Můj život
Marc Chagall
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278235/bmid_muj-zivot-Adh-278235.jpg
4
42
42
Nahlédněme do malířovy duše jeho vlastníma očima a nechme se okouzlit… Chagall celý svůj život vyprávěl příběhy, příběhy svého života, příběhy zaniklého světa, příběhy svých radostí, ale i obav a smutku… Autobiografická kniha Můj život je psána slovy básnickými v jejich nejprostší, čisté podobě. Muzikanti, chudinské figurky, židovští sousedé na střechách, krávy létající stejně jako vousatí rabíni, to všechno na jeho obrazech stoupá k nebesům. Jsou to andělští poslové, mířící vzhůru ze všech kontinentů. Před očima ožívají rázovité postavy malířových mladých let, dojemné vzpomínky na rodiče, abychom se s ním vypravili do Petrohradu a posléze do Paříže, plné nových malířů, od Picassa až po Modiglianiho, kam ho přivedla jeho největší touha: malovat. Touha být svůj a ukázat svůj svět. Chagall lačně hltá všechny pařížské dojmy a přetavuje je do obrazů. Mohl snad někdo tušit, že jednou ten chudý židovský chlapec z Vitebska vyzdobí strop pařížské Opery, provede oslňující vitráže katedrály ... celý text
Literatura světová Literatura faktu Umění
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Ma Vie, 2011
více info...
Přidat komentář
Chagall píše tak, jak maluje. Všechno se vznáší, létá, pluje. Děda, který vyleze na střechu - předobraz Houslisty na střeše. Poetické, snivé, teskné.... Málokdo ví, že Chagall psal i básně.
Kniha je moc zajímavá. Zpracování formou deníku a myšlenek umělce je příjemné ke čtení.Pro mě na jedničku!
Bella mi přináší modré květiny a trochu zeleni. Je celá v bílém, v černých rukavičkách. Dělám její podobiznu.
Když jsem spočítal všechny ploty ve městě, maluji Smrt.
Když jsem nahmatal puls všech blízkých, maluji Svatbu.
Cítil jsem však, že zůstat ve Vitebsku ještě déle, zarostl bych vousy a mechem.
Toulal jsem se ulicemi a modlil jsem se:
„Bože, který se skrýváš v oblacích nebo za ševcovským domem, pomoz mi objevit duši, bolavou duši koktavého chlapce, ukaž mi cestu. Nechci se podobat druhým; chci vidět nový svět.“
V odpověď jako by město prasklo jako struna houslí a jeho obyvatelé se dávají na pochod nad zem, opouštějí svá obvyklá místa. Osoby důvěrně známé usedají na střechy a odpočívají tam.
Všechny barvy se převracejí, mění se ve víno a z mých pláten tryskají nápoje.
Je mi dobře s vámi všemi. Ale… slyšeli jste něco o tradicích, o malíři s uřízlým uchem, o krychlích, čtverečcích, o Paříži?
Vitebsku, opouštím tě.
Zůstaňte si tu sami se svými slanečky!
Nelze než souhlasit s Apollinairem: Nadpřirozené! Po přečtení této knihy člověk pochopí skutečný obsah Chagallových obrazů. Stejně poeticky psal, jako maloval.
Moc hezky napsaný, autobiografický životopis první třetiny Chagallova života. Knížku samotnou je těžko možné jakkoliv charakterizovat, je jako valná většina Chagallových obrazů: fialová. Hrozně složitě se vysvětluje Marcův teskný styl, kterým popisuje události svého života, ale většinu času se to skvěle čte. Jenže právě to většinou mě nutí udělit knize pouze čtyři hvězdičky, celá kniha je napsána na pomezí snu a reality a chybí ji chronologičnost. Každopádně mě uchvátilo s jakou vervou si Chagall stál za svým, ač ho okolí odsuzovalo kvůli jeho původu nebo stylu malby.
Citát :
Tvrdil, že mohu bestarostně pracovat po bohu hrdých kubistů, pro které jsem nejspíš byl ještě méně než vzduch.
Mně ovšem nevadili. Hleděl jsem na ně s úskokem a v duchu si říkal: ''Jen se nacpěte dosyta těch svých čtvercových hrušek na trojúhelníkových stolech.''
O Chagallovi jsem věděla, že byl skvělý malíř, můj oblíbený. Po přečtení této útlé knížky jsem se ještě navíc dozvěděla, že byl taky skvělý vypravěč! Chagall byl mistr...
Mimo jiné také psal : o svém dětství a velké touze malovat a hledat ... o vzpomínkách na ty, které miloval a kteří ho provázali, ať byl kdekoliv ... o zlu dvacátého století, před kterým byl nucen utíkat ... o víře, která byla součástí jeho života ... o radosti, kterou byl obdarován ... možná i proto, aby ji rozdával dál ...