Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36765/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-M58-36765.jpg
5
3859
3859
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2009 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem slyšel hodně pozitivních reakcí, a tak jsem se také rozhodl, že se pustím do čtení. Knihu jsem si stáhnul v elektronické podobě z Internetu a následně jsem si ji vytisknul na 9 papírů formátů A4, abych ji nemusel číst v počítači. Kniha je poměrně krátká, do půlhodiny jsem měl knihu přečtenou. Kniha se mi líbila. Líbila se mi myšlenka pastýře, který sázel stromy a něco pozitivního udělal pro přírodu, aniž by za to očekával nějakou finanční odměnu. Povídka by se dala označit za ekologickou.
Na YouTube jsem si také poslechnul audioknihu, kterou načetl Marek Eben, a kromě načteného textu vidíme také animace z původního filmu. Toto zpracování se mi také hodně líbilo. Knihu určitě doporučuji si přečíst, případně si poslechnout audioknihu. Knihu hodnotím na 100 %.
Vzpomínám si, že táta přibližně před 40 roky vysázel břízy v blízkosti našeho domu. Pomáhal mu přitom jeden známý. Původně jsem si myslel, že je vysázel, když jsem se narodil, ale už si nevzpomíná, kdy přesně to bylo, ale to není podstatné. Důležité je, že břízy se uchytily a vyrostly do obrovské výšky a jsou zdravé. Mám je každý den před očima. Pokud by každý člověk během svého života zasadil pár stromů, tak by to určitě prospělo přírodě a také lidem.
Chovat se ekologicky v dnešní době je určitě zapotřebí. Myslím si, že po roce 1989 je ekologie v ČR na mnohem vyšší úrovní, než tomu bylo za komunismu. V současnosti je otázkám ekologie věnován daleko větší prostor, než tomu bylo v minulosti, třídění odpadů je samozřejmostí, byly přijaty nové zákony vztahující se k životnímu prostředí apod. Někteří lidé se věnují ekologii aktivně, někdy mám pocit, že zacházejí až do extrémů, a naopak jsou lidé, kteří se o ekologii nezajímají, je jim to vcelku jedno, co se děje s naší planetou. A existuje skupina lidí, kteří stojí mezi těmito dvěma skupinami, patří do takového zdravého středu. V současné době patří mezi největší ekologické problémy PLASTOVÉ VÝROBKY a možná časem VYHOŘELÉ PALIVO Z JADERNÝCH REAKTORŮ.
Kniha je určitě nadčasová a ukazuje, že každý člověk, pokud bude chtít, se může zasloužit o zlepšení životní prostředí vlastním přičiněním, byť v malém měřítku v celkovém rozsahu, například tím, že bude třídit odpad, bude dále zužitkovávat plastové výrobky (víčka u PET lahví), vyčistí les od odpadů, které do něj nepatří, anebo třeba tím, že zasadí nějaké stromy, jako tomu bylo u hlavní postavy v naší knize - Elzéarda Bouffiera.
Vzpomínám na jedno rčení, ve kterém se říká, že každý muž by měl ve svém životě postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Pokládám si otázku, co když ani jednu z vyjmenovaných činností nesplní? Bude stále patřit mezi muže? :) :) :)
Úžasná kniha! Je z ní cítit to provázání člověka a přírody, které ještě nedávno bylo každodenní samozřejmostí ...
Knihu jsem přečetla cestou do práce. Objevila se mezi našimi svatebními dary, vlastně ani nevím, kdo nám ji dal. Každopádně jsem po ni sáhla jako po první. Zaujala mě svou velkostí a hlavně názvem. Příběh je krásný, poetický a dosti mě zasáhl. Uvědomila jsem si, že mravenčí každodenní práce, může vést ke globálním důsledkům. To by mě mohlo inspirovat v mé touze něco dokázat.
Musím si dohledat, zda pan Elzéard Bouffier opravdu existoval. A mám velkou chuť se jet podívat k vesničce Lazer, na pastýřem zasázené stromy. Věřím, že tam opravdu jsou.
Vizuálně i obsahově velmi zdařilá záležitost. Lidské, poetické a kouzelné. Rychle čajové čtení o muži, který svůj život zasvětil sázení stromů. Muži, který se natolik ponořil do svého úkolu, že ho bez povšimnutí minuly i dvě světové války.
Povídka o muži, který sázel stromy. To je vše a má přes 90 % hodnocení. Cooo???
No to jsem si během 20 minut musel ověřit na vlastní oči. A ověřil.
Jde to úplně proti všemu epochálnímu, hrdinskému, tragickému, co bylo napsáno. Jde to jednoduše mimo proud a cílí to na to skomírající pouto, které s přírodou ještě jako lidé máme.
Vyhodí vám to všechny vlastnosti moderního uspěchaného člověka z hlavy a zanoří vás to k myšlence, co je smyslem vašeho života. Donutí vás to zastavit a zamyslet se.
Půvabná povídka,kterou čtu jako poctu a dík všem lidem,kteří s pokorou,neokázale
a s obdivuhodnou důsledností dělají to,co považují za správné a smysluplné.
,,Také vítr roznášel některá semena. Když se objevila voda, objevily se také
vrby i vrby košařské, louky, zahrady, květiny, a tak i jakýsi důvod žít."
Úchvatné, inspirující.. tolika moudra v tak krátké knížečce.
Mám takový skromný pocit, že tato kniha mi dala i přes svou "krátkost" mnohem víc než kdejaká jiná. Na nic si nehraje, je skromná, neplýtvá slovy a dává si za cíl udělat svět lepším. Podobně jako Elzéard.
Krásný a klidný příběh. Žádné složité zápletky, ale zároveň něco zajímavého a inspirujícího. Mohl by být ještě o něco delší.
Klidná a krásná. To, co ten muž dokázal, je obdivuhodné a inspirující. Přála bych si, aby byla delší, ale skončila, jak měla.
Jedna z mých nejmilejších a nejčastěji čtených knížek, kterou jsem už mockrát někomu věnovala. Navzdory svému nevelkému rozsahu se nejedná o záchodovku ani oddychovku, ale o velmi hlubokou knihu, za jejíž hlavní poselství považuju fakt, že každá kapka v moři (v tomto případě strom v lese :) ) se počítá! Zbaví vás výmluv typu "to stejně nemá cenu" a zvedne vás ze židle. Anebo váso tom alespoň donutí přemýšlet.
Skvělá kniha, která v každém něco zanechá. Rozhodně všem doporučuji k přečtení! :)
Moc hezká knížka, přečtenou ji máte za slabou čtvrthodinku, ale příjemně vás pohladí na hezky dlouho. Škoda, že takových knížek není víc.
(SPOILER) Tak to byl fofr. I na 50 stranách se může skrývat důležité poselství. Krásný popis, příběh je něžný jako letní vánek a ilustrace vám navodí překrásnou atmosféru francouzského venkova. Kniha není pouze o muži, který sázel stromy, je to o muži, který pustině vdechl život. Tuto novelku by si měly přečíst "hlavy pomazané", třeba bychom za pár let místo betonových přehrad a věčně vyschlé půdy mohli řešit jak to té naší planetce v zeleném hávu sluší. Akorát konec pro našeho hrdinu asi nebyl úplně pěkný, člověk zvyklý na svobodu, přírodu a svůj klid skončí v důchoďáku. Tady je i vidět, že nevděčnost je věčná.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
O čem je název, je i kniha.Příjemný příběh k přemýšlení.