Blíži sa kométa

10.02.2012

Ta kniha se mi v dětství líbila co dodat super:o)

23.08.2011

[087/11] Seriáloví ‘Moomins‘ mě vůbec nebavili. Postavičky mi připadali nesympatické a ten dabing mi také vůbec radost neudělal. Ale co se knižní podoby týče… to je něco naprosto jiného. Přitom mezi knižní a filmovou verzí není nijak velký rozdíl, protože knihy jsou doprovázeny skvělými ilustracemi samotné autorky, ze kterých vychází i již jmenovaný seriál, ale i tak to na mě z neznámých důvodů mělo poněkud negativní efekt.

Čmuchal je takový ten druh kamaráda, který si neustále jen stěžuje, fňuká a nebo se předvádí v tom nejhorším hypochondrickém světle. Je to taková verze Prasátka z Finských luhů a hájů, jen není růžový a ocásek má o hodně delší. Nejhorší postavička je v mých očích z naprosto pochopitelných důvodů Ferka. Marnivá hloupoučká sebe středná krasotinka, která miluje na prvním místě svůj odraz v zrcátku. Takové ženské u mě dostávají černou známku a sekeru do hlavy. Sice má své světlé chvilky, ale je to tak poskrovnu, že se to v tom špatném povětšinou ztrácí. Ale i když jsou některé charaktery vnímány opravdu spíše z toho temného okraje sympatií a antipatií, je na nich něco, co způsobuje, že bez nich by tak docela tento pohádkový svět v muminim údolí nefungoval. Nelze mít pouze pozitiva. Musí tam být i negativa, aby byl příběh dobrý.

Nejraději mám asi Šňupálka, protože je to ten inteligentní element. Otrhaný poutník, který si nemůže koupit nové kalhoty, protože jsou až moc nové, ale určitě si je koupí, až budou starší. Nové mu prostě nesedí. Zato natržený zelený klobouk, provoněná fajfka a harmonika… to je něco, co nemůže chybět žádnému správnému samotáři, který je k neuvěření přátelský a i v těch největších krizích si dokáže zachovat chladnou hlavu a všechny kolem sebe uklidnit. Kdyby mu byla věnována větší pozornost, nejspíše by nebyl tak okouzlující a jedinečný, ale na druhou stranu bych toho o něm chtěla vědět víc. Jo, je to trošku rozporuplné.

Celkové schéma děje je pojato jen jako jedna z mnoha částí života malého muminka, ale který díl je první, to ví už jen nakladatel. Jsme postaveni před holý fakt, že tatínek postavil most a na Zemi se řítí kometa a ukončeno je to tím, že hrozba byla zažehnána a stěhováním několikaposchoďového dortu do domečku. Stejně jako na začátku jsme vešly do nového příběhu nejspíše koncem jiného, tak konec této knihy dává volný prostor pro čtení navazujícího kousku. Vlastně to čtenáře docela nenásilně nutí číst další z mnoha dobrodružství, jen je trošku problém se v pořadí orientovat.