Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175330/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-vcq-175330.jpg
5
3895
3895
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o „muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Útlá knížečka s povídkou k zamyšlení, která je doplněná krásnými ilustracemi, a kterou přečtete opravdu za malou chvilku. Myslím, že výše úvedený popis knihy "o muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí" je dostačující. Nejde mi nějak napsat více, tuto malou knížečku si prostě musíte přečíst a sami se nad ní zamyslet - tento silný příběh si o nic jiného neříká.
Někde jsem četla, že autor vycházel ze skutečnosti...? Pokud ano, je pro mě tento příběh o to silnější.
Úžasná kniha. Krátka textom a hlboká poznaním. Ukazuje, že ak by sme každý urobili len to, čo cítime v srdci, bol by svet krajším. Raz som počul jeden príbeh.
Začal horieť les. Všetky zvieratá z lesa utekali, len malý vtáčik prišiel k jazeru, zobral trochu vody do malého zobáka a letel k lesu, aby oheň hasil. Tu ho vidí iné zviera a povie mu. "Prečo to robíš? Nevidíš, že si malý a oheň takto nikdy neuhasíš?" Nato mu vtáčik odpovedal. " Pokiaľ by sme začali všetci hasiť, oheň by sme uhasili"...
Zvieratá však namiesto toho, aby oheň hasili, utekali z lesa v snahe zachrániť sa. Mysleli len na seba. No vtáčik myslel na iných. Hoci nemohol oheň sám nikdy uhasiť, robil čo práve v tej chvíli cítil, že je správne. On konal srdcom, nie rozumom. Rozum by mu povedal- si blázon, tento oheň nikdy neuhasíš. Si príliš malý a bezmocný. No srdce v ňom ticho volalo a hasilo oheň bez ohľadu na to, či to je, alebo nie je možné.
Táto kniha je aj o tomto. Keď človek robí, čo cíti a čo práve môže, dokáže veľa. Hoci sa to tak na prvý krát niekedy nemusí zdať. Krásna kniha s večne živým posolstvom.
Krásný příběh s velkou a vznešenou myšlenkou, ale představte si, jak o to silněji a přesvědčivěji by tento příběh zapůsobil, kdyby se jen byl stal... Musím podotknout, že mne zklamalo, že se jedná o smyšlenou postavu s nemalou pokorou, vytrvalostí a schopností splynout s přírodou, a stejně tak o smyšlený děj, který byl protkán nádherou, statností i pokojností přírody (zejména stromů).
Úžasná kniha, nebyla k sehnání, tak jsem ji ručně přepisovala, tak moc mě zaujala.
K této povídce jsem se dostala zcela náhodně a musím říci, že jsem ji přečetla jedním dechem. Bylo krásné představit si život člověka, který zcela nezištně vytváří domov a krásnější svět pro další generace. Kéž bychom tímto způsobem jednou dokázali uvažovat a konat všichni...
Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí. Lépe se tento skvost vážně charakterizovat nedá. Strhující kniha.
Kdysi jsem četla knížku, teď mi známá pouštěla audioknihu načtenou Markem Ebenem a taky super.
Tohle není jen tak ledajaká povídka. Tohle je příběh jakoby z jiného světa, který se ale odehrává v tom našem světě, v naší historii. Je o nezdolné práci člověka, jejíž přínos pocítí o několik desetiletí později část lidstva.
Muž, který sázel stromy je pro nás všechny určitým vzorem. Každý můžeme svět kolem sebe měnit tak, aby z toho měly naše děti a vnoučata prospěch. Jde jen o to mít dostatek trpělivosti a nečekat vděk, uznání nebo snad slávu. Dělat to, co umíme nejlépe, svědomitě, vědomě a s plným nasazením.
Sama sebe jsem si představila jako člověka, který odejde z práce, z domu někam do ústraní, do hor a započne tam s podobným způsobem života. Ta představa mi nedala vůbec tolik práce, abych ji jednoho dne třeba nedokázala uskutečnit.
Nejůžasnější vyprávění které znám.Miluju ten příběh od puberty.Znám film,knihu i mluvené slovo.Tisickrát jsem si tenhle příběh pouštěla před spaním i teď v dospělosti.Malý formát knihy,velká síla vyprávěného příběhu!
