Můj známý Vili Feld
Arnošt Lustig
Psychologický román z prvního období autorovy tvorby je sugestivním příběhem člověka, který kdysi nesplnil svůj slib a pro zbytek života trpí výčitkami svědomí. Román přibližuje čtenáři charakterový a myšlenkový vývoj hrdiny, který si život dokázal vždy zařídit bez ohledu na druhé co nejpohodlněji. Za první republiky byl hrdina typickým hejskem a příživníkem, za okupace byl sice pro svůj židovský původ vězněn v Terezíně a Osvětimi, ale i tam si našel parazitický způsob existence. Po osvobození brzy vytuší nadcházející změnu poměrů a po roce l948 opouští republiku. V emigraci slíbí pomoc příteli v nouzi, jeho egoismus a zbabělost je však silnější a on přítele nechá na holičkách. Život v Itálii, bez domova a přátel ho nutí zamýšlet se nad minulostí a on se stále hlouběji propadá do deprese a pocitu zmarněného života. Jeho pocity krystalizují při setkání s neznámým člověkem v Římě, v němž na několik dnů nachází přítele. Toto setkání dává autorovi příležitost konfrontovat životní osudy dvou zcela odlišných lidí a zamyslet se nad otázkou základních hodnot v životě člověka. ... celý text
Přidat komentář
Jak se mi Kateřina Horovitzová líbila, tak jsem tuto knihu nepochopila. Popisek děje mi přijde jak k jiné knize. Jsou to útržky vzpomínek a filosofických otázek, příběh v podstatě žádný... Ale určitě by hodně "myšlenkově" založenému člověku mohla sednout.
Štítky knihy
psychologické rományAutorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
Typicky "lustigovská" knížka se spoustou zamyšlení a vzpomínek na válku. Rovnání s vlastním svědomím, s tím, co člověk udělal, co musel udělat, aby přežil. Sice mě neupoutala tolik, jako další knihy o Vili Feldovi (Collete, Lea), ale přesto si 4* víc než zaslouží.