Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363268/bmid_musela-jsem-zemrit-vpF-363268.jpg
4
826
826
Musela jsem zemřít série
1. díl >
Anita Moorjani ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu… i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit… a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit. V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, „bytí láskou“ a skutečné velkoleposti každého člověka. Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , PragmaOriginální název:
„Dying To Be Me: My Journey from Cancer, to Near Death, to True Healing“, 2012
více info...
Přidat komentář
Kouzla existují :-) ... Vytvoří se totiž v naší vnitřní jasnosti, jakmile se odpoutáme od všech doktrín, ideologií, dogmat a různých přesvědčení spolucestujících na naší životní jízdě, a dáme tím prostor vesmíru pracovat pro naše dobro a velkolepost. Tohle a mnoho dalšího nám podává autorka Anita v této krásné, duševně pojaté knize. Víra tkví v nás jako v člověku, ne v náboženství. Souhlasím s autorkou, že náboženství mate hodně lidem hlavy – nebo duši? A pak je malér. Každý si sáhněme do svědomí (a vědomí), a udělejme prostor nejen naší vůli, ale hlavně vědění. Kniha si mě našla, něco mi dala, a zase mě posunula dál.
Tento druh knih, tedy o životě, smrti, víře atd. mám ráda. Je to pro mě neustálé připomínání si toho, jak je život pomíjivý, krátký, ale taky připomenutí toho, že si život tvoříme jen a jen my sami. Knihu hodnotím pěti hvězdičkami, protože Anita toto téma krásně, jednoduše a chytlavě popsala. Jediné co se mi nelíbilo, že od poloviny knihy už se začlo opakovat furt to stejné dokola, ale ani kvůli tomu bych nedala o hvězdičku míň. Dobré téma, je stále třeba mít na mysli, že psychická pohoda je důležitá, a že život je krásný.
Docela mě zaujal námět knihy. Říkala jsem, že to bude asi dobré, i když to vůbec není můj styl. No nakonec se mi to moc nelíbilo. Přečetla jsem během jednoho dne asi půlku a tím jsem skončila. Nějak extra mě to nechytlo.
Pro mě jedna z nejlepších duchovních knih. Vše je popsáno tak jednoduše a srozumitelně. Budu se k ní určitě vracet, až se začnu bát nebo si dělat starosti. Myslím, že se dotkne každého, jen každého jinak, jak je vidět v komentářích. Za mě - díky že se s námi Anita podělila o svůj zážitek. O formu mi ani nejde, spíš o to sdělení.
Obávám se, že z celé knihy by byl dostačující menší výtah o velikosti poučné brožurky nebo zajímavého článku. Popisovaný zážitek je nepopiratelně zajímavý a pro všechny lákavý, ale bohužel to nevydá na knihu. Neustálé omílání rádoby mouder, o kterých sama autorka prohlašuje, že rozhodně nejsou návodem... v podstatě to na mě působí, jakoby jedna milá paní, která prožila něco s velkým N, cítila potřebu se o to podělit čistě pro dobrý pocit ze sebe samé, ovšem přišel nějaký marketingový stratég a tuto nebohou ženu donutil krásný, obohacující a slovy nepopsatelný zážitek popsat. Nafouknout to vše do obrovské lepkavé bubliny, ke které se dá přilepit spousta dalších přednášek, pořadů a třeba i další kniha. Věřím tomu, že autorka to myslela dobře, cítím z ní jakousi dobrotu a ryzost, ale sepsání této knihy podle mě nebyla dobrá volba.
Jiný kraj, jiný mrav. Indická dívka vyrůstající v Honkongu, náboženství, ženy podřízené mužům, domluvená manželství, nedostatek sebeúcty... Autorka vypráví, jak "prožila" klinickou smrt, což je na knize velmi zajímavé, ale to co následovalo v druhé polovině knihy mě úplně otrávilo. Neustále je zde opakováno, jak jsme součástí Celku, jak musíme sami sebe milovat a pořád dokola. Chápu, že to musel být silný zážitek, ale na mě to ve finále působí jako vymývání mozku. Vzhledem k tomu, že autorka vyrůstala v jiné kultuře, pro evropana a navíc ateistu nemá její sdělení asi tak silný dopad. Navíc se mi vůbec nelíbí, že přestože měla rakovinu, de facto se vychloubá, že nepodstoupila konzervativní léčbu. To je tedy hrdinství 4 roky umírat...
Musela jsem zemřít není typ knihy, které bych vyhledávala. Ale dostala jsem ji k narozeninám, a tak jsem si ji přečetla. Musím však říct, že mě nijak hluboce nezasáhla. Kniha to byla tématem bezpochyby zajímavá. Moc se mi líbily pasáže, kdy hlavní hrdinka popisovala jinou kulturu, svoji nemoc a následné vyléčení. Ale to je tak všechno a pro mě tady kniha končí. Měla jsem pocit, že pak už se autorka jenom opakovala, omílala neustále stejné fráze dokola a ten přehršel všech pozitiv, sebelásky a inspirativních myšlenek mě už pak úplně nudil, a tak jsem na konci přeskakovala stránky.
Velmi hezké podmanivé čtení. Věci se opakovaly, ale řekla bych z důvodu myšlenek a pocitů hlavní postavy.
Musela jsem zemřít patří ke knihám o kterých se hodně mluví. A mluví se o ní především v superlativech. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale musím říct, že mě nijak hluboce nezasáhla.
