Musela jsem zemřít přehled
Anita Moorjani
Musela jsem zemřít série
1. díl >
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života. Anita Moorjani ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu… i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit… a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit. V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, „bytí láskou“ a skutečné velkoleposti každého člověka. Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Dying To Be Me: My Journey from Cancer, to Near Death, to True Healing, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Musela jsem zemřít. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (214)
Kniha k zamyšlení nad životem a uspěchanou dobou. Akorát se často opakují některé věty, až to pak bylo trocha nepříjemné.
Toto byla jedna z prvních knih na téma zážitků blízké smrti. Moc mi pomohla po odchodu mně blízké osoby. Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože přináší naději, že ti kteří odešli nejsou definitivně ztraceni. kromě toho je tu i důkaz, že žádná nemoc není nevyléčitelná a každý člověk má v sobě obrovskou sílu, kterou může zmobilizovat a uzdravit nejen svou duši, ale i fyzickou schránku. Kniha, která dává naději.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Musela jsem zemřít v seznamech
v Právě čtených | 25x |
v Přečtených | 1 255x |
ve Čtenářské výzvě | 125x |
v Doporučených | 114x |
v Knihotéce | 348x |
v Chystám se číst | 659x |
v Chci si koupit | 155x |
v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
nemoci rakovina, nádory životopisné, biografické romány ZPS - zážitek prahu smrti duchovní život uzdravování kóma NDE - prožitek blízké smrtiAutorovy další knížky
2013 | Musela jsem zemřít |
2017 | Co když je to nebe? Jak jsem se zbavila omezujících přesvědčení a začala opravdu žít |
2022 | Síla citlivosti: Schopnost empatie ve stále drsnějším světě |
2020 | Láska: To jsi ty |
Opravdu silná kniha, i když mnohem víc se mi líbila od Moodyho: "Život po životě".
Zde autorka mluví o své osobní zkušenosti s klinickou smrtí. Ne všemu jsem úplně porozuměla, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu byly její orgány, mi její náhlé zotavení, nemůžu si pomoci, přijde trochu jako sci-fi. Toto téma vždy dává naději, ale žádný jednoznačný závěr nelze udělat, neboť nevíme, zda by se Anita tak báječně cítila, kdyby se rozhodla jít dál a zpřetrhat trvale všechna spojení s fyzickým světem. Co by nastalo potom? Možná tma, ticho a nic? Nemohly být tyto zážitky jen produktem mozku, který se náhle ocitl bez kyslíku? To se jednou dozvíme všichni...
Příběh samotný mě bavil, ale v závěru zazněly v podstatě známé věci jako že bychom měli být sami sebou, dělat co nás baví, mít se rádi, nemoc že je často onemocněním duše atd. Nikdy nemohu také souhlasit s tím, že bych měla mít soucit s pachatelem znásilnění či vraždy.
Po přečtení jsem měla tedy trochu rozporuplné pocity a navíc jsem už byla trochu alergická na některá slova jako velkolepost, bezpodmínečnost či jedinečnost.