a velkému bratru Brežněvovi, na lovu v Topoľčiankách žertuje s tátou Dubčekem, od německého děduly Ulbrichta obdrží v Moskvě maličký plastový tank. Na tom pravém, pancéřovém, pak za úsvitu 21. srpna vjíždí do slovenského města Levice, aby tam osvobodil svoji dívku Juliku a všechny pomýlené československé soudruhy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , Větrné mlýnyOriginální název:
Tankom, 2017
více info...
Přidat komentář
Viktor Horváth nekopal standardky v plzeňské viktorce, ani nevyhrál Česko hledá superstar. Tohle je úplně jinej týpek. Je to Maďar. Takže kniha Můj tank je o Maďarech. A taky Slovácích, trochu Češích, celkem dost o Rusácích. Občas se tam mihne i nějakej Polák. A taky "čaučesku" z Rumunska. Nebudu to protahovat, prostě tam je téměř celej východní blok. Od Novotnýho, přes Dubčeka až po obočí strýčka Brežněva. Pěkná sbírka komoušů.
Anotace láká na "Forresta Gumpa východního bloku", jenž oplývá jazykovým nadáním a protože mu to politicky myslelo, vy šmejdi, tak se mu poštěstilo tlumočit většinu zásadních jednání během plánování invaze vojsk Varšavské smlouvy. Byl to znamenitý komunista. Naivní, hloupoučký a oddaný. Natáčet o něm film, tak ho hraje Jirka Mádl. Ve volných chvílích píše zamilované dopisy své domnělé slovenské přítelkyni Julice, v nichž vyzrazuje přísně tajné informace a pak si v kasárnách hraje s plastovými vojáčky. Znamenitý chlapec.
Samotná kniha mi však znamenitá nepřišla. Vypilo se v ní sice docela dost borovičky, ale jinak to byla celkem nuda, nemůžu si prostě pomoct. Měla pár světlých okamžiků. Jako když náš znamenitý chlapec při honu vystřílel půlku lesa, protože vypil placatku borovičky. Nebo když po několika vypitých borovičkách zvracel za pomník padlých hrdinů. To mi přišlo super, zvracel jsem už na různých místech, ale za pomníkem ještě ne. Celkově mi však přijde, že nebýt té borovičky, tak se nudím mnohem víc a kniha by šla do kouta velice záhy. Možná by k ní měli dávat placatku borovičky, třeba bych si z ní zapamatoval víc než jen to, že soudruh Dubček zavedl v Československu sex. Ten prevít!
Dobrá parodie, ale někdy až moc rozvleklá. Kdo byl na vojně, tak si řadu věcí dokáže představit.
Kdo tu dobu nezažil , nemůže se tak bavit. Naprosto skvělá satira, u které člověk slzí smíchy a je strašně rád, že se tomu všemu může už jen smát. Doporučuji
Anotace knihy mne navnadila, bohužel, čím déle jsem četla, tím více mne nudila a ke konci to bylo vyloženě utrpení. Pár světlejších momentů se vyskytlo, ale pro požitek z knihy to je opravdu málo.
Jako jemný náhled do nedávné historie zajímavé, za to jedna hvězda, myšlenka příběhu taky dobrá, ale to zpracování je jakési neohrabané, škoda toho, mohlo to být mnohem lepší. Myslím, že zvládám i černý humor, ale tohle jsem fakt nepochopila, že by to mělo být jakkoli humorné. Ale plastoví vojáčci dobří, to vidím ve svém okolí, jak to ti chlapi pořád žerou, to mě na tom pobavilo.
Štítky knihy
maďarská literatura komunismus invaze okupace Československa 21. srpen 1968
Dobře se čte, přijde mi, že je to spíš taková ironie než humoristický román. Vtipné jsou však například charakteristiky tehdejších vůdců (Ulbrichta, maršála Jakubovského atd.), dvě scénky Bilakova předávání zvacího dopisu a pak samotné obsazení Levic maďarskou armádou.I jako připomínka dění roku 68 a podílu Maďarska na něm za přečtení kniha stojí. Přehnaně dlouhé mi přišly odstavce, kde se vyjmenovávaly různé dobové charakteristiky, slogany, organizace apod.