Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47139/bmid_musime-si-promluvit-o-kevinovi-DTX-47139.png
4
418
418
Román Musíme si promluvit o Kevinovi je koncipovaný jako série brutálně upřímných dopisů, které hlavní hrdinka Eva píše svému odcizenému manželu Franklinovi. Snaží se v nich najít odpověď na otázku, proč jejich syn tři dny před svými šestnáctými narozeninami zastřelil sedm spolužáků a učitelku. Eva se v dopisech nevyhnutelně vrací do Kevinovy a tím i své minulosti a zabývá se složitými rodinnými a rodičovskými vztahy. Když se Eva jakožto úspěšná podnikatelka provdala za mnohem konvenčnějšího Franklina, nebyla si vůbec jistá, zda chce mít dítě, a Kevin, jako by to tušil. Odmalička se k ní choval otevřeně nepřátelsky. Působil dojmem dítěte, které je necitlivé k ostatním a čas od času vysloveně zlovolné. Otec synovy nedostatky umíněně přehlížel a jeho problematické chování nepřímo kladl za vinu Evě. Příchod mladší sestry Celie, která byla v mnoha ohledech Kevinovým opakem, situaci vůbec nevylepšil, a příběh s děsivou nevyhnutelností směřoval ke dni masakru. Mistrně napsaný hororový příběh zasadí čtenáři v závěru ještě jednu nečekanou ránu.... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2007 , Ikar (ČR)Originální název:
We Need to Talk about Kevin, 2005
více info...
Přidat komentář
Raději se zdržuji hodnocení, abych třemi hvězdami nekazil této zajisté zajímavé knize její úctyhodné skóre. Téma je silné, ale já prostě nemohl hned od první stránky uvěřit, že by někdo psal tak dlouhatánské filigránsky vymazlené dopisy, plné perfektních detailních postřehů, skvěle načasovaných náznaků a s vynikajícím systémem, aby jeden dopis dokonale navazoval na druhý. Tak se prostě dopisy nepíšou. Pokud autorka chtěla vytvořit "román v dopisech" po vzoru valmontích Nebezpečných známostí, měly být ty dopisy věrohodnější.
Sám vydavatel, kterým je tentokrát Mystery Press, připomíná, že novinářka a spisovatelka Lionel Shriverová (62) předkládá čtenáři naléhavý, strhující a zneklidňující příběh hrůzného masakru, klade znepokojivé a závažné otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi, a v závěru svého strhujícího psychologického thrilleru zasadí čtenáři jednu nečekanou ránu… Naprosto nelže. Přestože její kniha Musíme si promluvit o Kevinovi vyšla poprvé už roku 2003, stále zůstává aktuální. Vždyť to všechno se může stát zítra či pozítří a i docela blízko. Shriverová za své dílo získala v roce 2005 nejvyšší ocenění Women's Prize for Fiction, jednu z nejprestižnějších literárních cen Spojeného království. Napsala totiž příběh, který se čtenáři zarývá tak hluboko pod kůži a hlavně duše, až to někdy není příjemné. Přesto se nedokáže odtrhnout.
Od prvních stránek čtenář proniká do soukromí Evy, do jejích dopisů, z nichž každé písmeno se vypaluje čtenáři do mysli jako cejch. Tak úpěnlivé, naléhavé a přitom zcela přirozeně podané svědectví o jednom lidském osudu si zaslouží plnou pozornost, ačkoliv z něj budete chtít tisíckrát utéct! Kdo je viník a kdo oběť? Na to se budete ptát s každou další částí ještě dlouho po odložení knihy. Mezi řádky pocítíte také vztek, zoufalství, beznaděj. Naprosto knize propadnete, přestože vás bude rozrušovat. Musíme si promluvit o Kevinovi je totiž knihou, která svým příběhem nejen ožívá (jako řada dalších), ale doslova zatíná drápy do čtenáře, kterého čekají hodiny převalování v posteli, kde si znovu a znovu bude přehrávat její obsah.
