Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448352/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-R1j-448352.jpeg
5
3833
3833
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka je typická pro autorovo celoživotní téma i způsob tvorby. Vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Druhé vydání.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2000 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Dokonalé. A pak, že to bez těch arogantních zelených zmetků nepůjde! Ač je to knížka velmi útlá, tak na ni dokonce života nezapomenu!
Důkaz toho, že smysluplný život se dá prožít i jinak. Nádherný příběh, který potěší každou citlivou duši.
Kde jsou stromy, tam je voda. A kde je voda, tam je život. Ale samo uvědomění si této skutečnosti nestačí. Aby se pustina mohla proměnit v ráj, je třeba začít konat. A jen když člověk ve své snaze vytrvá, dokáže změnit svět.
Příběh ukazuje, že když si člověk něco usmyslí a položí se do toho, tak jeho práce není marná.
Čím rychleji žijeme, tím víc je takových knih zapotřebí. K zamyšlení a zároveň pro mě neskutečně uklidňující a vyrovnaný, smysluplný způsob života s nadhledem. Po letošní návštěvě Provence s touto knihou se rozlévá blaho po duši.
Vždyt já chci jen žít jak žít se má a o nic víc.Je to jen má touha šílená a té chci říct...
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá...studentu v sáčku lásku závidím.
Závidím Elzéardu Bouffierovi,závidím ryzost,závidím prostou čistotu jako smysl života.
Pokud někdo takový podobný kdy žil a dělal pro vlastní štěstí bez vidiny obohacení majetku,jen pro svojí duši.
To dnes myšlenka jedinečná až nepředstavitelně vzdálená.Útěk od civilizace ?
Pokrytecká a to věc je zlá...
Zato knížka je to překrásná a neméně skvostný animovaný snímek.Nelze než doporučit.
V šestnácti to dokáže zamotat hlavu...
Krásná myšlenka. Kdyby každý udělal denně aspoň malou dobrou věc, hned by se svět změnil.
Přečtete ji jedním dechem.... a to doslova, protože je opravdu krátká. Ale i na těch pár stranách je tolik krásných myšlenek, kolik jich mnohdy nenajdete v "bichli" co má 500 stran.
Opravdu nádherná, přenádherná a dojemná kniha, kterou sice máte přečtenou za půl hodiny, přesto vás dokonale dojme. Jean Giono nádherně vypráví o lidské vůli a o člověku/hrdinovi, který udělal ze suchých vrcholků ráj na Zemi. Škoda, že je tento příběh fiktivní...
Tato knížečka má 90 stran, z toho ale mnohé jsou pouze nepopsanými listy, či pokryty obrázky stromových listů, květin. Je tedy v podstatě ideální na jednu cestu autobusem. Z místa A do místa B. Ne - li zpět. Je zde uvedena jednoduchá myšlenka, která však dovede mít silný dopad.
Neskutečně dojemná a silná kniha o naději, o tom jak bezzištná a obětavá práce jednoho člověka může přinést štěstí mnoha lidem.
Pohádka pro dospělé?Nevím, manžel jel zkontrolovat nové stromky do našeho lesa (loni 2/3 nevydržely letní tropy)
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Byl to krátký prostý příběh, o tom, jak málomluvný starší muž žije osamocen jen se svým psem a ovcemi (později včelami) a každý den sadí stromy. Je mi to sympatický příběh, jsem samotář, sama toho moc nenapovídám, chovám lásku k přírodě a zvířatům a představa tohoto způsobu života mě při tom krátkém čtení naplnila klidem. Mám ale pocit, že jsem mezi řádky četla víc, než skutečně autor zamýšlel sdělit - zkrátka to hlubší zamyšlení se odehrává ve čtenáři, v každém zvlášť a mohou se týkat velmi rozdílných témat (anebo taky žádná hlubší myšlenka vůbec nemusí příjít, že).