Můj život v sametu aneb zrada přichází z Kremlu
Miroslav Štěpán , Petr Holec
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177950/muj-zivot-v-sametu-aneb-zrada-prich-SQb-177950.png
3
19
19
Je komunismus lepší než kapitalismus? Žili si opravdu někdejší pohlaváři KSČ lépe než současní vysocí politici? Byla Helena Vondráčková opravdu milenou Lubomíra Štrougala? Za který seriál by se měl stydět Jaroslav Dietl? Proč USA původně nepočítaly s Václavem Havlem? Sešel se první polistopadový prezident 17.listopadu 1989 se šéfem STB? A o co a v čí režii se vlastně bojovalo na NÁRODNÍ TŘÍDĚ? Na to vše a ještě spoustu dalších věcí odpovídá v této knize bývalý šéf pražské KSČ a SSM Miroslav Štěpán, nejnáviděnější muž Sametové revoluce a později její prominentní vězeň.... celý text
Přidat komentář
Ztracený čas, nic nového. Člověk by měl číst především oponenty, protože ti se kterými se shodujeme nás nijak neposunou a nepřinesou nové pohledy. Ale tohle bylo fakt zbytečné, mám pocit že to odfláknul reportér, editor, tiskárna, všichni. A Štěpán není protivník kterého si můžete vážit (jako třeba komunisti Štrougal, Vacek a další), ale jen blábolící bolševickej papaláš, typický představitel dělnické třídy na místě kam nepatřila... na místě vládnoucí lůzy. Doporučím komukoliv deset smysluplnějších knih na toto téma od respektuhodnějších autorů...
Knihy ve formě rozhovoru moc nemusím. Obsah je ale odvážnější než v autorově prvotině Zpověď vězně sametové revoluce. A čtenář se zde dozví i pikantnosti tehdejšího světa mocných v časech před převratem. Bohužel, všechny připravované reformy, které KSČ plánovala na rok 1990, tedy předčasný sjezd, konec Husáka a uvolnění některých restrikcí už nebyly možné dokončit. Mladším čtenářům ale vřele doporučuji k přečtení, aby poznali i jiné názory a pohledy,než servíruje veřejnoprávní televize
Je to napsáno tak,že člověk pochopí,že ten samet nebyl tak čistý,jak se nám snažili někteří namluvit.Štěpán byl z těch pohlavárů jediný,který se nebál vystoupit veřejně i když věděl,že to může odnést osobně.A také to odnesl jako jediný ze všech.
Tak tuto vázanou knihu jsem zakoupil za celých 8 Kč. Tomu se říká skvělá okase! Její původní cena byla 289 Kč, což z této knihy patrně učiní můj nákup roku. A musím říct, že to je kniha svým způsobem zajímavá, ve které se dozvíte docela dost méně známých informací.
SPOILER! Hned na straně 14 mě dostal svojí úvahou, že v budoucnosti už mezi sebou nebudou soutěžit politické strany, ale úplně jiná uskupení, reprezentující určité zájmy. I když to nevyšlo na 100 %, tak co jiného je ANO a SPD? A ty „standartní“ politické strany, jak dopadly? Další zajímavé postřehy z knihy: chartista Václav Havel si za manželku vzal signatářku Anticharty Dagmar Veškrnovou; dozvíte se, jak při návštěvě Gorbačova jeho ochranka mlátila lidi do rozkroku, na což tehdy doplatil i Antonín Kapek (jenž jako jeden z pěti podepsal zvací dopis); dozvíte se z čeho vznikla fáma o tom, že Helena Vondráčková byla milenkou Lubomíra Štrougala; že do bytu po Štěpánovi nastěhoval Havel herce Jana Potměšila; že se proti vyškrtnutí článku o vedoucí úloze strany stavěl Marián Čalfa...
Až mi zase někdy někdo bude zdůrazňovat dichotomii mezi (levicovým) bolševismem a (pravicovým) kapitalismem, odkážu ho na knihu Miroslava Štěpána Zrada přichází z Kremlu. Ta ukazuje, že skutečně autentická levice dřímala spíše v undergroundu, zatímco jisté prvky pravicového myšlení se ze špiček tehdejší KSČ přenesly do polistopadové ODS a ČSSD. Stejné kreatury, stejný způsob uvažování.
Štěpán ve své knize projevuje nezvykle chabou politickou představivost, když tvrdí, že „nic lepšího, než parlamentní demokracie není“. Docela silná slova na vysokého funkcionáře KSČ, který lidem sliboval beztřídní společnost, řekl bych. Že ani ve 21. století Štěpán nepochopil realitu života obyčejných lidí, ukazuje jeho výrok „v kapitalismu mají ti, co pracují hodně, hodně, ti co pracují málo, málo“. Je zřejmé, že funkcionář, který žije rauty, poslaneckými bankety či bujarými večírky, se s pojmem „pracující chudoba“ nesetká a dělník makající dvanáctky, aby sotva uživil rodinu, se zcela vymyká jeho elementární logice o fungování systému.
Zdánlivým paradoxem je zcela nepokryté vychloubání „komunisty“ Štěpána jeho úspěchy na akciových trzích či zkušenostmi s lobbingem. Vysvětlení čtenář nachází o pár stránek dále; Štěpán byl ve své době zkrátka kariérista, který už ani nepředstíral, že režim nějakým způsobem slouží lidu, jakkoli se to oficiálně proklamovalo.
Kniha není dobrá ani formálně – jde vlastně jen o trochu delší rozhovor, kdy bývalému bolševickému papaláši dělá PR reportér Reflexu a neobtěžuje se ani s korekturou, takže čtenář nachází každou chvíli pravopisné chyby, zejména v příčestí minulém. Že jsem knihu sehnal v knihkupectví za 9 korun, pravděpodobně odpovídá její kvalitě.
Tak jsem si tuto knihu konečně přečetla po dlouhé době, kdy jsem ji našla v knihovně. Jak to hodnotit? Nevím, tahle kniha je na diskuzi. Nemůžem zapomínat, že Štěpan byl z našich představitelů ve vládě nejmladší a de facto- jak přiznává strana si ho vychovavala. Jinak jsem byla docela překvapena postřehy o Libyi, o arabském světě, kde měl asi velice dobrý kontakty.vlastně docela se zajímavým postřehem o Americe( přirovnání k Rusku). Co se týče jeho názoru tak mám několik názorů svých i mých rodiču a především učitelky dějepisu, která nám v každém století vtloukala větu,, Každý stát, společnost si chrání vnitřní a vnější hranice. Muj otec tvrdí, že některý lidi ve vládě, kterou jsme měli tak nezapomněli na 50. léta i když některý disidenti tvrdí, že Husákův režim ve vězení byl benevolentní než v 50. letech. Já zas tvrdím, že politici v Československé republiky, kteří prožili Hitlera, tak jsou velice čiperný než ročníky poválečný. Každopádně kniha stojí za přečtení a názor at si udělá každý sám. Rozhodně nebyla špatná, ale strana měla příjmout k sobě víc mladých lidí jako byl Štěpán.
Omlouvám se za tak negativní hodnocení především autorovi, který to rozhovorem s tímhle komunistickým prasetem jistě myslel dobře a pouze jako ukázku názoru druhé strany. Snůšku takovejch nesmyslů takovýho samolibýho soudruha by člověk pohledal. Ne nadarmo byl šéfem pražské KSČ až do Sametu.