Nádherná kniha, jejíž četba mi vždy zvedne náladu a na jejíž stránku najdu jenom čistou krásu. Četla jsem ji dnes již podruhé a určitě ne naposledy. V této době rozhodně zvedne náladu.
Nějakou chvíli mi unikal, "Muž, který sázel stromy"... A pak jsem si užila trojnásobně.
Příběh: ten zcela přímočarý děj, tak nezvykle nekomplikovaný, až měl člověk chuť nakukovat stránkám za rohy, protože... takhle jednoduché to přece nemůže... nebo může..?
Poslech: asi neexistuje nikdo, komu bych to vyprávění s přesahem věřila víc, než Markovi Ebenovi.
Obraz: úchvatná animace v krátkometrážním filmu, který režíroval Frédéric Back. Neuchopitelná, mihotavá, jednoduše krásná.
A navíc, bylo hezké dostat se k tomu příběhu ve velikonočním týdnu...
Nádherné podobenství o prosté lásce ke krajině, nesobecké potřebě udělat něco pro budoucí pokolení a záchranu pustiny, která dříve byla živá.
Naděje, že i jeden člověk dokáže učinit mnoho dobrého, když chce, a že to má smysl. Zamyšlení pro nás, kteří život jen konzumujeme, jestli to nejde dělat jinak.
Útlá knížečka, krásné ilustrace a velké poselství.
"Když si uvědomíte, že tohle všecko vyšlo z rukou a srdce toho člověka, bez přispění techniky, pak je zřejmé, že lidé by mohli dokázat to, co Bůh - i v jiném oboru, než jen v ničení."
Nádherná povídka ! Dnes v době kdy čelíme pandemii, karanténě, depresím z toho co bude dál, bychom měli číst víc takových příběhů o naději, moudrosti a pokoře. Abychom si uvědomili, že vše se děje z nějakého důvodu a každý z nás má možnost v životě něco změnit.
Túto knihu mi jedného dňa podala mama. Že si ju mám prečítať. Položil som ju na poličku a dlhú dobu sa s ňou nič nedialo.
Po istom čase som si ju zobral do školy a počas niekoľkých vyučovacích prestávok a hodín som ju mal prečítanú. A veru stála za to.
Neskutočne obdivujem autora za to čo dokázal dať do 64 stránkového príbehu. Svetová literatúra toho skrýva veľmi veľa a Muž, ktorý sadil stromy je presne jedna z tých, hlboko filozofických poviedok duchovnej literatúry. Áno, ten príbeh JE JEDNOZNAČNE NA ZAMYSLENIE.
Stromy v Provensalsku ako hlavné objekty boli zvolené autorom Jeanom Gionom ako skutočne nádherný symbol. Avšak NIE LEN symbol. Vytrvalé zalesňovanie a prístup, ktorý mal Elzéard Bouffier - hlavná postava príbehu je skutočne hodný inšpirovania sa. Poukazuje na to, ako je skutočne starostlivosť o životné prostredia a téma ekológie dôležité a, že ako je možné pokojnou vytrvalosťou a odhodlaním dosiahnuť obrovské veci. V tomto príbehu to bolo vytvorenie lesa, v našom svete možno jeho záchrana.
Sfilmovanú verziu si určite čoskoro pozriem a dúfam, že tento príbeh odohrávajúci sa vo Francúzsku 20. storočia bude inšpirovať každého k odovzdanosti a odhodlania ísť za dobrým cieľom.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
(SPOILER) Tak to byl fofr. I na 50 stranách se může skrývat důležité poselství. Krásný popis, příběh je něžný jako letní vánek a ilustrace vám navodí překrásnou atmosféru francouzského venkova. Kniha není pouze o muži, který sázel stromy, je to o muži, který pustině vdechl život. Tuto novelku by si měly přečíst "hlavy pomazané", třeba bychom za pár let místo betonových přehrad a věčně vyschlé půdy mohli řešit jak to té naší planetce v zeleném hávu sluší. Akorát konec pro našeho hrdinu asi nebyl úplně pěkný, člověk zvyklý na svobodu, přírodu a svůj klid skončí v důchoďáku. Tady je i vidět, že nevděčnost je věčná.