Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36765/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-M58-36765.jpg
5
3833
3833
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2009 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Když tak přemýšlím, co bych o této knize napsal, nemám snad nic co by již nebylo řečeno. Prostě skvělá, skvělá povídka.
Veškeré zlo pochází ze sobectví. Kniha je příběhem o naprosté absenci této vlastnosti. Sázet stromy tam, kde se téměř vytvořila pustina, sázet stromy, aby se vrátila voda, lidé a zvířata- to je nádhera. Nehledět na válk ya boje, jen si denně plnit vytyčenou povinnost, zde spíše samozřejmost. Dělat jednoduché věci s velkým významem-
Nádherne ilustrovaná kniha no pre mňa čo ma veľmi mrzí zatiaľ nepochopiteľná. Skôr ma desí po prečítaní čo môžem urobiť ja aby som som niekomu pomohla. Ale raz si dúfam poviem AHAAA....
“Ten člověk mluvil jen málo. To u osamělců bývá, cítili jste však, že si je sebou jistý, a že této jistotě důvěřuje.”
Věřil v sebe a věřil v to, co dělá. A dělal to rád. Chcete-li být opravdu v životě šťastní, udělejte šťastnými jiné.
Překrásný text, nádherná grafická úprava.
Nejprve bylo setkání se stejnojmenným filmem Fréderica Backa. Pak kniha, krásné vydání z Vyšehradu vyšperkované Helenou Konstantinovou. Setkání s vírou, že svět není v háji, protože i jeden člověk může být dárcem života navzdory ničení i vlastní samotě.
Krásný prostý příběh s velkým poselstvím. Potěší duši, navíc je nádherně ilustrovaná. Kniha, kterou jednou budu předčítat svým dětem... Jistojistě obohatí každého!
Další útlá knížečka, která mě chytla za srdce (jedna z prvních byla A každé ráno je cesta domů delší a delší). Zdánlivě banální příběh, který má obrovské poselství. Musím si jí pořídit do vlastní knihovny. Příběh, který má neuvěřitelný smysl a po přečtení vám zůstane úsměv na rtech. Po tomhle si prostě uvědomíš, že není důležité co všechno máš (materiálně), kolik máš škol, jak moc si oblíbený,.... jde prostě jen o to BÝT ŠŤASTNÝ a chtít udělat šťastnými i lidi okolo tebe. Zdánlivě banální rutina pro jednoho člověka, velký krok pro dalších x lidí a hlavně pro přírodu. Díky za to, že se mi toto dílko dostalo do rukou.
Toto je moje srdcová záležitost! Příběh muže, který změní krajinu a tím osudy lidí.
Často si díky tomuto příběhu připomínám, že i jednotlivec může pomocí malých činů dosáhnout velkých věcí.
Povídka s ušlechtilým poselstvím. Jak jinak by tato kniha šla definovat? Je tak kraťoučká, že ji bez problému přečte jedním dechem i člověk, který si nikdy ke knížce nesedl. Myslím, že by si ji měl přečíst každý - moc času nezabere, ale spoustu toho člověku dá. :)
Taková hezká pohádka s ekologickým poselstvím.
Plus za jihofrancouzský venkov s popisem krásné horské krajiny (pro ni mám velkou slabost díky Pagnolovi).
A ponaučení pro dnešek? Možná i to, že pro životní prostředí je možné něco dělat jen tak, skromně, bez patosu a zbytečného politikaření a hesel…
Krásné ilustrace, a vlastně hodně povedená je celá miniknížečka (Vyšehrad, 1997).
Povídku jsem si poslechla v podání Marka Ebena jako audioknihu a je úžasná. Tento inspirující příběh ukazuje, že z mála, pokud je dostatek úsilí a snahy mohou vzniknout velké věci. 5*
(1/20)
Příběh, který se čte jako pohádka a má také šťastný konec. Osamělému pastýři někde v zapomenutém koutu Francie se povedl vskutku husarský kousek: proměnil opuštěnou krajinu bez vody a tím i bez života na území, kam se lidé po čase opět vrátili a zabydleli. Povídka velmi krátká a jednoduchá, ale jak se říká: v jednoduchosti je krása.
Kniha má navíc silný inspirativní přesah do současnosti.Ukazuje, že k řešení současné klimatické krize charakterizované globálním oteplováním a jeho průvodními jevy mohou přispět i takové způsoby kompenzace (setoffy), jako je výsadba nových stromů. Zvláště pak v situaci, které jsme aktuálně svědky: každoročně se opakující obrovské požáry v Austrálii nebo nyní i v Brazílii.
Mimochodem, kdybyste náhodou věděli o nějaké dobrovolnické akci, rád se na sázení stromků budu podílet.
Stále platí známá pravda, že pokud chceš něco změnit, musíš začít u sebe (a toho se také po celý svůj život snažím držet).
Příběh, který chytí za srdce i poučí. Kniha by mohla být i návodem pro stávkující studenty. Místo spousty slov přejít v činy a začít třeba sázet stromy. Rád se přidám:).
Ilustrace Pavla Čecha dělají z knihy dokonalé literární dílo. Deset hvězd (pět za psaný text, pět za ilustrace.)
Nádherná kniha, která se pěkně čte. Není moc co dodat, měl by si ji přečíst každý.
Úchvatné. Kdybychom měli více lidí jako je Elzéard Bouffier, tak by byl svět hned krásnější.
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Jeden z nejkrásnějších příběhů, jaký jsem četl. Opakovaně se ke knize vracím. Vřele doporučuji.