Zhmotnění noční můry každého rodiče ale není jen strašákem. Ukazuje postupnou cestu k tomu, jak se TOHLE mohlo stát. Čtenář tápe v rozhodnutí, komu má být nakloněn, kdo si více zaslouží jeho pochopení. Musíme si promluvit o Kevinovi je do tečky geniálně vystavěná kniha s postavami tak uvěřitelnými, jako byste je znali osobně. Není divu, že uchvátila celý svět. A to i ve své filmové verzi z roku 2011 s Tildou Swintonovou (58, Doctor Strange, 2016), Johnem C. Reillym (54, Strážci Galaxie, 2014) a Ezrou Millerem (26, Fantastická zvířata…, 2016) v roli Kevina. Jenže i tady platí – kniha lepší filmu. Snímek je vynikající, nicméně pro většinu diváků možná až příliš artový a ještě více náročný na pozornost, než samotná předloha. I proto sáhněte především po knize. Odmění vás příběhem, po kterém si nutně budete muset naordinovat něco humorného, prostého a – léčivého.
Uf. Tak o této knize budu asi dlouho přemýšlet. Rozhodně velmi čtivá. Jako poměrně čerstvou matku mě bavila už od začátku. Ale po přečtení si nejsem jistá, jestli jsem nadšená, nebo zhnusena.
Já fakticky nevím co napsat...bylo mi nanic z Kevina, příšerně mně štval jeho naivní otec, neměla jsem moc pochopení pro Evu, když už i miminku přisuzovala ty nejhorší vlastnosti.. měla jsem skoro pořád pocit, že s Kevinem absolutně neumí jednat, měli s ním mazat k odborníkovi už ve školce. Absolutně jsem nepobrala přístup rodičů, když začal týrat sestru...kniha byla zajímavá, ale už jsem měla ke konci všeho toho až nad hlavu a strašně jsem už to chtěla mít za sebou...brrrr
Tohle je jedna z knih, která mi bude ležet v hlavě ještě hodně dlouho. Zpočátku se mi četla hrozně špatně a musím říct, že jsem nejednou měla nutkání knihu odložit. Celá první čtvrtina je plná nezáživné omáčky, od sáhodlouhých úvah o mateřství až po politickou situaci, která mě neskutečně nudila a místy jsem musela přeskakovat. Vytrvala jsem jen díky zdejším komentářům, které slibovaly silný konec, a teď jsem za to ráda. Čím jsem ale četla dál, tím víc mě to začínalo bavit a poslední čtvrtina, kdy se to konečně začne rozjíždět, mě ke knize připoutala na celé hodiny a já prostě musela číst tak dlouho, než jsem se dozvěděla, jak to skončí. Konec mě překvapil a rozplakal.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotit. Nejdřív jsem chtěla dát 2 hvězdičky, pak 3 a nakonec dávám 4. Nebylo to vůbec lehké čtení, musíte přemýšlet, o čem čtete, jinak se ztratíte. Co mě ale dostalo, je to, jak jsou popsány charaktery postav, opravdu až na dřeň, a celkový dojem, který ve mně příběh zanechal. Vyprávění formou dopisů mi vyhovovalo. Zasloužené 4*. Ráda zhlédnu i film.
Musím přiznat, že vlastně nevím, jak knihu hodnotit. Téma je určitě zajímavé, znepokojivé, určitě se nejedná o lehké čtení, pokud nemáte zrovna moc šťastné dny (nebo si snad procházíte těžkým obdobím s pubertálním synáčkem), tak knihu odložte na jindy. Kniha vyvolává přesně takové pocity, jaké se dají vzhledem k tématu očekávat a za to má určitě plusové body. Vůbec mi nevyhovoval styl formou dopisů, z velké části se jedná pouze o vyprávění, navíc spoustu omáčky kolem a takové knihy nevyhledávám, to je ale můj problém a za to hvězdu strhávat nebudu. Za co ale půjde hodnocení dolů určitě je přehnaný a vyloženě béčkový konec.
