Čarodejná zima
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141739/bmid_carodejna-zima-BT3-141739.jpg
5
265
265
Mumini / Muminovci série
< 6. díl >
Muminek jako první z celé rodiny procitne ze zimního spánku a najde dům i důvěrně známé údolí změněné k nepoznání. Všechno je zaváté ohromnou vrstvou sněhu...
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1982 , Mladé letáOriginální název:
Trollvinter, 1957
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha o muminím údolí je trochu smutná, tajemná a hlavně krásná! Strašně miluji hlavně to, že je jazyk vytříběný, nebojí se být složitější, nebojí se nebýt jen pro děti. Baví jak moje děti (4 a 7) tak má dost jemných nuancí i pro mě.
Nevím, jestli letošní zima byla čarovná. Řekla bych, že spíš asi moc ne.
Pravdou je, že na hory, kde je to přenádherný (prý) paty nevytáhnu. A když vidím lyže, nejraději bych se pokřižovala a navrch si to připojistila svěcenou vodou.
Ano, i tak může vypadat zimní neláska :)
Muminkova zima však čarovná byla. Probudil se ze zimního spánku a užil si úplně každičký zimní den. Trávil čas s přáteli, objevoval, zažil nejedno dobrodružství a...v dobré víře pomohl své rodině od všech zásob ovocné zavařeniny.
To všechno ho pasovalo do role prvního muminka, který prožil úplně celý rok :).
Knížka má překrásnou zimní atmosféru! Nejvíc na mě působila asi ve chvíli, kdy se Muminek vydával ven v noci. Bledý měsíc, ticho, přerušované pouze jemným zvukem dopadajících vloček, sníh křupající pod každým krokem, ledový vzduch...Nádhera :)!
Jen nevím, jestli bych se chtěla probudit a mít plný dům cizích lidí, kteří udělali pelech ze všeho, co bylo aktuálně po ruce :)
Doporučuji!
Roztomilá knížečka pro děti :-)
Vrátila jsem se do dětství a představovala si, jak mi z ní maminka možná někdy četla, protože to si nepamatuji.
Malý mumínek se probudil dřív ze zimního spánku a venku našel SNÍH :-) a další zvířátka.
Je první z jejich rodiny, kdo prožil celý rok a tak má na jaře mamince co vyprávět :-)
První knižní setkání s mumínky. Nazval bych to melancholické pohlazení. Fakt jsem se těšil vždycky na večer, až ten příběh budu zase dětem číst.
Muminci budou mít v mém srdci vždycky zvláštní místo.
Teď, když je po víc než čtvrtstoletí od prvního setkání čtu svým dětem, nacházím v nich úplně jiné příběhy, než kdysi. Obrázky jsou pořád stejně kouzelné a muminka bych pořád chtěla mít doma (dobře, klidně celou rodinku, aby mu nebylo smutno), ale místo pohádkového světa teď v knihách paní Tove nacházím svíravou atmosféru a hluboká životní moudra.
Čarodejnou zimu můžeme číst jako příběh o tom, kterak Muminek jako první mumin v historii muminů zažije zimu, setká se s novými i starými přáteli a zažije různá dobrodružství.
Ale můžete ji taky číst jako podobenství o osamění, o krutosti okolního světa a lidí v něm, o tom, že kolem sebe vždycky budete mít nějakou Malou Miu, kterou sice budete mít rádi a ona vás svým způsobem bude mít taky ráda, ale nikdy, nikdy nedá přednost vám před sebou. Že je možné žít v davu a být zoufale osamělý. Že je potřeba poslouchat a vnímat, protože jinak za to můžete zaplatit životem - a že je pak fuk, jak krásní jste byli, ani vám se smrt nevyhne. Že jsou lidé, kterým nikdy nemusíte porozumět a s nimiž nikdy nenajdete společný jazyk, i když se budete snažit. Že některé Velké Pravdy na první pohled (anebo poslech) strašlivě bolí, ale časem zjistíte, že tak to prostě je, tak to prostě chodí, ať se vám to líbí nebo ne (ne, nelíbí se vám to a nikdy se vám to líbit nebude, pokud se z vás tedy nestanou zhrublí, sebestřední cynikové). Že jsou na světě lidé, kterých je všude plno a zároveň si všichni přejí, aby pokud možno nebyli nikde. A že nakonec přijde po každé zimě jaro a že bychom se všichni měli snažit, abychom byli aspoň trošičku jako Muminkova maminka. Svět by pak byl totiž mnohem hezčí místo.
Muminky miluju od dětství. Úplně mě to připravilo na zimu a hodilo do zimní pohody. Krásný příběh se seversky depresivními prvky. Navíc se u toho našemu muminkovi skvěle usínalo. :-D
Sněhové dobrodružství plné muminků a jiných tajemných bytostí. Mého syna to zkrátka moc a moc baví. Co víc si jako rodič mohou přát. :-)
Mumínci jsou pro mě velká nostaglie. ráda vzpomínám jak na čtení příběhů, tak na sobotní rána u televize. nicméně jsem si řekla, že si jí zkusím přečíst v angličtině a hned na začátku mě břinknul do očí překlad Moomintroll, to se s roztomilým jménem Mumínek nedá srovnat, čeština je prostě čeština.