Po formální stránce je kniha až předokonalá. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že čtu knihu psanou podle manuálu. Ale mám pocit, že to hlavně ubralo na obsahu. Zejména proto, že se po pár stránkách autorka začala opakovat.
Životní příběh autorky je velmi poutavý. Její filosofie spojená se zážitkem blízkým smrti je pochopitelný a do určité míry inspirující. Ale asi by mi stačilo, přečíst si jej jako článek v novinách.
Příběh ženy, která prožila klinickou smrt a následně přehodnocuje postoj ke svému životu. V knize se také dočteme o jejím životě. Kniha se mi celkově líbila.
Citáty z knihy, které se mi líbily:
Milovat bezpodmíněčně sám sebe a nebát se být sám sebou.
Když jsme sami k sobě upřímní, stáváme se nástrojem pravdy na planetě.
Důležité je užívat si života a nebrat ani sebe, ani život příliš vážně.
Co nejčastěji se každý den smát a smát se hlavně sám sobě.
Knížka z první třetiny - do té doby než se autorka ze svého stavu probudila, rychle utekla. Poté se již vše začalo poněkud opakovat. Kniha je směřována jako pozitivní a motivační četba. S něčím jsem se ztotožnila s dalším méně. Samozřejmě téma samo o sobě je velmi lákavé, každého zajímá co se odehrává po tomto životě. Jen se mi zdálo, že se kniha snažila uměle nafouknout a ke konci již čtenáři neměla co nabídnout. Mohla se propojit třeba s nějakou odbornou literaturou. Takto dávám 3 hvězdy za snahu autorky předat světu něco pozitivního.
Kniha se mi nelíbila :). Nebo dejme tomu, že prvních pár kapitol jsem ještě přečetla s chutí, ale pak mé očekávání a nadšení z tak "úžasné" knihy rychle opustilo.
Esoterika je téma které mám ráda, nejsem ten typ člověka, který by automatikcy zavrhl cokoliv co se esoteriky týče. Knihu jsem si koupila s očekáváním, že mi dá autorka nějakou cennou informaci, tak cennou, že se mi doposud obrátí život, tak jak se teda všude tvrdí. (Tohle jsem si teda přečetla z ostatních recenzí na tuto knihu.)
Bohužel, autorka neustále omývá pořád to samé dokola, až mi to připadalo už docela trapné, jako by nevěděla, jak zaplnit prázdné řádky, nebo jako by si přidávála na hodnotě tím, že se bude neustále opakovat a utvrzovat tak své čtenáře ve své "nadřazenosti?".
Jsem fanda klinické smrti, posmrtnému životu a tak vůbec, jak jsem již řekla, nic proti totomu tématu nemám. Tato kniha se mi ale vážně zhnusila. Navíc je přepsaná jako jeden z těch typicky amerických dokumentů. Nafouknutý halo efekt úplně zbytečně. Dle mého se kniha stala bestsellerem kvůli finančím a marketingovým důvodům.
Nevím co víc napsat, než děkuji. Jsem vděčná, že jsou lidé jako ona, kteří jsou “předurčeni” takto pomáhat lidem, aby dokázali najít lásku k sobě a posléze k ostatním. Nemohu se dočkat pokračování.
Poprvé jsem knížku četla zhruba před pěti lety. Zanechala ve mě velmi hlubokou stopu, takže teď, když si ji chtěla přečíst i dcera, jsem se rozhodla, že si jí oživím. Vzala jsem jí do rukou a už nepustila - musela jsem jí prostě znovu celou přečíst. Myslela jsem si, že hlavní poselství knihy si pamatuji, ale musím říct, že při druhém čtení to vidím zase trochu jinak. Před lety se mnou velmi rezonovaly všechny myšlenky spojené s láskou, hřejivou a nekonečnou, prostupující. Teď vidím velkou sílu knihy ve snaze autorky předat pocit jednoty, sounáležitosti a propojení. Velice krásně vykresleno pro všechny, kteří jsou těmto myšlenkám otevření. Já osobně sice za sebou nemám zážitek NDE, ale velmi podobné a hluboké prožitky lze procítit i při jiných příležitostech. Jen musí být člověk na správném místě, ve správném čase a těmto možnostem otevřený...
Než jsem si přečetla tuto knihu, četla jsem její druhý díl "A co když je to nebe", která mě zaujala natolik, že jsem si časem sehnala i díl první. Kniha je poutavě psaná, nenásilná, inspirující. Líbí se mi, že autorka nic nevnucuje. Žádné své názory, jako je to u jiných podobných knih (např. o "New Way cestě", kde každý autor přesvědčuje čtenáře, že může mít a dělat všechno, co chce. Stačí si přát a blablalba...). V této knize nikdo nikoho nepřesvědčuje a nenutí věřit na něco, co nechce. Mě kniha postavila na nohy, když jsem to potřebovala :-)...
Hezky je tam popsána pasáž, kdy se člověk blíží smrti. Co mi trochu vadilo, že se tam některé pasáže opakují, jak to bývá v amerických dokumentech. Jinak bych dala 5 hvězdiček.
Knihu mi doporučila kamarádka a splnila, co jsem od ní očekávala. Podpořila pozitivní životní naladění.
Štítky knihy
nemoci rakovina, nádory životopisné, biografické romány ZPS - zážitek prahu smrti duchovní život uzdravování kóma NDE - prožitek blízké smrti
Kromě posledních dvou kapitol se mi knížka líbila.