Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3861
3861
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Úchvatné. Kdybychom měli více lidí jako je Elzéard Bouffier, tak by byl svět hned krásnější.
Krásné, při poslechu v podání Marka Ebena jsem ani nedutala. Dojemné, důstojné, vizionářské, s velkým přesahem, přitom žádná didaktická suchařina. Doporučuji.
"Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i
duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je
přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a
ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu
k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně
dokončit dílo, hodné díla božího."
Mám pocit, že v informacích je uvedený špatný počet stran. Povídka je to kratičká... ale stačí. Cesty ke štěstí a k fungujícímu řádu jsou vlastně velice jednoduché a přímé... ovšem, po takové cestě dokáže jít možná jeden jediný člověk ze... ze všech lidí na planetě.
..zůstane jednoznačný pocit - Já chci taky, kéž bych to svedl. A třeba z toho každému aspoň něco zbude pro jeho konání..
V jednoduchosti je krása, naprosto jednoduchý velmi krátký příběh, který ale může být velmi inspirativní i v dnešní době, navíc je v něm spousta pravdy ohledně fungování krajiny jako celku, a dneska si to málokdo uvědomuje.
Moc krásná povídka, která je sice krátká, ale mám pocit, že ve mně něco zanechala a opravdu mi něco dala. Lépe vystihující slovo nejspíš neexistuje, takže ho použiji ještě jednou. Krásné.
První světová? Druhá světová? Náš evropský Johnny Appleseed (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jonathan_Chapman ) je má obě těžce na párku a tak si chodí po horách, dělá pasáka houfu ovcí a sází stromy.
Kouzelně jednoduché podobenství o míru, jenž klíčí v duchu, co pýchy nezná, ni sváru.
Z krátkého vyprávění po sázení stromů a sčítání kaštanů,žaludů či bukvic vzniklo dokonalé dobrodružství nad kterém jsem opravdu slintal a chci si takové menší ještě jednou z opakovat. Opakování je matka moudrosti. ( přečteno celkem tři krát, musím doporučit ) :)
Kniha malá formátem, velká svou myšlenkou. Kniha je pohlazením po duši. Je o vytrvalosti, vůli, ochotě. I jeden člověk může udělat něco opravdu velkého.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Nádherná kniha, která se pěkně čte. Není moc co dodat, měl by si ji přečíst každý.