Ženich z Vysočiny
Hannah Howell
Murray Family série
< 8. díl >
Děj romantického a historického příběhu z prostředí skotské Vysočiny se odehrává v poslední čtvrtině 15. století. Sir Diarmot MacEnroy došel k názoru, že jeho nemanželské děti potřebují matku a jeho tvrz paní. Stojí proto před oltářem s urozenou nevěstou po boku a doufá, že je dostatečně nesmělá a tichá, aby mu příliš nenarušila život a nezlomila srdce. Obřad je však přerušen náhlým příchodem rusovlasé krásky se dvěma nemluvňaty v náručí. Žena směle tvrdí, že je Diarmotova manželka a matka jeho synů. V doprovodu šesti mohutných bratrů se přišla domáhat svých práv. Ilsa Campbellová - MacEnroyová čekala celý rok na návrat svého krásného muže, který se s ní oženil, strávil s ní svatební noc a potom zmizel. Nyní se rozhodla vzít záležitosti do vlastních rukou a získat muže svého srdce zpět. Jeho odmítavý postoj ji nejprve zasáhne, pak se však dozví o jeho zranění, jež mělo za následek výpadek paměti. Čeká ji nelehký úkol: musí porazit manželovu minulost a znovu dobýt jeho srdce. Přestože mezi staronovým manželským párem okamžitě vzplane divoká vášeň, Diarmotovu důvěru si Ilsa jen tak snadno nezíská. Žena, která miluje, však dokáže neuvěřitelné věci...... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2008 , OldagOriginální název:
Highland Groom, 2003
více info...
Přidat komentář
Moc pěkně napsaná historická romance. Za mě nejlepší díl z této série. Láska, vášeň, dobrodružství a humor. Bylo to super.
- "Jak si přeješ, abych tě nazýval? Proutníku? Blázne? Przniteli mé jediné sestry?"
- "Jak to,že tě tvoji příbuzní nechali tak dlouho přežít?"
-"Nebylo to snadné"
Moc pěkné.
Další z pěkně napsaných romantických knih. Líbili se mi všechny postavy, a hlavně malý Odo.
Byla to pěkná knížka. Takový neotřelý příběh, který trošku vybočoval z řady podobných knih ze série Murrayů, ale styl psaní Hannah Howell je nezaměnitelný. I kdybych si nepřečetla jméno spisovatele, Hanah Howell se nikdy nezapře.
Nejsem si úplně jistá, jestli bych vzala na milost takového morouse jako byl Diarmot. Pořád si na něco stěžoval, nic mu nebylo po chuti a tyto jeho nálady se držely od začátku do konce. Nebyl to typický kladný hrdina, ale mohl být víc přívětivější.
Proti Ilse nemůžu říct půl slova. Ta byla pravým opakem svého manžela.
Podle anotace jsem trošku čekala nějakou boudu ze strany nevěsty, ale už od začátku bylo jasné, že to tak není. Kniha se mi moc líbila, ale kvůli tomu chování Diarmota dávám nižší hodnocení.
Diarmot mi úplně nesedl, příběh byl fajn, četlo se to lehce, ale Diarmota jsem si neoblíbila.
Po Nevěstě z … jsem plynule pokračovala k Diarmotovi. Jeho příběh považuji za jeden z vůbec nejlepších v celé sérii. I když Diarmot po většinu příběhu působil hodně zatrpkle, vlastně se mu vůbec nedivím. Ztráta paměti, zvlášť v dobách, kdy si ji lidé nedokázali rozumně vysvětlit, musela být pro něj mimořádně frustrující. A když se navíc objeví žena, kterou si vůbec nepamatuje, a to dokonce i s dětmi … bylo toho na něj prostě moc. Také sny o dvanácti ryšavých démonech mu asi moc k pohodě nepřispěly. Naštěstí, láska je mocná čarodějka, a tak to v těchto příbězích má být.
Za mne prozatím nejlepší kniha z prvních osmi dílů. Moc mne bavily hlášky a chování Sigimora-byl jedinečný :).
Moc pěkné, v minulém díle se mi Diarmot moc líbil, ale tady máme z pohodového chlapa zahořklého a nedůvěřivého protivu plného zlosti a bolesti, taky není divu, když byl praštěný do hlavy. Zato Ilsa se mi opravdu moc líbila, byla vášnivá, ale nebyla to žádná hysterka, jednala většinou s rozumem, rozvahou a velkou trpělivostí a taky s velmi nesobeckou láskou ke všem Diarmotovým dětem. Ostatně děti knize dodaly takovou velmi milou stránku, hlavně Odo, to byl moc šikovný klučina. Taky jsme se ze začátku setkali s Connorem a Gillyannou, ti byli skvělí. Jak už to v knihách HH bývá, tak hlavní hrdinové by opravdu místy zasloužili nakopnout a ani Diarmot nebyl výjimkou a taky tu jako vždy máme mnoho dalších sympatických příbuzných, zde především Sigimora, na toho se opravdu moc těším. Konec knihy taky pěkný a do života Diarmota a Ilsy se samozřejmě opět vrátila radost.
Pro mě jedna z jejích nejlepších, ne-li nejlepší. Samozřejmě v rámci svého žánru. Kdo očekává Dostojevského, ať čte Dostojevského ;-)
A právě to, že zde žena se snaží získat muže svého srdce mě mile překvapila, bylo to nečekané a hezké.
Drsné hochy z Vysočiny a další skotské příběhy paní Howell mám ráda, ale tentokrát jsem nebyla až tak úplně spokojená. Mám radši, když on dobývá ji, tady to bylo opačně.
Ilsa si šla za svým a snažila se získat Diarmotovu lásku - a on jí neustále nevěřil, podezíral ji, snažil se ji držet od těla (no spíš od srdce, jelikož byly postelové radovánky jedna z mála možností, jak se zabavit, doslova od těla si ji nedržel ani náhodou)... až se prakticky vlastně nechal sbalit.
Mám ráda činorodější muže... takže jsem se moc těšila spíš na Sigimorův příběh, toho jsem si oblíbila.
Možná bych dala i 4 hvězdičky, ale strašně mě iritovala ta zaslepenost vůči hlavnímu padouchovi - a pomocníkovi. Obojí bylo poměrně brzy jasné, obzvlášť totožnost toho pomocníka, hradního zrádce... a jim to trvalo a trvalo a trvalo...
Už to asi lepší nebude. Paní Howell prostě píše velmi jednoduché příběhy. Hrdinové sympatičtí, trochu romantiky, trochu erotiky, občas humor. Jako oddechové čtení se to dá. Jenom autorka jaksi zapomněla prozradit, proč vlastně Diarmot původně na Ilsino panství jel...
Některé pasáže byli nudné, některé ne. Ale jak se došlo k lesbické lásce tak to mě tedy opravdu dostalo. Ted nevím jestli to skrývali i ve Skotsku, nebo jestli měli o tom nějakou povědomost.
Autorovy další knížky
2007 | Nevěsta z Vysočiny |
2006 | Rytíř z Vysočiny |
2008 | Anděl z Vysočiny |
2009 | Dobyvatel z Vysočiny |
2011 | Válečník z Vysočiny |
Kniha se dobře četla, měla velmi povedenou zápletku. Jen děj se trochu víc vlekl a mohl být svižnější, jinak však nelze nic vytknout. Líbili se mi hlavní hrdinové i jejich početná rodina. Diarmontovým dětěm mohl být ponechán větší prostor, ne jen Odovi.