Mušle
Hana Oboda Kolaříková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240287/bmid_musle-240287.jpg
4
96
96
Baladický příběh o osudu pětileté holčičky a její rodiny z doby represivní normalizace, který po mnoha letech skládá jako již zralá žena z nesouvislých střípků svých vzpomínek. Její rodiče patřili mezi emigranty, jimž se nepodařilo dostat své dítě za hranice. Starala se o ni babička v drsném a rázovitém Pobeskydí na hranici Moravy a Slezska, v kraji horského vlnobití na pozadí proměnlivého nebe, černých uhelných slojí a prvních panelákových sídlišť barvy šedi. Vnímání předškolního dítěte je však plné barvité fantazie a hravé magie. Bezbřehá spirituální a metaforická spontánnost dětské duše kontrastuje s nenaplněnou duchovní potřebou člověka zbaveného víry, s uzavřenou pohraniční politikou komunistického režimu a vše graduje v absurdním osudu hlavních hrdinek říznutých horalskou krví, v jejichž divokém klokotu láska, touha, vášeň, nevěra, zrada, zodpovědnost, pochopení a odpuštění nemohly dohrát své role do úplného konce, protože Boha nahradil cenzor.... celý text
Přidat komentář
Kniha je psaná poetickým jazykem, do poloviny byla velmi opatrná k ději a příběhům. V druhé části nabrala neskutečný zvrat. Neočekávaný závěr.
Zajimavy styl psani, neobvykly pohled na svet ocima petilete holcicky. Chvili mi trvalo, nez jsem se zacetla, zvykla si na lyricky styl vypraveni. Narozdil od nekterych jinych ctenaru se mi zaver libil, Dal knize smysl, nevadila mi nahla smrst udalosti kontrastujici se spise popisnou nez dejovou vetsinou knihy.
Další knižní perla (mušlička) v mé letošní knižní úrodě!
Zajímavý a krásný je už samotný příběh, o úroveň výš ho posouvají charaktery jednotlivých postav, a korunu tomu nasadí autorčina práce s jazykem; úžasný zážitek. Přečtěte a vychutnejte si tenhle malý zázrak!
"Terce se zatmělo před očima, ale protože jde vždy o souhru světla a stínů, někomu jinému se muselo rozsvítit."
P.S. Obálka mi vůbec nevadila - jakmile jsem se ocitla v Terčině bytě, "rozsvítilo se mi". Vždycky jde o souhru světla a stínů.
Z této knihy jsem byl zpočátku nadšený a na konci zklamaný. V první polovině jsem se nechal unášet úžasným popisem světa viděného malým dítětem. V druhé polovině z vyprávění mizí spontánnost, nápaditost, spád a dává prostor pro klišé o ženském životním principu a dítěti jsou kladeny do úst formulace a postřehy, které by člověk spíše očekával od dospělého. Přestože chuť číst nepřetrvala až do konce, ta první polovina jistě stála ta to.
Kniha, která až skoro k závěru působí snově a je plná bezmála meditativních postupů, mě v posledních několika stranách doslova rozsekala nahromaděním zlomů, pádů a tragiky. Na mě byl ten přechod násilný a kontrast s "LSD deníčkem" až moc velký. Hvězdu jsem ubrala za právě podle mého názoru ukecaný deníček vršící rádobyezoterismy (jo, přeskakovala jsem, přiznávám) a za podivnou obálku evokující spíš milostnou poezii než celkem drsný příběh z dob normalizace. Kdyby to šlo, dám 3 a půl hvězdy. :)
Krásně vyprávěný, byť děsivý příběh několika generací žen během normalizace na Valašsku očima pětileté Magdalenky. Velmi silné. Nutí k hlubokému zamyšlení. Doporučuji!
Opravdu podivuhodná kniha. Místy mne mrazilo, bohužel, spousta mladých lidí si normalizační čas neuvědomuje, nezažili ani náznak perzekucí, státní diskriminace,...
Příběh je ze života a babi Havránková úžasná a silná osobnost, která si je vědoma vlastních chyb, ale i zodpovědnosti.
U mne se dostává na jedno z předních míst současné české literatury.
Kniha o ženách, jejich osudech, strastech a hlavně jejich vnitřní síle. Babičku Havránkovou jsem si jako postavu zamilovala hned, ačkoli na malou vypravěčku křičela a hartusila ("Ty ďade jeden!") a ač to rozhodně není tradiční archetyp babičky, ale žena rázná, vášnivá, chybující.
"Když jsem se narodila, jako kdybych se vynořila z oceánu vzpomínek."
Mušle je jedna z oněch knih, které by mohly mít tisíce stránek, knih, které mě rozloží na malé kousky, a já s úžasem sleduji, když kousky své mysli opět skládám zpátky k sobě, že nic není na svém původním místě. Objevuji jinou, pozměněnou mysl, v jejímž, pro mne náhle zvláštně cizím prostoru, se moje myšlenky zvědavě toulají a zkoumají nová zákoutí obnažené duše...
Ne, LSD jsem si nedala. Ale pozor na Mušli, její účinky mohou být podobně osvobozující.
Nějak mně to nezaujalo, nezačetla jsem se ani po čtrnácti dnech pokusů, nepochopila logiku psaní. Odkládám nedočtené po třetině knihy.
