Muž, který rozuměl hadí řeči
Andrus Kivirähk
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171461/muz-ktery-rozumel-hadi-reci-171461.jpg
4
63
63
V románě Muž, který rozuměl hadí řeči (2007) uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá, neboť její členové odcházejí do vesnice, aby se tu dali pokřtít a žili jako křesťané. Nakonec zůstane poslední muž, který rozuměl hadí řeči a dovedl komunikovat s živočichy. Autor hojně čerpá z estonské mytologie, jíž je poznamenán život lesních lidí, drsný, ale svobodný. Děj románu má prudký spád, některé výjevy jsou kruté až hororové, například fanatismus pohanského kněze Ülgase. Kivirähk charakterizoval tento svůj román jako příběh jednoho vymírajícího národa a jazyka a vyslovil obavu, aby za nějakých sto let nebyl posledním mužem ten, kdo rozuměl estonské řeči.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2011
,
Kniha Zlín
Originální název:
Mees, kes teadis ussisônu, 2007
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem měla v záloze ve čtečce pro případ krize a ta nastala nedávno na dovolené. Absolutně by mě nenapadlo, co v té knize nakonec bude ! Něco tak nádherného a zvláštního jsem už dlouho nečetla. Bylo to něco jako pohádka nebo báje. Hodně přírody. Překvapivé, čtivé a smutné. Zajímavé a poučné. Moc doporučuji.
Zajímavý pohled na rozdílnou křesťanů a pohanů v Estonsku. Možná s přesahem do dnešní doby - pravda není jenom jedna, pravda má více pohledů a je třeba je respektovat. Kniha je plná násilí - ale jako by násilný děj plynul velmi přirozeně, v dechu Země, v principech uznávání toho, čemu člověk věří, v čem vyrůstá. Násilné scény mě nebavilo, v podstatě nemám ráda "fantasy", což tato kniha je, ale na druhou stranu se mi otevřel svět poznání, kdy ne všechno, co je kolem mě, je možné si vykládat pouze jedním způsobem.
Tak to byl docela úlet. Nápad hadí řeči a přátelství s hady se mi líbil, ale vši velikosti kozy, medvědy obcující s ženami a dojné vlčice jsem opravdu nečekala, takže pak pro mě bylo dost těžké brát ten příběh vážně. Autor však pěkně popsal, jak může fanatismus v náboženství dohnat lidi akorát tak k neštěstí a smrti. Tady svářelo souboj pohanství s křesťanstvím a možná si někdo po dočtení knihy položí otázku, jaký má náboženství vůbec smysl a co je pravda a co jen výmysl lidí. Jediný Leemet se řídil vlastní hlavou a i když mu okolní události zrovna nepřály, nakonec dosáhl, čeho chtěl. Bitva s dědečkem mě bohužel vůbec nebavila, takže poslední stránky jsem jen prolétla. Jednou mi to stačilo.
První setkání se severským fantasy, bizarními, pohádkovými postavami. Na pozadí vykresleny boj křesťanství s pohanstvím, jakožto boj civilizační s primitivismem. Autor, jako správný seveřan, trochu nadržuje pohanství a přírodě.
Kniha zachycujici mimo jine prichod krestanstvi na uzemi Estonska. Zaujalo me, jak se puvodni obyvatele lesu stavali "krestany" a stehovali se do vesnic. Z krestanstvi ale mnoho "nepochopili" a sve puvodni zamereni jen vymenili za viru v boha a stava se tak jen nahrazkou za jejich viru puvodni.
Co k této knize říct? Před čtením jsem se trochu bál, že se u ní budu nudit. Nestalo se. Celkové vyznění je smutné, ale rozhodně mě dokázala i pobavit, např. při návštěvě Leemeta u pohanského otce a jeho syna mnicha. Zábavná kritika tady.
Ta kniha je výborná. Na pozadí různých fantasmagorií nakonec jasně vykrystalizuje myšlenka, že jen to přirozené je to správné. A je škoda, že na to lidé zapomínají a nechávají se manipulovat davem. Navíc, příběh nepostrádá vtip a spád, super.
Příběh, co si s námi pohrává. Co je pravda, co není. Mizení jednoho světa na úkor druhého. Hlavní postava nám vypráví svůj příběh plný zvratů. Jako kdyby neměla poznat nikdy úplné štěstí- do života jí vkročí neštěstí, smutek. Román se dobře čte.
Takhle pošahanou knihu už jsem neměla v ruce nějaký ten pátek! Doporučuju všema deseti, nudit se rozhodně nebudete. Pro mě jediný nedostatek knihy byl ten, že byla příliš krátká. Vůbec se mi s Leemetem nechtělo loučit.
Pro mě zatím nejlepší estonská kniha, kterou jsem dosud četla. V jednu chvíli se vám chce brečet, jak je ten svět nespravedlivý a krutý, a pak se najednou smějete, když si představíte například tu obrovskou veš, jak si pochoduje lesem :D
Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední měsíce četla, pokaždé mi bylo líto ji odložit. Je zde nádherně vykreslený střet mezi skutečným lidským rozumem, intuicí danou od přírody a náboženským fanatismem a vlivem "toho, co je moderní", na chování a celkový způsob života.