Krásná knížka, dostala ji kdysi sestra jako jednu z cen ve výtvarné soutěži. Četla jsem jako dítě a i po 15 letech, kdy jsem ji opět objevila a znova si ji přečetla jako dospělá, tak jsem zjistila, že se mi líbí stále stejně. Je super, když zjistíte, že se vám knížka líbí, tak jako když jste dítě. Miluji zimní a sychravé povídky, romány a pohádky. Je to nejlepší večerní čtení v studené zimě, když jste v teplé posteli. Navíc jsem měla strašnou chuť na tu rybí polévku:-)
Na příbězích o muminech mě nejvíc fascinuje jistá jinakost. V jiných příbězích by čtenář trnul hrůzou, co maminka řekne na ten nepořádek a prázdnou spíž. Toho se ale u muminů nemusíme obávat. Ač se v knihách Tove J. neobjevují žádné zvraty a velké napětí, úžasná atmosféra a ona jinakost i tak čtenáře okouzlí.
SPOILER
Několik citátů z knihy, které jsou typicky muminní:
"Copak máš rozum?" řekla malá Mia "Ne, to nemám" odpověděla veverka.
Kvůli svému chvostu si nemohla vzpomenout, na kterém stromě bydlí, proč je vlastně venku a co hledá.
"To je tatínkův koupací pavilónek," řekl muminek. Tiki se na něho vážně podívala. "Možná máš pravdu a možná ne," řekla. "V létě byl majetkem jednoho tatínka, ale v zimě patří mně, Tiki."
Snad za jarních bouří vyplaví moře na souš nové dříví a nové pohovky.
"Máte velmi štětinaté obočí," pokračoval muminek zdvořile.
"Té noci přestěhoval muminkův předek v celém domě nábytek. ... a převěsil všechny obrazy. Ty, které se mu líbily nejmíň, dal vzhůru nohama.
Jeden bambul prý v zoufalství snědl svou sbírku chroustů, ale byly to asi jen povídačky. Spíš by snědl sbírku svého kolegy.
Tuhle knihu jsem kdysi dostala pod stromeček a do muminků jsem se okamžitě zamilovala. Krásná dětská knížka.
Miluji Mumínky - více v komentáři u autorky.
RAdost, starost, zadumanost.
Citát:
"Pomůže to veverce, když budu smutná?"
Díl prodchnutý nádhernou melancholií (tedy ještě víc než ostatní, snad kromě Pozdě v listopadu). Vše se nalézá v tichu, celý svět spí - a jen mumínek a pár zvláštních bytostí jej bdící mohou sledovat, jak tiše oddechuje. Úchvatné.
Ja jsem na vazkach, rada bych dala pet hvezdicek, ale tak nejak mam pocit, ze to mohlo byt dotazene, nektere postavy se tam jen mihly, ale asi jen Muminek vi, o co slo, rozhodne ne ctenar. A take jsem si nejak omylem myslela, ze je to prvni kniha o Muminech a byla jsem dost zmatena, ze neni nic vysvetleno. To je ale muj lapsus a neovlivnuje hodnoceni. Az si projdu Muminky od zacatku a tuto knihu s dcerkou znova, tak hvezdicky prehodnotim.
Příběhy o skřítcích muminech nikdy nezklamou. Jsou veselé, zábavné, plné života a dobrodružství. Ovšem Čarovná zima byla pro mě nejzábavnější a číst o muminkovi, jak se učí lyžovat či jak poznává zimu a sníh vůbec… Kouzelné :)
Kreslení mumínci jsou boží. Knížka už mě ale tolik nebaví. Asi tak nějak málo akční nebo co...zůstávám u animáku :)
Štítky knihy
finská literatura mumini zima sněhová bouře
Autorovy další knížky
| 1990 |  Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Souhlasím s názory, že tohle mumínkovské zimní dobrodružství se od ostatních, co jsem doposud četla, trochu odlišuje. Je hlubší, temnější, melancholičtější, místy snad až depresivní, ale na kráse příběhu a pocitu radosti ze čtení to rozhodně neubírá. Je prostě jako opravdová, tuhá severská zima. Sice studí, ale i tak jste okouzleni.
"A až bude teplo a všechno se zazelená, budeš ležet na můstku bříškem na vyhřátých prknech a budeš poslouchat, jak na břehu šplouchají vlny..."
"Proč si mi to neříkala v zimě?" zeptal se muminek. "Potěšilo by mě to. Řekl jsem: ,Tady rostla jablka.´ A tys mi odpověděla: ,Teď tu ale roste sníh.´ Copak tys nevěděla, že na mě šla těžkomyslnost?"
Tiki pokrčila rameny a řekla:
"Každý musí na všechno přijít sám. A prokousat se vším úplně sám."
"Pomůže to veverce, když budu smutná?"
"Jsou tak stydliví, že se stali neviditelnými."