Muška
Georges Bernanos
I v tété knize se obrátil Georges Bernanos k tematice pro něho nejcharakterističtější, která se v jeho díle objevuje znovu a znovu, vždycky jinak osvětlená a v jiné modelaci - k tematice dětství, smrti, osamělosti. Jeho čtrnáctiletá hrdinka je tak překvapující a probouzí tolik účasti snad právě proto, že ani poznání zlé a zahanbující pravdy světa dospělých nedovedly rozbořit její úkryt - dětství, v němž je tolik samoty. Nenašla cestu k dětem svého věku, k učitelce, ani k otci - a k matce teprve ve chvíli její smrti. Georges Bernanos se dívá do duše svých hrdinů pronikavě s bolestnou znalostí, ale i s nesmírným soucitem. Příběh děvčátka Mušky, který se odehraje ve dvou dnech, se stává malým dramatem, plným lyrismu, vybroušeným s neobyčejnou zkušeností a s citlivým uměním formy.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1972 , VyšehradOriginální název:
Nouvelle histoire de Mouchette, 1937
více info...
Přidat komentář
Do místní knihobudky zase někdo přinesl náruč kvalitní literatury. Mušku Jsem si vzal, protože jsem nedávno viděl Bressonův film, který se mi hodně líbil. Velice přesně sleduje předlohu, ale jejím přečtením přeci jen čtenář dostane podrobnější vhled do příběhu a do motivace postav.
Bernanos věděl o čem píše, zcela jistě, a jako spousta jiných autorů, a mimo jiné i jeho současníků, se snaží vyrovnat s fenoménem, který je velkou záhadou. A tak ani já neprozradím příliš z této útlé knížky. Novela je jako neodolatelný hladový pes, který vám kňučí u stolu, že chce další a další sousto, a vy mu nemůžete odolat, až zjistíte, že už vám nic nezbylo. Stejně tak si novela vyžaduje vaši neustálou pozornost, nedokáže se na nic moc jiného soustředit než na Muščin osud, dokud pod vámi neproběhnout poslední řádky příběhu. Uběhne to rychle, citově to vámi pohne a z hlavy Mušku jen tak nevymažete. Silné kafe. Bernanosova próza odhaluje či se aspoň snaží naznačit či přinést odpověď na otázku Proč? Proč se tyto věci stávají? Jak se mu to povedlo, posuďte sami. Já jen dodám, že autor zůstává věrný životu, který ale opravdu někdy dokáže být velmi krutý, ale proto neuhýbá do vod sentimentality či patosu, realismus vítězí. Zajímá mě i slavné filmové zpracování. Snad se na snímek v blízké době podívám.
"Kdyby dovedl nešťastný člověk dát představám o svém neštěstí spojitost, brzy by mu podlehl docela. On však vidí ve svých pohromách jen jedinou, nekonečnou bědnost, nepřetržité plynutí neblahých náhod. Každý takový člověk se podobá slepci, který rozechvělými prsty odpočítává mince, jejichž ražení nepoznal. Nešťastným stačí jen obecná představa o neštěstí. Jejich neštěstí nemá tvář."
"Všecko musí dočkat svého času. Řekni sama: bylo by k něčemu dobré chtít zkrotit koně, dokud kouše a vyhazuje? Teprve když se unaví a utrmácí, teprv pak nastala chvíle zklidnit ho vlídným slovem a dát mu uzdu. A člověk, tak jako zvíře, neodolá dobrému slovu, slovu, jež přišlo v pravý čas. Jenomže lidé bohužel mluví příliš mnoho. Mnoho, tak mnoho mluví, že jejich slova jednoho dne pozbydou všecku sílu a jsou pak jen jako prach na mlatě, když se mlátí obilí."
Tragický a smutný obraz života Mušky, které bylo dáno nést všechnu bolest svou, rodiny a nakonec i svůdce pana Arsena. Scény s Arsenem jsou napsány se svrchovaným mistrovstvím a ponor do duše Mušky je dokonalý. Bernanos je v tomto naprostý mistr, děj se neodehrává vně, nýbrž uvnitř, v samotné postavě Mušky, v jejích vnitřních monolozích, prožitcích a vzpomínkách. Vždyť tak se to často odehrává i v nás - a ostatní netuší, jaké drama se před jejich očima odehrává. Snad jen paní Mathiasová něco tuší, když pochopí, co se Mušce stalo. I ona se však obává toho, co by se mohla dozvědět, a tak zůstává u tušení. Tragédie Mušky je tak současně obžalobou okolí, venkovské komunity, která není ochotná svým trpícím členům pomoci.
Tak ako sa mi páčil Denník vidieckeho kňaza, tak sa mi Muška nepáčila. Z veľkej časti za to môže nevydarený slovenský preklad. No i z príbehu samotného a štýlu, akým je písaný, som bola v závere úplne rozladená... Veľké sklamanie.
Příběh čtrnáctiletého děvčete Mušky, které pro svou povahu danou hlavně tím z jakých nuzných poměrů bez lásky a citu pochází nemůže přijmout své okolí. Ve škole nemá žádné kamarádky, učitelka jí neustále zesměšňuje a ponižuje a doma, v té malé špinavé a zatuchlé špeluňce čpící alkoholem je to ještě horší. A přece hledá kousek lásky, porozumění a věčného klidu v duši....
Po pár stránkách si začínám užívat literární styl autora, krásně se to čte a děj je zajímavý, poutavý. Bohužel ke konci novely to jaksi trochu ztrácí šťávu, takže z 85% nakonec slevuji na 80%, 18.12.2016.
(...)"Co vlastně dělám v tomto světě, ptá se křehká dívka němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí jaké jsou, i vzdor, který se nikomu nepodaří ochočit. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku, že ji nebude mít ani její smrt, ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce."(...)
"Nesčetné rány, které dostala, v ní neprobudily pokoru srdce, naučily ji však, kromě opatrnosti, ještě také klidně a potměšile pohrdat mužským hněvem." Dívka která poznává nitro člověka a v jeho ubohosti člověka přijímá za láskyhodného, je jím následně zasažena v nitru své existence. Drama jednoho čistého života v bídě tohoto světa. Jak realistická rána na solar ...
(SPOILER) Táto útla kniha ma prekvapila. Aj keď dej je jednoduchý, chudobné dievča po zneužití spácha samovraždu, kniha je pútavá.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura
Autorovy další knížky
1969 | Deník venkovského faráře |
1928 | Pod sluncem satanovým |
1972 | Muška |
1970 | Zlý sen |
2008 | Velké hřbitovy v měsíčním svitu |
Pocit ponížení, hlubokého studu a výsměchu je životně nebezpečný... své by asi mohli říct i dnešní dospívající, bez ohledu na zcela jiné životní kulisy. Mušce se dařilo jim unikat divokým vzdorem, odmítavostí a pohrdáním, ale na zneužití její náhlé důvěry a otevření se citu, toho co si snad ještě chránila pro sebe, nebo pro nějaký "lepší" svět či budoucnost, je už krátká.
Expresivní, přitom syrově realistická novela, která se nedotýká jen tou bídou, jako smutkem nad nevšímavostí okolí... ale Bernanos nezobrazuje černobíle Muščino okolí jako kruté, možná tak slepé, a spíš je to celé nějak zacyklené v dramatickém kruhu nešťastných interakcí, kdy dívka tak uvyklá tvrdosti života kolem, i potenciálně vlídnou a pomocnou ruku ani přijmout nedokáže.