Můra
Katja Kettu
Píše se rok 1937, když se patnáctiletá Finka Irga v Laponsku zamiluje do sovětského agitátora. Po zbrklém útěku do Sovětského svazu se jako politická vězeňkyně na mnoho let dostane do pracovního lágru ve Vorkutě, kde vládne krutý režim a ještě krutější vězeňská mafie. Osudy někdejších vězňů zasahují až do současnosti, která se v pohledu vnučky hlavní hrdinky odehrává převážně v odlehlé vesnici obývané Marijci, menšinou, pro kterou sovětský ani ruský režim nemají velké pochopení. Tam však na dávná traumata nikdo nechce vzpomínat. Katja Kettu zkoumá ve svém dalším románu technologii moci, sílu lásky i zrady a také dlouhé stíny minulosti. Kam až jsou lidé ochotni zajít, aby dosáhli svého? Co všechno jsou připraveni obětovat? Román Můra je univerzální příběh o přátelství, nezdolnosti i obraně utlačované národnostní menšiny.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Yöperhonen, 2016
více info...
Přidat komentář


Vůbec jsem neměla chuť číst knihu o životě v gulagu, ale jen jsem nahlédla a kniha mě nepustila. Silný příběh, nepochopitelné, co všechno lidé přežijí a čeho jsou schopni. Zajímavé pasáže ze života Marijců, tady krásný jazyk, propojení s přírodou, pohanské zvyky, bylinkářství, náboženství, imaginace... Vadilly mi kapitoly Vova, působily na mě uměle a nepatřičně, taky nemám ráda fikce, týkající se žijících osob.


Veľmi kruté spracovanie príbehu mladej samojskej dievčiny, ktoré najmä pri úteku z Fínska a živote v gulagu pôsobilo veľmi reálne a mrazivo. Oproti tomu však prelínanie so súčasnosťou pôsobilo trochu umelo, silene a pre mňa osobne aj nudne.
*Čitateľská výzva 2017 - kniha od severského autora


Dlouho mi trvalo se začíst. Možná to bylo způsobeno i tím, že ačkoliv jsem zaměřená na holokaust, utrpení z gulagů není můj šálek čaje a nemám takříkajíc "načteno". Chyběl mi tam nějaký slovníček pojmů. Ale jinak velmi silný a zároveň smutný příběh. Každopádně více se mi od autorky líbila Porodní bába (možná kvůli tomu, že byla více směřována na Finsko). Ale stojí za přečtení.


Po předchozích knihách už mě tolik nepřekvapoval autorčin jazyk, o to lépe se mi asi četlo. Knihu jsem měla za pár dní, obsahově velmi zajímavé a rozuzlení překvapivé.


Román plný lásky, přátelství, ale i nenávisti a zrady. Líčení poměrů v gulagu - hlad, dřina, masové umírání, znásilňování, mafie kriminálníků terorizující politické vězně.
Napínavé s překvapujícím rozuzlením.


Dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Ne, že by to byla nuda - na prvních patnácti stranách se mi chtělo zvracet asi třikrát, jaké to bylo psychodrama, ale nějak jsem se do příběhu zkrátka nemohla ponořit. Zhruba od půlky už to bylo lepší. Nepřestane mě fascinovat autorčina práce s jazykem a imaginace. Ačkoli se román odehrává v gulagu ve čtyřicátých a padesátých letech, nejde o historickou prózu, ale spíš magický realismus. Vedle vězňů a dozorců tak v knize pokecáte i s duchy. Prostě finské podivno. Líbí se mi, jak se Kettu soustavně věnuje ženskému pohledu na válku a nesvobodu a malým ugrofinským národům. Porodní bábu to nepřekonalo, ale i tak jsem jako čtenář spokojená.


Zběsilá kniha - po Porodní bábě předpokladatelně vášnivá, v epizodách plných násilí, utrpení, zrad se opět ukrývá příběh o lásce a přátelství tak čistém, jak může ve špíně světa být... Prolínání časových rovin a takřka neuvěřitelných životních běhů, prostupování křesťanské a pohanské symboliky a prakticky neznámé prostředí Marijska vzbuzují dojem neskutečna - jako by člověk četl fantasy. Přitom některé pasáže až fyzicky bolí... Jinými slovy - tato kniha je zdrojem rozkoše, kterou nutno opatrně dávkovat. Já ji četla na své poměry dlouho - ale nelituji...


Oproti Porodní bábě mírné zklamání... ale možná je to tím, že očekávání bylo příliš veliké...

Knížka, která mě moc překvapila. Zpočátku jsem měla pocit, že ji nebudu číst, ale tak mě "chytla", že jsem ji měla přečtenou během dvou dnů. Velmi silný příběh, velmi překvapivé rozuzlení. Stojí to za to.


krásným jazykem vyprávěný velmi brutální příběh mladičké Finky Irgy, který se převážně odehrává v letech 1937-1954 v gulagu Vorkuta... odpornosti páchané na lidech se prolínají s chvílemi až poetickými příběhy přátelství a lásky, pokřivenými však nepředstavitelně krutou realitou... od začátku se příběh prolíná se současností (2015), ale současnost ruské, přesněji řečeno marijské vesnice, je rovněž krutá a šokující - především tím, že se jedná o současnost...
Štítky knihy
gulagy láska Finsko finská literatura komunismus Sovětský svaz pracovní tábory LaponskoAutorovy další knížky
2015 | ![]() |
2017 | ![]() |
2016 | ![]() |
2021 | ![]() |
2020 | ![]() |
Kniha mě zajímala, protože někdo z mých příbuzných ve Vorkutě žil. Tušila jsem, že to bude kruté, ale přesto mě ta krutost dostala. Mám ráda, když se prolínají osudy lidí v minulosti s přítomností. Zkrátka jde o velmi silný příběh, drsný i s trochou fikce, ale uvěřitelný.