Můj život

15.08.2017

Z této knihy jsem velmi překvapená a zaskočená. Předně: dle všech možných dnešních měřítek je to tak dramatický, dějem a emocemi nabitý příběh z prostředí "show-byznysu", až je neuvěřitelné, že roce 1932, kdy vyšel v češtině poprvé, bylo to i dosud naposled. Jsem přesvědčena, že kniha by i dnes našla hodně svých čtenářů a pokud by dostala kvalitnější překlad, než byl ten z dvacátých let minulého století, tak by to musel být "trhák" (tímto nezištně dávám tip osvíceným vydavatelům ...).

Slavnou Isadoru Duncan jsem vždy vnímala jenom skrze její krátké a divné manželství s ruským básníkem Sergejem Jeseninem a neměla jsem ani tušení, jak neuvěřitelně bouřlivý, tragický, exaltovaný byl její život. Dnes, kdy moderní scénický tanec je přirozenou součástí naší kulturní nabídky (Tanec Praha, 4 + 4 dny v pohybu, ...) , si sotva dovedeme představit, jakou revoluci, skandál, obdiv, údiv i pohrdání musela Duncanová vyvolávat svým pojetím pohybu, výrazu, harmonie hudby a těla. Musela čelit neporozumění, odmítání, výsměchu, později bezduchému napodobování ... Dobře tedy zkusila nepřízeň publika i kritiků. O to více mě zarážely její neuvěřitelné urážlivé výroky na adresu klasického baletu, kterými se kniha doslova hemží - pohrdání až výsměch toho "tance na špičkách", té "tupé gymnastiky" autorka vložila do všech epizod, kde to jen trochu bylo tematicky možné. Druhým překvapivým prvkem byl její zavilý rasizmus, lamentování nad "hnusnou negerskou jazzovou hudbou" ! Jak předběhla svou dobu v tanci a ve volnomyšlenkárském soukromí a mileneckých vztazích, tak v pohledu na rasy, národ, politiku byla tím nejkonzervativnějším a nejtupějším produktem své doby a "svých" dvou nejreakčnějších zemí: rodné Ameriky a obdivovaného Německa.
Její vztahy s muži - to byla jedna katastrofa za druhou, a ona byla nepoučitelná. Její pokusy o vedení vlastní "školy" - originální výuky spojené s jakousi zvláštní výchovou v duchu řeckých ideálů - to byl jeden neúspěch za druhým, a ona byla ve své manažerské neschopnosti nepoučitelná. Její hrátky s ideologiemi, které dnes vnímáme jako škodlivé - to byly její "postelní přelety" od milionářů, kterými se nechala vydržovat, k rudým sovětským revolucionářům - a ona byla pořád nepoučitelná.
Osud jí nadělil všeho vrchovatě a ona vždy šla problémům naproti. To, že o tom dokázala napsat tuto knihu, svědčí však o její síle, odvaze, schopnosti jisté - i když pozdní - reflexe. Žel, pokud i při psaní svých zážitků do této knihy nutně některé věci a vztahy prokoukla, už neměla kdy se změnit; tragicky zahynula dřív, než mohla z těch četných dramat svého života vytěžit alespoň smířlivé zklidnění.