Každá z nás se asi v koutku duše bojí, že porodí satana. A tady paní Evě se to podařilo. No tak teda uf.
Trochu jsem bojovala s některými řekněme "filozofickými" pasážemi, především v první čtvrtině knihy, než jsem si zvykla na její styl. Taky myslím, že by jí slušela trochu pokrácená verze, i když jak jsem se víc a víc blížila ke konci, přestávalo mi to vadit.
Celou dobu jsem se ptala: Kdo je tady vlastně psychopat? Skutečně Kevin, který se narodil už jako malé satáně, nebo matka, která se zpětně snaží sama sebe v dopisech manželovi přikrášlovat a synovy prohřešky zveličovat? Opravdu je její manžel takový slepý trumbera (občas opravdu na facku), nebo se Eva opět staví do role oběti?
Počítám se mezi matky, které se nebojí přiznat, že mateřství opravdu není jen projížďka na růžovém obláčku a občas je to fakt pěkně otupující opruz. Zastávám názor, že když se žena stane matkou, neznamená to automaticky, že musí potlačit veškeré ostatní aspekty svého života. Že my ženy jsme přirozeně sobecké a bojíme se, že o svůj život s dítětem "přijdeme", i když není společensky přijatelné to říkat nahlas. Že ne všechny svoje děti milujeme od prvního okamžiku a bezpodmínečně. A že společnost nikdy, nikdy nedocení péči, kterou matky věnují svým dětem, ať se říká cokoli. Eva o tom všem mluví s brutální upřímností, která občas možná pro někoho může hraničit s nechutností a zvráceností, ale mně je to sympatické. A autorka jí vkládá do pusy (ruky) moc hezké a výstižné, plastické slovní obraty. Působí kvůli tomu (a možná taková je) sobecky, chladně, odtažitě. Ale o tom už jsem psala výše - kde je pravda?
Taky jsem se zarazila nad tím, že střílečky v amerických školách se kdysi staly téměř "trendem", k nám se asi dostal jen zlomek těchto informací. A co to udělalo s americkou společností.
Na závěr musím zmínit, že mě štvaly chyby v knížce. Když pominu překlepy, "mě/mně" mně dost lezlo na nervy. :-)
Na to, že jsem si na začátku vůbec nebyla jistá, jestli to dočtu, koukám, že jsem napsala slušný lán. Myslím, že to je důkaz, že tenhle příběh ve mně i přes výhrady slušně rezonuje.
Tak to byla teda síla. Osobně mi ale neseděl styl příběhu psaný formou dopisů. Především v první části knihy jsem měl pocit, že se nic moc neděje a děj se dost vleče. Naštěstí, i díky komentáři parvitase níže, jsem vytrval. Po narození Kevina už kniha dostává větší spád. Rozhodně se nejedná o lehké čtení, žádný klasický rádoby psycho thriller, kterých je všude plno. Proto taky asi čtenáře zasahuje více než zprvu očekává. Ke konci už tušíte, ale když to přijde tak z toho stejně sakra mrazí. Toto je jedna z knih, která mi uvízne v hlavě na hodně dlouho.
Musím přiznat, že ze začátku mě kniha moc nebavila, je totiž psaná formou dopisů matky svému muži o jejich synovi, dobou před jeho narozením, po narození, dětství a také o tom, co se stalo ten osudný "čtvrtek" co vše k tomu vedlo, mohlo vést.... Je to brilantní psychologická zpověď.... I když víte o čem kniha je, tušíte jak skončí, konec Vás prostě rozseká na malé kousky.... A tak tady sedím a dumám o obsahu knihy a hlavně o poselství, které nám má předat. Každý si vezme to své. I když kniha byla opravdu skvělá, vím na 100% že podruhé už ji číst nikdy nechci a nebudu. Stáhla jsem si stejnojmenný film, ale netuším jestli budu schopná se na něj někdy podívat.... Každopádně knihu doporučuji, každý by si měl udělat svůj vlastní názor :-)
Jak film tak kniha jsou velmi povedený počin. Je to trochu jiný styl hodně psychologického dramatu. Za mě super.