Je smutná a neskutečně humorná zároveň. Rozhodně doporučuji.
Nejlepší kniha kterou jsem za poslední roky přečetl, co stránka (hlavně v druhé polovině knihy) to šok a ohromení! Knižní perla!
Toto bylo zatím to nejlepší, co jsem si na téma pokřesťančování (jak se to sakra řekne česky) přečetla. Strhla jsem necelou hvězdičku za hodně neuvěřitelné věci typu vši, lidoopi nebo medvědí milenci, chápu, že to nejspíš vychází z jejich pověstí, ale zkrátka už mi to přišlo moc. Jinak je to výborná věc, pořád se tam něco děje a vůbec to nedopadne tak, jak by jeden chtěl.
PS: toho Leemetova dědka chci! :)
Musím přiznat, že jsem po dlouhé době četl něco opravdu hodně originálního a mohlo to být klidně i na pět hvězd, ale autor si to u mě pokazil, že v příběhu používal dost vulgarit, které se tam nehodily a knize ubíraly na kvalitě. Jinak ale super čtení.
Hlavním tématem knihy není christianizace Estonska, ale spíše ukázání toho, že když se začne víra organizovat (církev), vymizí z ní radost a postupně se stává nástrojem sebetrýznění nebo možností zastrašování někým, kdo ji umí využít ke svému prospěchu. Ve výsměšných pasážích si Andrus Kivirähk bere na nemilost pradávné vyznávání pohanských bohů i křesťanství.
Dějově se jedná opravdu o zvláštní příběh, jako kdyby si autor před psaním vzal halucinogeny a na druhé, třetí straně mu postupně najely, jinak si všechny ty nadržené medvědy svádějící lesní ženy, lidoopy geneticky šlechtící blechy velikosti kozy a podobně ujeté záležitosti nedokáži představit :-) Kupodivu se ale kniha velmi dobře čte a minimálně v prvních dvou třetinách baví, poté lehce ztrácí dech a neškodilo by ji o pár desítek stran zkrátit. Velkým mínusem je kombinace středověkých kulis a současné „cool“ mluvy. To mi hodně vadilo. 50%.
Neobvyklý pohled na christianizaci Estonska. Kromě samotného děje na knize oceňuji některé narážky, které lze vztáhnout i na (víceméně) současný svět.
Hodně zvláštní kniha. Podobenství o změně světů, o přechodu od života v lese a lovení zvěře k pobytu ve vesnici, pěstování obilí a živení se chlebem. O tom, jak poslední zbývající lesní lidé, kteří ještě rozumí hadí řeči a mohou tak hovořit se zvířaty, bojují s nechutí vůči většině, která to v lese už vzdala a přidala se k vesničanům věřícím v Boha. Kniha je plná estonské mytologie, která našincům asi není příliš známá a i proto je velice zajímavá. Čte se to moc hezky, ke konci ovšem začíná být příběh trochu rozvleklý a asi bych ho krátila. Příběh je velice drsný a místy i hodně krvavý a celým vyprávěním se vine zvláštně smutná beznaděj. Z vyprávění posledního muže, který ještě hovoří hadí řečí, rozhodně není člověku veselo, ale určitě stojí za to si přečíst.
Vskutku nevšedné čítanie. Možno ho poňať ako fantasy príbeh, ale aj ako kontrakultúrny román. V Leemetovom fantastickom lesnom svete vôbec nie je čudné viesť debatu s vretenicami na tému „ježek, hloupý jak pařez“ a naopak, úplne absurdne pôsobí každodenná drina na poli a tvrdý boj o krajec chleba. Román plný zvratov, kde aj to, čo vyzerá byť biele, môže byť v skutočnosti čierne, radosť sa v nasledujúcej vete môže zmeniť sa smútok, živý bez varovania umiera. Neobyčajný príbeh plný napätia, tajomna, prekvapení a humoru.
Mňa však viac zaujala tá hlbšia vrstva, akási alegória na globalizáciu, na moderné, trendové správanie a život. Z toho, že autor postavil príbeh z racionálneho hľadiska na hlavu, je jasné, že nejde o žiaden hold tradíciám, či konzervativizmu. Je to len varovný prst, dvíhajúci sa k pocte zdravého rozumu. Skvelé podanie, skvelé myšlienky, skvelá kniha.
Je to zároveň fantasy, pohádka, horror, mýtus i satirické podobenství, zkrátka estonské podivno :)
Pokud si dokážete užít svět, kde lidé mluví s hady, medvědi milují krásné panny a nad nekonečným lesem létají okřídlení dědečkové s jedovatými zmijími zuby, bude se vám to líbit. Zvlášť pokud vám nevadí, že tenhle příběh umí být i pořádně krvavý. Čte se to dobře, lehce, styl mi trošku připomínal Aarta Paasilinnu, ovšem podstatně hororovějšího. Stojí to určitě za přečtení, není to žádná tuctovka.