Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166464/bmid_musela-jsem-zemrit-dzV-166464.jpg
4
826
826
Musela jsem zemřít série
1. díl >
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života. Anita Moorjani ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu… i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit… a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit. V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, „bytí láskou“ a skutečné velkoleposti každého člověka. Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Dying To Be Me: My Journey from Cancer, to Near Death, to True Healing, 2012
více info...
Přidat komentář
Nedávno jsem si jí půjčila od své kamarádky jako "motivační" příběh. No první polovina byla moc fajn, druhá půlka už byla zbytečně zdlouhavá. Příběh Anity je pozoruhodný a to jak se zázračně uzdravila no......přeji všem, kteří se s touto nemocí potýkají stejné zázračné uzdravení.
Začátek zajímavý pak se začalo vše několikrát opakovat,jedna z opravdu mála knih co jsem nedočetla.
Tak třetina knihy mě bavila, ale pak začal kolotoč sebelasky, velkoleposti, jednoty a samých blabolu... a toho, že zločinci jsou ve skutečnosti oběti a nikdy se nebudou zpovidat ze svých hříchů.. Takže tato kniha vlastně nepřímo říká, že lidi mohou vraždit atd, protože i tak budou milovanymi bytostmi a nikdo je za nic soudit nebude. Tato kniha mě naprosto znechutila. Pořád se opakovalo to samé a bylo to tak nudné, že jsem pak už ani nevěděla co čtu. Na straně 126 jsem to zabalila a zbytek knihy přečetla po jedné větě z každé strany. O nic jsem nepřišla, stále se totiž opakovalo to samé. Už nikdy více, za mě nedoporučuji.
Zřejmě nejsem správná cílová skupina, protože mě tahle kniha vůbec neoslovila, naopak mi to celé přišlo jako ztráta času.
Autobiografický příběh, poutavý, v podstatě uklidňující. Na druhou stranu se mi příliš nelíbila kompozice a také závěr, který byl už příliš "sebeprosazující", taková reklama na další počínání autorky.
Musela jsem zemřít - autobiografický příběh Anity, která díky dlouhodobému popírání sebe sama a pocitu strachu ze života onemocněla rakovinou. Díky zážitku blízkému smrti se zázračně uzdravila a nyní může mnohým lidem otevřít oči a srovnat si priority. Je to kniha o tom, abychom se milovali takoví jací jsme, abychom milovali svou dokonalou nedokonalost. Spousta lidí v knize najde několik chytrých myšlenek.
Megalomanská předmluva o ničem a zbytečně zdlouhavý popis vzniknu knihy přímo v knize, což mohlo být daleko vhodněji umístěno právě do předmluvy. Bez takového amatérizmu a příležitostných sebeoslavných reklam přímo v textu by nedocházelo k mrzutému přerušování jinak docela příjemné četby o poselství dostupném všem bez rozdílu, aniž by svazovalo náboženskými dogmaty. Obsah samotný je rozdělen do nenáročného popisu životní cesty před nemocí, kde jsme seznámeni s autorčiným příběhem poutavým kulturní různorodostí, zatímco druhá a filosofická část pojednává o následném období po zázračném vyléčení. S ohledem na to, že se zde autorka snaží slovy předat takovou osobní zkušenost, kterou do slov vložit nelze, a její dílo rovněž nemělo být ani vědeckým elaborátem pitvajícím near death experience, si vedla obstojně.
Knihu jsem přečetl jedním dechem a byla mi velmi silnou oporou v době kdy zápolím také s rakovinou a uvědomuji si to, že mi nemoc přináší spoustu zázraků a mění můj život naprosto inukátním způsobem. Je s podivem, že změny jsou pozitivní a učí mě milovat boha, bližního svého a prožívat boží lásku ve všech podobách a zejména v přítomném okamžiku, kdy se plně odevzdám bohu a nesnažím se svůj život křečovitě řídit.
Krásná kniha. V záplavě ezo literatury vyniká dle mého názoru ve dvou ohledech: Autorka popisované věci sama zažila a tudíž to není bezobsažné ezo pindání, a za druhé, Anita je původem hinduistka, a tedy její pohled na prožité události je originální a pro Zápaďana osvěžující.
Perfektní poutavá kniha. Naprosto strhující až neuvěřitelný příběh. Kniha mě naprosto dostala.
Dobrý námět, zpracování hrozné. Je to tedy můj názor. A věřím, že knize nemůže porozumět jen tak někdo, kdo se neocitl hodně blízko smrti. První část knihy, kde autorka vypráví svůj životní příběh se mi líbí. Zbytek knihy, kde filosofuje mě už nebavila a nemohla jsem v tom najít nějaký smysl (asi právě proto, že naštěstí žiju šťastný život bez vážné nemoci).
Zajímavé, čtivé a možná.... možná... pro někoho...
Ale taky možná... pro všechny.
