Můj život s Joy
George Adamson
Poutavé vyprávění Georga Adamsona o manželce a spolupracovnici, zajímavé ženě a silné osobnosti.
Literatura naučná Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 1992 , PanoramaOriginální název:
My Pride and Joy, 1986
více info...
Přidat komentář
Z knihovny...dočteno. Jak bych to zhrnula - kniha je napsaná strašně. I když obsahuje úžasné informace o africké flóře a fauně, skoky z témy na téma jsou velmi rušivé. Nevím, nakolik se to stalo i překladem, ale často jedna věta nenavazuje na předchozí odstavec a celé to nedává smysl...
Dále - co se týká samotného názvu knihy více než Joy se to týkalo samotného George...Joy mi teda (ale možná to bylo opět zapříčiněno i překladem) přišla hlavně dětinská, svéhlavá a poměrně nepřizpůsobivá osoba. Ano , dokázala zvednout popularitu zvířat, díky Elsině příběhu vydupat spoustu peněz, které pak vrážela zpět do rezervace..ale celkově její přístup a chování mi moc příjemné nepřišly a nesedly...vztah s Georgem taky nevydržel ( jako jeden bodd uvedla taky gin a whisky, což se nedivím - sám George zmiňoval popíjení pravidelně, a docela mě udivilo, že taky popíjel na vycházkách se zvířaty - asi to lvům nevadilo a nebadali rozdíl...)
Samotná snaha Adamsonových - občas jsem o ní pochybovala...ano, spousta zvířat se díky jejich snaze dostala do přírody. I mláďat odchovali spoustu a dle Georgových statistik přežilo víc, než běžně v přírodě přežívá..Ale zároveň ty jejcih zvířata byly navázané na člověka...vztah už byl pozměněn...parciálně "ochočené" a také pořád divoké, což vyústilo v několik nebezpečných střetů, kde to i pár lidí nepřežilo, následně byl utracen i dotyčný lev...
Každý si asi musí udělat názor sám..povídání zajímavé, napsáno však otřesným stylem, devalvujícím hodnotu knihy...oceňuji fotografickou přílohu a klidně bych fotek zvládla i víc...levharti a gepardi, jakožto Joyin projekt, jsou zmíněni jen okrajově.
a jako ukázka krkolomnosti a podivného stylu :
..." Přivítala nás malá skupinka- až na mladého náčelníka Kurua - zcela nahá. Kuru měl na hlavě červený fez, pruhovaný kabátek od pyžama a rudé chlupy na pažích a na hrudi. Uvažoval jsem, zda jsou zde doma, okoun, kterým nás podarovali, pocházel opravdu z jezera."
" Když jsem uviděl úzkost a Ginnině tváři, prostrčili jsme žebřík blízko k Billovi a on přelezl, Maru jsme zatím nalákali na maso a odvedli. Byl jsem odhodlaný odnaučit Maru tento nebezpečný majetnický zlozvyk, a začal jsem proto spát u drátů klece. A když se začala trošku uklidňovat, dával jsem si polní lůžko na noc dovnitř. Nakonec se povedlo, že zahrála některé nejroztomilejší scény ve filmu." ---jakože wtf ?? lev byl majetnický, takže líhat si vedle něj, oddělen drátem, to změní ?? a ještě víc pomůže spát vedle něj v kleci ?? jestli chápete lépe, budu ráda za objasnění...
a takových podivností a krkolomností je tam bohužel nespočet...Za mě tedy jen 3*..
Podobně jako Můj život se lvy čtivá kniha, která zachycuje životní osudy manželů Adamsonových.
"Mrtví nejsou pod zemí
jsou ve stromech, které šumí,
jsou v lesích, které vzdychají,
jsou ve vodě, která bublá.
Nejsou mrtvi.
Když moji předkové mluví o Stvořiteli, říkají,
je s námi. Spíme s ním. Lovíme s ním.
Tančíme s ním." (Francis NNagenda)
Knižka stejně hezká jako předešlá, ale autor hodně opakuje již napsané události známé z knihy Můj život se lvy, proto dávám menší hodnocení.
Mám za sebou přečtené dvě knihy od Joy Adamsonové a pak jsem zjistila, že psal i George Adamson.
Konečně na ni přišla řada a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. Je sice znát, že ji píše člověk, který není spisovatel, ale byl to příjemný zážitek, číst občas trochu kostrbaté odstavce i příhody. Z celé knihy je totiž patrné, že George pro Afriku opravdu žil a ze srdce ji miloval. Věřím, že kdybych četla knihu podruhé objevím spoustu dalších věcí, které mi u prvního čtení zůstaly skryty.
Bylo pěkné, že i vztah s Joy, který určitě nebyl právě jednoduchý, tak popisuje citlivě.
Určitě si přečtu u další díl.
Dobrá kniha pro milovníky africké fauny, naučná pro ty, co se o ní chtějí něco dovědět a varující pro všechny zabředlé v konzumním globalismu. Co s tím, když lidstvo metastázuje nevyléčitelností a pro život na planetě Země je vědomě zhoubným tvorem. Doporučuji knihu číst mezi řádky.
Pan Adamson vedl neskutečně zajímavý život a obzvláště jeho druhá polovina rozhodně stála za zaznamenání. Jeho láska k africké divočině a ke lvům dokáže rozechvět srdce čtenářů a vzbudit v nich touhu ihned se vydat do Afriky a spatřit to vše na vlastní oči, také nějak přispět k zachování toho, zač on s takovým odhodláním a lví silou bojoval.
Bohužel však není spisovatel. Jeho trochu neohrabaný styl psaní, v němž často utíká od jednoho tématu k druhému či předbíhá událostem, sice přidává na autenticitě jeho prožitků, ale občas způsobuje, že jsem měla trochu potíže se zorientovat.
Myslím, že haki34 vyjádřila můj názor lépe, než bych to zvládla sama. Díky haki