Pěkný, ale smutný příběh. Dle mého názoru krásně napsáno. Nejde o nějakou prvoplánově napsanou povídku, kde je v první polovině jasno jak to dopadne. Nenucene je vždy neco natuknuto a vy nasledujich dvacet stran hltáte a čekáte co z toho bude. Ale mezitím se vyskytne něco dalšího.
Dojemné, smutné, ale vyprávění pohledem pětiletého děvčátka celou tu tíhu a trápení trochu zjemňuje. Děti mají úžasnou schopnost nic nerozebírat, neřešit a přijímat svůj osud takový, jaký je. Objevila jsem čirou náhodou a divím se, že jsem o knize víc neslyšela, což je podle mne obrovská škoda.
Děkuji neznámému čtenáři z této databáze, který ji doporučoval. Zvědavost mě donutila si ji v knihovně v Hradišti vyhledat a pak téměř jedním dechem s uspokojením a radostí přečíst. Babička, ta zvláštní žena, kterou by mohla závidět i Božena Němcová , trochu jako žítkovská bohyně , trochu jako bojovnice , mi byla nejvíc sympatická. Přidávám se k názorům těch, co se jim nelíbí obálka .Ani bych si jí v knihovně nevšimla , vypadá jako erotická literatura pro pubertáky. A ta poezie , krátká a prchlivá jako haiku mě dostala ze všeho nejvíc.
Kniha přečtená jedním dechem, oslovil mě silný příběh psaný nádhernou barvitou češtinou plnou asociací.
Opravdu bylo nutné vměstnat tam ty transcendentální, spirituální věci o duši? (A´la já jsem duše - kdysi jsem byla barbarem, selkou, ale nejvíc se mi líbilo tehdy za komančů...?) Ale toť jediná má výtka. Jinak mě nadchnul autorčin styl, po dlouhé době opět česká kniha s bohatým poetickým jazykem, který plyne lehounce jako mraky nad Pobeskydím - autorka jako by téměř psala báseň a ne beletrii, umí volit slova, vystačí si s obrazy, náznaky a metaforami... Příběh je to opravdu silný, smutný a dojemně lidský. Škoda, že se o Kolaříkové nemluví více...
Mrzí mě ovšem obálka, která svým poselstvím odkazuje spíše někam k laciným erotickým románkům. Mušle se v tomto banálním smyslu v knize sice jedinkrát objevuje, ale u postavy více méně podružné, v kontextu celé knihy má spíše ten (když už ho autorka záměrně použila) transcendentální charakter - mušle jako věc, co si pamatuje i věci dávno minulé/mrtvé/ukončené, mušle jako spojení se s již neexistujícím světem, mušle jako ochranný amulet, spirála vědomí... Mušle v té úplně nejjednodušší asociaci (ženská vagina) působí na obálce opravdu lacině a knize podle mého názoru spíš ubližuje. A to si tato kniha rozhodně nezaslouží!
Docela hutný příběh. Drsný i dětsky naivní. Současné dětské autory moc nečtu, vlastně po nich sáhnu jen občas, protože jsem častokrát byla dosti zklamaná. Tentokrát nemůžu o zklamání mluvit, už proto, že je kniha opravdu jedinečná. Vracet se k ní ale určitě nebudu. Literární styl Kolaříkové mě zas až tak neuchvátil, čímž chci říct především to, že - podle mého názoru - určitě nesedne každému.
Všechny předešlé komentáře vystihují tuto zvláštní knihu, stejně jako anotace. Kniha Je poetická i drsná, nabitá událostmi a postavami, které rozhodně nenudí a nejsou černobílé a jednoduché. Zvláštní snové představy malé holčičky i její dospělé promluvy mi trochu vadily, stejně jako některé skutky postav. Nedokážu pochopit volbu hlavní hrdinky a v celém vyprávění je mnoho trápení, způsobeného samotnými lidmi a nikoli pouze režimem. Přesto knihu doporučuji a divím se tomu, že se o ní více nemluvilo a autorka je tak málo známá.
Štítky knihy
Beskydy dospívání dětství Slezsko normalizace (1969-1989) svět očima dítěte prarodiče a vnoučata české romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mušle |
| 2017 |  Pravý leopardí kožich |
| 2018 | Na konci světa |
| 2011 | Tma před úsvitem |
| 2022 |  Dunajský racek: Skutečný příběh ženy, která se nikdy nevzdala |
Velmi smutný příběh vyprávený 5-ti letou holčičkou, jenž vychovává babička bydlící u mých oblíbených Beskyd. Děvčátko hned po narození matka se svým milencem opustila a emigrovala v obdobi, kdy to byl u nás trestný čin. Dívka vnímá život svým dětským paralelním světem, netušící proč nežije s rodiči. Babička malé Magdalénce pomalu odkrývá životní karty a vypráví dívce i svou nelehkou historii.
Zpočátku mi text v knize trochu dělal problém, ale pak se mi autorky styl zalíbil. Tak jemně napsaný příběh o krutém životě jsem už dlouho nečetla. Autorka je v mých letech a předpokládám tedy, že děj, ač je vymyšlený vychází ze skutečnosti, kdy u nás vládl komunismus a velká cenzura. Doporučuji k přečtení. Pozorný čtenář rychle pochopí název a zabarvení obálky.