Psychoterapia hlavnej hrdinky Evy cez listy svojmu manželovi, o ktorom píše ako o odídenom a že si zobral so sebou aj ich dcéru a jej ostal len mizerný život a syn, ktorý zavraždil niekoľkých ľudí ešte pred 16 narodeninami.
Úprimne, prvých 80 strán bolo utrpenie čítať. Jej vzťah k mužovi, k práci, plus aj politika sa tma mihla, ako sa postavili k tomu, či a kedy mať dieťa, otehotnenie a pôrod a popôrodná depresia... skrátka, nebavilo ma to a myslela som, že ak to bude takto pokračovať ďalej, tak knihu odložím nedočítanú. Keď sa chlapček už ako batoľa začal ukazovať ako zlosyn, privádzal do zúfalstva nielen matku, ale aj pestúnku, akurát otec to nechcel vidieť. Mal svoju predstavu rodiny, za ktorou si šiel - taká americká podoba - dom na predmestí, dieťa skaut a všetkého dostatok. Kevin bol... krátka zlý. Nie iba krátkodobo, ako keď sa dieťa zlostí,a potoim prestane, ale systematicky nasratý na celý svet a nič ho nebavilo. Už jeho neochotou prestať nosiť plienky ako 6-ročný, zastrašovaním a ovplyvňovaním detí v škôlke, v škole.... a keď sa narodila milovaná a zlatá Cecilia, tak aj jej. Rozčuľoval ma postoj otca, ale brutálne. Jeho neochota vidieť, Kevinove výčiny, dokonca ani keď ublížil sestre!!! A aj mama... pochybujem, že v skutočnom svete by už dávno na nich nebola poslaná sociálka a neboli u psychológa a podobne. Záver bol zdrvujúci. Nečakala som to, aj keď som si to mohla poskladať, ale neverila som, že bol až také monštrum... ale bol. Chúďa mama... a ešte viac chúďa maličká...
Knihu som dočítala dnes nad ránom o jednej v noci... nemohla som ju odložiť, keď sa to začalo stupňovať, ale mojou obľúbenou sa nestane...
Film jsem viděla kdysi dávno, vybavovala jsem si jeho atmosféru, ale už jsem zapomněla, jak přesně to bylo s dějem. Už dlouho jsem si chtěla knihu přečíst, konečně na ni tedy letos došlo. Zaujalo mě, že ač tady ji má pouhých 239 čtenářů v přečtených (včetně mě), na ČSFD má podle knihy natočený film přes 6 000 hodnocení. Jistě je to i zásluhou skvělého obsazení (Tilda Swinton, Ezra Miller) a výborných hereckých výkonů, o tom žádná! Ale přesto... Kniha je kniha. =) Ze začátku se možná nečte úplně snadno, rozhodně však za to stojí.
Vřele ji doporučuji všem, obzvláště pak těm, kdo se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny a nemají problém s postavami, jejichž jednání prostě není tak úplně konformní. Každopádně vás to zasáhne!
I přesto, že jsem předtím viděla film (takže základní příběh znám) tak kniha mě docela sešrotovala. Nevzpomínám si, že bych někdy četla něco děsivějšího a depresivnějšího. Silně nedoporučuji číst během těhotenství.
