Můj život Cuketky

Můj život Cuketky
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377920/bmid_muj-zivot-cuketky-b5s-377920.jpg 4 18 18

Ikarus, malý, naivní a totálně zanedbaný devítiletý kluk, jemuž přezdívají Cuketka, žije na venkově se svou matkou. Ta od té doby, co měla nehodu, nepracuje, pije pivo a celé dny tráví u televize. Po matčině nešťastné smrti přijmou Cuketku v dětském domově, a tak mu začíná drsný, ale nakonec šťastný nový život. Na rozdíl od ostatních dětí není pro Cuketku dětský domov vězením ani polepšovnou, ale opravdovou školou života, naučí se rozeznávat dobro od zla, lásku od nenávisti, dobré lidi od těch zlých. Příběh románového Cuketky posloužil jako předloha loutkovému filmu, který byl uveden do kin v roce 2017 a okamžitě získal četné nominace i významné ceny jak filmových kritiků, tak diváků.... celý text

Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: , Baobab
Originální název:

Autobiographie d'une Courgette, 2001


více info...

Přidat komentář

evismaior
05.10.2024 4 z 5

(SPOILER) 80% - Knížku jsem půjčila pro dítko v knihovně, protože jsem věděla, že existuje film, který byl podle ní natočený, ale jinak jsem netušila nic. A bylo to tedy vážně překvapení a divím se, že není známější! Nejdřív k filmu - ten je po vizuální stránce dost originálně udělaný, ale ve srovnání s knížkou nás zklamala jeho krátká stopáž a chudý scénář, neboť z knížky by se dalo vytřískat mnohem víc o osudech jednotlivých postaviček. A pak také bylo patrné, že se toho scénáristi báli, protože příběh je mnohem méně drsný - a tak na začátku ve filmu Cuketka způsobí smrt opilé a násilnické matky tím, že ji omylem strčí ze schodů, zatímco v knize ji omylem zastřelí nalezeným revolverem. Což je tedy v knížce pro děti celkem šok...
Pak je ale příběh dost milý - Cuketka se dostane do v podstatě idylického dětského domova, kde se o děti starají milí lidé, potká tam plno kamarádů a svoji lásku Kamilu, vytvoří si blízký vztah s policistou Raymondem, který ho našel po matčině smrti, zažívá spoustu historek z každodenního života v domově i ve škole, i těch jedinečných, jako když jedou na hory nebo na výlet s Raymondem k moři či do lunaparku. A vše je popsáno velmi trefným způsobem z pohledu devítiletého dítěte, které podle mě autor trefil s neskutečnou mírou uvěřitelnosti. Až váhám, jestli bych knížku doporučila pro devítileté děti, neboť například barvité popisy dětským jazykem všech možných sexuálních praktik dospělých sice dospělého čtenáře pobaví, ale... no zkrátka nevím, zda bych to dala číst malému dítěti. Pro mého puberťáka to bylo ale tak akorát a místy se u toho dost nasmál. No a pak také občas ty kruté příběhy, které tím dětským jazykem proniknou o tom, co si jednotlivé děti prožily, než se dostaly do domova - o týrání, zneužívání... Podáno z pohledu dítěte z toho mrazilo tak nějak mnohem víc. Opravdu zajímavá knížka.

- Co je to za blbost? - řekla Rosy. - V nebi není pivo. Tvoje máma tam hraje na harfu.-
- Co je to harfa? -
- To je hudební nástroj. -
- Hm, to bych se divil, že hraje na harfu, jak říkáš, protože máma se kromě piva, blešáku a písniček od Céline Dion o nic nezajímá. -

- Maminka pracovala i v noci? - zeptal se Viktor.
- Jo, neuměla se zastavit, ale v noci to bylo jiný, nešila na stroji, jenom prsty a jazykem. -
- S pánama? -
- Jo, asi ji to uklidňovalo. Něco jako gymnastika. - (...)
- Ale i tak byla tvoje máma šlapka. -
- To jo, často si naříkala, co se u toho stroje přes den našlape. -
A já na to - to moje máma neříkala, ale s tou nemocnou nohou a všemi těmi pivy to taky neměla v životě snadný, mluvila pořád jen s televizí, šaty měla ušmudlaný, občas jí ujela ruka a jednu mi ubalila, jen tak, pro nic za nic, ale vařila dobrou kaši a někdy jsme se u televize docela i nasmáli. -

Dadulina
15.09.2022 5 z 5

Tolik něhy! Trochu vám to poodkryje závoj o dětství bez rodičů a touze po tom vyplnit to prázdné místo.


broskev28
26.06.2022 5 z 5

Knížka je báječná - navzdory mnoha nepříjemným událostem, které jsou zde naštěstí jen okrajově zmíněny, je to milé, úsměvné a optimistické čtení.
Nejsem si jistá, zda by taková mohla být i francouzská realita, zda nejde spíš o jakousi pohádku pro nás dospělé. Ale "ostrůvky pozitivní deviace" vždy existovaly, takže nad reálností moc nedumám. Ani na to nemám kdy, postavy jsou úžasné a styl vyjadřování jakbysmet. Rosy, Genevieve, policajt, Simon, Kamila, Alice, Ahmed a fascinovala mě bratrská dvojice Chafouinových a jejich hra na cizí slova. Kdybych mohla položit autorovi otázku, tak bych se pídila po přezdívce Cuketka: proč, a proč na ní Ikarus tak trval? A opravdu mě překvapil závěrečný obsah, Baobab je velmi originální!

Nahoře se Bataza přesvědčuje, jestli jsme si dobře připevnili lyže a boty, a koukám se, jak to jedna paní úplně stejně kontroluje malýmu klukovi, a nekoukám se na to sám.
Simon říká -- ten má teda z pekla štěstí -- .
Boris -- možná to není jeho máma -- .
Jujuba -- ale jestli je to jeho máma, tak se o něho stará dobře -- .
Ahmed -- ta paní je hezká -- .
Béatrice -- moje máma je hezčí -- .
Kamila -- to je možný, jenomže sis zapomněla zapnout knoflík -- .
Alice -- mámy, to už každopádně není nic pro nás -- .
Alice má pravdu.

Autorovy knížky

Gilles Paris
francouzská, 1959
2018  86%Můj život Cuketky