Zajimave tema. Vzdy me zajimalo, co nas na konci zivota ceka... Moc ctivy zacatek knizky a pak pusobivy popis zazitku blizke smrti. Dalsi cast knizky uz se cetla hure a dost se opakovaly stejne myslenky. Knizka ve me vyvolava rozpacite pocity. Presto nuti k zamysleni...
Jak se tu píše, první polovina se mi líbila, popis toho jak šel život. Další část zajímavé, ale zdlouhavé. Já bych tuto část potřebovala zkrátit, aby mi zůstala v hlavě. Jak už se to pak opakovalo, tak se mi to míchalo a ztrácela jsem nit. Ale určitě si z této knihy odnáším pár věcí na zamyšlení.
Kniha není můj šálek kávy, hodně věcí mi tam nesedělo. Ale nechci být jen kritická, protože si chci i této knihy něco odnést, tak jsem si něco vybrala i pro sebe. A to, položit si otázku, co vlastně teď potřebuji já, co jsem já a jak najít vnitřní mír. Sice to hledám jiným způsobem než autorka, ale z této knihy si odnáším potřebu se nad tímto pozastavovat.
Možná to není kniha pro každého...a možná naopak by se měl každý o téhle tématice dovědět a alespoň částečně připustit, že i takové věci se dějí. Jsou možné a pravdivé. A je jedno kdo v co věří...a je příliš jednoduché jen nad tím vším mávnout rukou a zařadit mezi "ezokecy" a dál si žít své vyjeté koleje, které už dávno vedou jiným směrem, než jsme si přáli. Za mě je to kniha psaná s obrovským respektem ke každému jedinci a ke společnosti jako celku. Našla jsem v ní spoustu inspirace a "aha" momentů, které byly popsány jednoduše a s láskou. Tak jednoduché věci, až je nevidíme a v běžném žvotě na ně zapomínáme. Třeba že se nemusíme za ničím nahánět a pořád se o něco snažit. Že to podstatné je dělat věci s radostí. A taky, že lásku nemusíme hledat kolem nás, že je v nás a tam jedině ji doopravdy najdeme...a je to naše pravá podstata.
Štítky knihy
nemoci rakovina, nádory životopisné, biografické romány ZPS - zážitek prahu smrti duchovní život uzdravování kóma NDE - prožitek blízké smrti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Musela jsem zemřít |
| 2017 |  Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít |
| 2022 | Síla citlivosti: Schopnost empatie ve stále drsnějším světě |
| 2020 | Láska: To jsi ty |
Já prostě nemůžu tuhle knihu hodnotit po literární stránce. Ano, některé myšlenky se opakují, občas text upadá na opakujících se výrazech, ale to je spíš chyba redakce (nevím, jestli původní, nebo až té překladové, nicméně to měli redaktoři trochu zkorigovat, což zřejmě neudělali s úctou k autorce a z obavy zasáhnout do autentického vyprávění). Pro mě je mnohem důležitější to, co mi Anita jako čtenářce chtěla předat - jedinečné sdělení. Její svědectví, poznatky a myšlenky jsou to nejdůležitější a upřímnost, s jakou je předkládá, je hvězdičkami neohodnotitelná.
Ti, kteří tady dávají hodnocení "odpad" a jako Reniee píší, že autorka schvaluje zločinné jednání, absolutně nepochopili to pravé sdělení. Pokud hledáte knihu, která vás pobaví a bude se vám tajit dech nad tím, co se dá po klinické smrti zažít, tak se vám asi opravdu bude líbit jen ta první třetina (v tom případě spíš doporučuji jinou knihu - "7 důkazů života po smrti" nebo ještě lépe nějaké scifíčko). Anita Moorjani vůbec neschvaluje zločinné jednání vrahů, násilníků a zlodějů, nýbrž poukazuje na to, že tihle lidé jsou ve skutečnosti nešťastní, protože nemůžou najít cestu sami k sobě, tím pádem ani k druhým a své psychické těžkosti si "kompenzují" tím, že ubližují druhým. Pokud si dobře vzpomínám, Anita taky psala o moralizování něco v tom smyslu, že je to jen postoj, který taktéž vypovídá o tom, že ten, kdo před druhými razí čistou morálku, dává najevo, že nemá soucit ke druhým, což se rovná nedostatku pochopení pro svou vlastní duši (neláska a nepochopení sebe sama = neláska a nepochopení druhých). Taky jsem si prošla jistou formou duševního přerodu a přesně vím, o čem Anita píše a musím jí dát zapravdu, že jakmile si najdeme cestu k sobě, tak se narovná náš vztah k ostatním, ať už jsou na jakékoli úrovni vědomí (zločinci, nebo duchovní bytosti). Dokážu se tím pádem srovnat i s tím, že po smrti nepůjdou „ty černé“ duše do očistce a setkám se tam s nimi. Kdo chce věřit na nebe a peklo, ať čte pohádky či Biblické příběhy o trestajícím a spravedlivě se hněvajícím Bohu a připraví se na to, že bude muset v tomto či dalším životě udělat ještě nějakou tu zkušenost, aby pochopil, o čem Anita (a moje maličkost v tomto komentáři) píše :-)