Přijde mi hodně těžké k této knize něco napsat, ale nemůžu jí upřít, že mě zasáhla jako žádná jiná. Rozhodně si po ní neřeknu, že nikdy nechci děti, ale spíš budu vědět, že je prve musím chtít. Jelikož moje jmenovkyně děti nechtěla a nic se nezměnilo ani po narození. Jak v sobě to dítě mohlo najít lásku, když mu jí vlastní matka nedokázala poskytnout. Ze syna si vytvořila univerzálního nepřítele, již od prvního pohledu se z nich stali dva tábory. Přesto mi ke konci přišlo, že to jediné věčně znuděného Kevina naplňovalo. To věčné soupeření s matkou, kdy otec se sestrou pro něj byli pouze výsměchem, někým, kým mohl manipulovat a přetvařovat, že pouze Eva byla hodna vidět jeho pravou tvář.
Během čtení jsem se nad tím hodně zamýšlela, na čí straně je chyba, jak se tomu dalo předejít a co bude po konci. Film mě v tomhle ohledu prozatím neláká, pochybuju, že bude mít na ten silný zážitek z knihy, který se přede mnou otvírá, jako bych jí četla před chvílí. Ani nevím, zda bych si jí přečetla znovu, jelikož tenhle příběh jen tak nezmizí.
To je tak mrazivá kniha! Je to naprosto dechberoucí téma, výborně napsané a po dočtení knihy dlouho přemýšlíte a ptáte se proč?
Zpověď matky masového vraha, mrazivě upřímná a krutě realistická. Všechno dorazí poslední kapitola. Skvěle napsaná, přesto se k ní už nechci vrátit - už dva dny chodím kolem hromady nepřečtených knih a nemůžu začít číst další.
Jedna z nejlepších knih, co jsem přečetla a ještě dlouho mi bude doznívat v hlavě. Po přečtení mám smíšené pocity - jsem ráda, že jsem jí přečetla, charakterizovat bych jí mohla jako knížka plná beznaděje, smutku a vyrovnanosti. Na druhé straně lituji, že jsem jí četla právě teď - měsíc před narozením prvního dítěte. Jako každá matka se obávám, jestli budu dobrou matkou, jaké bude dítě...takže jestli čekáte přírůstek, nechte si knížku na později....
Zcela určitě nejlepší kniha co jsem doposud četla. Celou dobu jsem byla napjatá a toužila jsem po vědění, zároveň jsem prostě nechtěla aby to někdy skončilo. Kniha mi byla skvělým společníkem při cestách autobusem. Je to první knížka, která ve mě dokázala vyvolat tolik emocí, vztek, smutek, rozhořčení... donutila mě se nad jejími pasážemi vážně zamyslet. Za mě určitě 100% spokojenost.
Neskutečně napínavá a mrazivá kniha! Právem označovaná v angličtině jako "mother's horror" - protože mít doma Kevina je nejspíš děsivá představa každé matky. Autorka stvořila naprosto dokonalého dětského anti-hrdinu, což platí doslova od kolébky až po střední. Forma knihy je zvláštní, chvíli trvá, než se čtenář adaptuje. Téma pro mě bylo ohromě silné, dopisy jsou plné závažných myšlenek, je to přímo myšlenková anabáze zlomené matky, ve které se snaží dostat od nikud někam a hledá odpovědi na zásadní otázky. Skvělá kniha! (Naopak film se mi nelíbil, z knihy bylo použito minimum a nenese vlastně žádné poselství)
Štítky knihy
New York zfilmováno USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy škola děti s výchovnými problémy psychologické thrillery romány v dopisech, epistolární romány střelba
Musíme si promluvit o Kevinovi
Když jsem začala číst, myslela jsem si, že to snad nevydržím a knihu odložím. Má fakt pomalý rozjezd. Postupem času mě to ale začalo víc vtahovat do děje. A posledních cca 60 stránek jsem hltala. Bohužel ale posledních x stránek nezmění těch prvních 400.
Každopádně děj sám o sobě je celkem zajímavý, místy překvapující. Pro mě je kniha napsána neobvyklým způsobem. Kdyby ale byla o nějakou tu stránku kratší, také by se nic nestalo.